Byla jsem vymodleným dítětem. Rodiče se o mě díky tomu přehnaně báli. Museli mít o všem přehled. Dokonce jsem se díky nim málem nevdala! Rodiče měli vždycky až přehnanou potřebu mě chránit. Už ve školce máma vyváděla, když jsem domů přišla s nějakým škrábancem. Řešila s učitelkou, kdo mi to udělal a jaký k tomu měl důvod. Ve škole to bylo ještě horší. Až do sedmé třídy mě vozili do školy a větš

Netoužila jsem po majetku ani drahých dovolených. Mým snem byla velká a soudržná rodina. Rodina, kde se budou mít všichni rádi a budou držet při sobě. Nakonec se mi sen splnil. Vlastně k tomu cíli byla ale dost klikatá cesta, což jsem ovšem netušila. Vdala jsem se brzy, ještě mi nebylo ani dvacet. Ale v dobách mého mládí to bylo celkem normální. Vždyť při maturitě byla skoro polovina mých spolu

Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou výukou jazyků, takže jsem musela dojíždět přes celé měs

Nikdy bych už neudělala tu chybu, že bych dětem ručila. Málem jsme přišli o všechno. Zachránil nás v poslední chvíli přítel naší vnučky. Tatínek s maminkou se na našem domě hodně nadřeli. A stejně tak jsme museli přiložit ruku k dílu i my – jejich děti. Stále jsme dům přistavovali, zvelebovali a přikoupili i sousední pozemek, kde jsme postavili skleník, bazén a altánek. Pospolu Žili jsme

Abych se mohla věnovat své kariéře, hlídaly mé jediné dítě obě babičky. Teď se mi vše vrací měrou vrchovatou. Mám už šest vnoučat! Když jsme se s Vojtou brali, bylo mi dvaatřicet a jemu o sedm let více. Oba jsme si zakládali na své kariéře, kterou jsme po vysoké pečlivě budovali. Do potomků jsme se nehrnuli a stále to odkládali – a to tak dlouho, až jsme se zmohli na jediné dítě. Bylo mi už tém

S Janou, mojí ségrou, jsme neměly nikdy extra blízký vztah. Jako malá jsem ji spíš otravovala, protože jsem byla mladší sourozenec. Je to zvláštní, když jsme dospěly, nějak jsme k sobě cestu našly. Logicky jsme se chovaly jako rodina a rozumní lidé. Jenže stačí málo a lidé se zase začnou chovat jako děti. V našem případě šlo o dědictví. Stmelená rodina? Najedou to šlo... Jak jsem naznačil

Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. A to se mi povedlo! Jen to bylo trochu namáhavé, když jsem se dvěma kluky osaměla, protože manžel měl havárii. Když jsem se dostala do puberty, bylo se mnou k nevydržení. Máma říkala, že jsem dítě z divokých vajec. A také, že se nejspíše nikdy neusadím, že budu taková ta ztřeštěná ženská jako naše protivná sousedka. Jenže ta si domů léta vodívala chlapy a celé

Nelíbila se mi už na první pohled. Mluvila se mnou jako s hlupačkou. A tajila, že byla už dvakrát vdaná a o děti se jí starala sestra! Vlastně to nebyla ještě moje snacha, ale měla se jí brzy stát. Syn mě postavil před hotovou věc. Pozval ji na oběd a oznámil mi, že se bude ženit. Andrea je prý láskou jeho života! Mně se ta jeho slečna nelíbila ani trochu. Už jsem jeho známostí pár viděla, ale

Já vím, že tohle slovo se už nenosí a odkážete mě na rybí tuk, ale v naší rodině se to slovo dědí po generace. Když máte fištrón, tak vám to prostě pálí a nikdo vás hned tak nedoběhne. A umíte si se vším poradit. Děda ho měl a  babička na něho byla pyšná, třebaže žili v době, kdy se chytrost nevyplácela a pěstovala se vychytralost. To není stejné. Babička znala i peprnější výraz pro vychytralos

Žili jsme si krásně do té doby, než dcera spadla do propasti dluhů, a my s ní. Nevěděla jsem, kudy kam, když vtom přišla nečekaná pomoc. Dětství naší dcery Aničky bylo šťastné, měla všechno, ale rozhodně jsme ji nerozmazlovali, i když byla jedináček. Snažili jsme se z ní vychovat dobrého člověka. Anička měla velké sny, že bude pomáhat lidem. Zní to krásně, leč nás ta její touha málem zničila.