Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží. Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo. Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila t

Mé dětství bylo plné dramatických událostí a děsivých zážitků. Přišla chvíle, kdy jsme s maminkou utíkaly z domu a hledaly záchranu. Moje dětství bylo smutné. Vyrůstaly jsme se sestrou v děsivých podmínkách. Táta byl bezcitný chlap, který ve chvílích zlosti častoval mámu nejhoršími nadávkami a v podroušeném stavu, když se v noci vracel ze svých tahů, jí neváhal jednu vrazit. A stejně pádnou ruk

Historie naší rodiny je zamotaná. Přebrat bráchovi holku, to se přece nedělá. A když už se to náhodou stane, dopadá to všelijak. Máme divnou rodinnou historii, skoro by se dalo říct až praštěnou. Máma se ze všeho nejdřív zamilovala do strejdy Bohumila, což byl, ale to vím jen z fotografií, vysoký, štíhlý chlap, krasavec. Seznámili se na vesnické tancovačce. Chodili spolu nějaký čas, tancovačka

Naši rodinu poznamenala těžká nemoc i závislost. Kdybychom si nedokázali stát bok po boku, nevím, jak bychom ty zlé časy překonali. Naše rodina je velká a stmelená. Samozřejmě i u nás to občas zaskřípe. Jsme jako starý, dobře promazaný stroj, který pořád jede dál. Pospolitá rodina S manželem Josefem jsme se brali skoro před padesáti lety. Žijeme v malém městě na Vysočině, kde se všichni z

Babičky už dnes nejsou, co bývaly. Jsou moderní, mají nejrůznější záliby, cestují, sportují. Ne každá skáče nadšením, když ji poprosíte o hlídání vnoučat. Všude se dočítám, že doba je moderní a panuje trend, že spousta babiček se již nepovažuje za babičky hlídací. Chtějí si užívat života. Dřív babičky nosily tepláky a zástěry, pekly koláče, dělaly marmelády a nezlobily se, když k nim mladí strč

Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali. Ten její Ota se navíc brzy rozvedl, což

Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě

Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká

Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan

Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno