Dcera otěhotněla brzy, a navíc se ženatým chlapem. Byla by to taková ostuda! Raději jsem se tvářila, že to dítě, které se jí narodilo, je moje.
S mým mužem jsme byli mladí, když jsme se brali. Mně bylo osmnáct a on se vrátil čerstvě z vojny. Vychovali jsme spolu dvě děti. Naše starší dcera Marta se vdala na Moravu. Odešla tam za klukem, který u nás sloužil na vojně.
Jeho rodina je fajn a Martička si nikdy nestěžovala. Mladší Andula ale neměla tak šťastnou ruku při výběru partnera. Zamilovala se už na základní škole do vedoucího na táboře.
Bylo pozdě
Věděli jsme o tom, ale říkali jsme si, že sejde z očí, sejde z mysli. Ani ve snu nás nenapadlo, že si ti dva píšou, a dokonce se vídají tajně za našimi zády. Ten vztah nezůstal bez následků. Andula přišla na konci deváté třídy do jiného stavu.
Navíc nám to pár měsíců tajila, takže bylo pozdě i na přerušení těhotenství, když šílená pravda vyšla najevo. Vedoucímu z tábora bylo šestadvacet, byl ženatý a měl doma dvě děti. Mladšímu byly tři měsíce.
Když mu Andula řekla, že je v jiném stavu, nechtěl s ní už mít nic společného. Zachoval se jako zbabělec. Chtěli jsme ho s manželem zažalovat. Dohnat ho k odpovědnosti jakýmkoli způsobem. Marně. Dcera nechtěla dát miminko k adopci, chtěla si ho nechat.
Sestřička?
Nakonec jsme já i manžel souhlasili, že jí s ním pomůžeme. Dohodli jsme se, že dcera nenastoupí na střední hned, ale až za rok ze zdravotních důvodů, a budeme její těhotenství tajit, aby nepřišla do řečí.
Místo toho se já budu před okolím tvářit, že jsem těhotná. Všechno jsme to sehráli tak, že bychom dostali v Hollywoodu Oscara. Dceři se narodil krásný a zdravý chlapeček, dostal jméno Matyáš.
Jezdila jsem s kočárkem po parku a dcera nastoupila na střední školu. Nikdo neměl ani ponětí, jak se věci ve skutečnosti mají. Dokonce ani naše starší dcera ne. Báli jsme se, že by to jednou použila proti nám.
Měla občas takové tendence být jedovatá. Bylo to tajemství jen nás tří − mě, manžela a Andulky. A samozřejmě to věděla naše gynekoložka. Andulu Maty dokonce představoval jako svou sestřičku.
Nebylo to příjemné, ale měli jsme, co jsme chtěli. Všechno to přišlo, když bylo Matymu sedmnáct. Byla to podivná souhra náhod. V tanečních se zakoukal do dívky, která byla dcerou mé a dceřiny gynekoložky.
Vidím to, jako by to bylo včera, na prodloužené jsme seděli s manželem u stolu a já se dívala se na Matyho, jaký to je pěkný kluk. Vůbec jsem netušila, že to pohledné děvče, s nímž tančí, je nebezpečná rozbuška.
Musí to ven!
Až když ji odvedl ke stolu jejích rodičů − koukám, kdo to na mě mává? Gynekoložka! Zvedla se a šla k nám. Radostně mi podala ruku a povídá: „Přišli jste se podívat na vnoučka?“ Doufala jsem, že to Maty přeslechl, ale bohužel opak byl pravdou.
Už na cestě domů se nás zeptal, proč jsme si ho pořídili tak pozdě. Manžel už nevydržel a prostě mu to všechno řekl. Maty byl chvíli v šoku, ale pak se pousmál a řekl, že je mu to vlastně jedno. Tolik se mi tehdy ulevilo.
Ivana (67), Ostrava
