Měla jsem dědu ráda, bohužel jsem ho vídala málokdy. Táta se s ním kdysi pohádal, a tak jsme dědečka nenavštěvovali zrovna často. Když umřel děda, vyplakala jsem moře. Měla jsem ho moc ráda, ale vídali jsme se málokdy, protože táta se s ním nejdřív nebavil vůbec a později velmi málo. Před lety se kvůli něčemu pohádali, kdoví, jestli už nezapomněli, kvůli čemu, a od té doby se skoro nestýkali. J

Měla jsem být obezřetnější. Ale Petr to nemyslel nijak zle, když mi „zapomněl“ při seznámení prozradit, že je otcem. Tvořili jsme zamilovaný pár už více než tři roky a náš vztah byl hezký, to nemůžu popřít. Vlastně jsem lepšího chlapa ani do té doby nepoznala. Malovala jsem si naši budoucnost v růžových barvách... Pořád nic Tři roky chození, tři roky od svatby a já jsem stále nepřicházela

S muži už mám bohaté zkušenosti. Po rozpadu druhého manželství jsem si slíbila, že už žádného partnera nechci. Jenže ani děti mi to neudělaly snadné. Poprvé jsem se vdávala velmi brzy, bylo mi teprve osmnáct. Za Ondřeje. O rok dřív jsem otěhotněla a moje hluboce věřící maminka by se hanbou propadla, kdyby její dcera zůstala svobodná. Upřímně řečeno, nebyla nadšená ani z toho, že jsem čekala dít

Moje matka byla postrachem každého potenciálního zetě. Obě mé starší sestry s ní přerušily kontakt, aby zachránily manželství. Jen já ne! S naší maminkou to nikdy nebylo jednoduché. Tatínek byl typickým manželem pod pantoflem. Čas trávil raději v práci, než doma, nebo rychle zalezl do garáže a vrtal se v autě, kterému ve skutečnosti nic nebylo. Jen aby se s mámou nemusel věčně o něčem dohadovat

Nechápu, jak se mohlo stát, že se naše dvě děti k smrti nenáviděly. Ta jejich rivalita začala v dětství, báli jsme se, že bude trvat už navždycky. Nikdy nevíte, co vám příroda nadělí za ratolesti. Ani v mé rodině ani v té manželově nebyli nikdy žádní konfliktní lidé, ani žádné černé ovce rodiny, o kterých bychom slyšeli jen samé špatné věci. Logicky jsme se domnívali, že i naše děti – Kamila a 

Život někdy píše podivné příběhy. Tedy alespoň ten naší rodiny je trochu zvláštní. Štěstí může někdy přinést i to, co bychom vůbec nečekali. Dcera ke mně přišla a nenápadně začala: „Mami, napsala nám tátova starší dcera, ráda by se se mnou a ségrou viděla!“ Jen jsem si povzdechla. Můj exmanžel a otec mých dcer totiž opustil nejen nás. „Mají to těžké,“ dodala opatrně dcera, protože viděla, jak s

Zlé jazyky o mně říkaly, že jsem opičí matka a dusím své děti nezdravou láskou. Jenže já jsem také opičí babička. Vnučky chci jen pro sebe! S manželem jsme vychovali šest dětí. Čtyři byly naše vlastní, dvě mojí sestřenice, jež měla se svým mužem těžkou nehodu v autě, kterou bohužel nepřežili. Jejich děti skončily na několik měsíců v dětském domově, než se nám podařilo je získat do naší péče. By

Doufala jsem, že si syn vezme z otce odstrašující příklad. Opak byl pravdou. Stal se z něj stejný blázen, posedlý zdravou výživou jako je táta. Já i můj manžel Pavel jsme vyrůstali na vesnici, tak jsem si myslela, že máme na většinu věcí stejný názor. I na jídlo. Vždyť ho doma i ve škole přece také krmili svíčkovou, knedlíkem a slepicí na smetaně! O bůčku ani nemluvě! Nikdy jsme nepochopila, kd

Chtěla jsem si s Matýskem jen užít sněhovou nadílku tak, jako jsem to znala ze svého dětství. Nedošlo mi ale, že on je městské, zhýčkané dítě. Byla třeskutá zima, všude plno sněhu. Takové počasí na vsi v horách, kde jsem vyrůstala, si pamatuju. Jako by tu vesničku Lada vymaloval, jak byla krásně zasněžená. Vnoučkovi Matýskovi bylo pět let, když jsem si řekla, že nadešel čas, abych si ho v té kr

Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou v dobrém i ve zlém. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako na benjamínka. Když jsme vyrůstaly a ona byla v pubertě, tak mě brala jako přítěž, protože zatímco se