Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu

Můj syn se ženil poměrně pozdě. Byla jsem tedy šťastná, když mi konečně oznámil, že je zamilovaný, a budoucí snacha se mi moc líbila. Můj syn Luděk byl úplně normální chlap, co se týče vzhledu, ale byl velmi úspěšný ve své profesi a tomu měl i odpovídající plat. Svoji ženu Evu poznal, až když mu bylo čtyřicet let. Byla o dvanáct let mladší a byla to skutečná krasavice. Byla ten typ ženy, za

Ten dětský smích. Kdysi se rozléhal celým bytem, a když kluci vyrostli, těšila jsem se, že tu hudbu uslyším, až oni budou mít děti. Bohužel je tu ticho. Kolikrát jsem si představovala, že za rohem vykoukne malá holčička nebo klouček, rozběhnou se ke mně a obejmou mě. Ale není tu nikdo, děti ani dospělí. Osmdesát let života je za mnou, a přesto, když přemýšlím o své rodině, si připadám, jako byc

Můj bráška se jmenuje Pavel a je o dvacet let mladší než já. Je postižený a já se bojím, co se s ním stane, až já jednou odejdu. Má jenom mě. Když se narodil, byla jsem už dospělá a vlastně jsem ho nosila na rukou. Byla jsem tak trochu jeho druhá máma, jelikož naši byli tehdy starší, nepočítali s tím, že ještě budou vychovávat další dítě. A pak přišlo zjištění, že s Pavlem není něco v pořádku.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu babičkou pěti vnoučat. Tento rok je pro mě vůbec rokem pětek. Je mi totiž teprve pětašedesát… Dnes, v den svých narozenin, se s úsměvem ohlížím zpět a přemýšlím, jak rychle čas letí a jaké krásné, ale i náročné chvíle mi život s velkou rodinou přinesl. Chtěla bych se s vámi podělit o to, jaké to je být babičkou takové početné party. Začátek velké ro

Vždycky jsem si myslela, že rodina je základ všeho. Že když se člověk snaží, vše vydrží a odpustí, tak se nakonec všechno spraví. Mýlila jsem se. Teď, po tolika letech, kdy jsem se snažila držet pohromadě svůj malý svět, musím přiznat, že to tedy byla pěkná mýlka. Moje snacha Hana je kapitola sama o sobě. Přišla do naší rodiny jako blesk z čistého nebe. Mladá, úspěšná, sebevědomá. A vše, co jse

Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že domov je jen místo, kde člověk bydlí. Dnes vím, že domov je mnohem víc! V určitém věku pro nás začíná být náš domov mnohem víc. Nejenže jsme k němu často připoutáni mnohem víc, než by se nám možná líbilo. Protože zdraví už tak neslouží, ale hlavně se pro nás stane sbírkou příběhů, smíchu, slz a lásky, která provázela celý náš život. Dům, který nás s

Každá žena se snaží, aby byl manžel a děti spokojení. Neměla by to ale přehánět, aby se to neobrátilo proti ní. Musela jsem snachu varovat včas. Moje snacha Ivanka je moc hodná holka, i když má drobné mouchy. Ty pramení z toho, že to byla holka z města, zatímco my žili na vesnici. Když k nám prvně přijela, viděla jsem ty její vyděšené oči, když spatřila na stěně pavouka. Taky náš krocan okamžit

Své dcery jsem milovala, ale prvního vnuka Jindříška mám snad ještě radši. Není nic, co bych mu nesplnila. Vím, že to není výchovné! Asi to je všechno tím, že jsem měla dvě holky, a žádného syna. Jindříšek byl můj první vnuk, a já ho vnímala jako by byl můj vytoužený synáček, kterého jsem se nikdy nedočkala. Už když si ho přinesla dcera Madla z porodnice, vzala jsem ho do náručí a nemohla se ho

Vyrůstala jsem jen s mámou, táta zemřel, když jsem byla ještě miminko. Neměla jsem ani tušení, že někde po světě běhá moje sestra. Moje dvojče! Neměla jsem bratříčka ani sestřičku, tak jsem si to vynahrazovala kamarády. Těch jsem měla spoustu. S Alicí jsme byly jako ségry, a vydrželo nám to do dospělosti. O prázdninách, po druháku na střední, jsme vyrazily do Ostravy. Proběhly jsme obchody a pa