To, co jsem prožívala, nebyl sen. Bylo to do­opravdy a odvíjelo se to jako v té pohádce O Popelce. Krásné šaty i střevíčky vyčaroval Ježíšek. Z okna našeho maličkého bytu v přízemí jsem sledovala, jak tančí sněhové vločky pod lampou, tají na římse anebo se schovávají v napůl zamrzlých loužích. Vánoce! Ani nedokážu vypovědět, jak moc jsem se na ně pokaždé těšila. Přitom dárky, které jsem dostáva

Před dovolenou jsem se chtěla trochu opálit, tak jsem šla k vodě. Kdyby nebylo pohotového plavčíka, mohla jsem přijít o život. Manželství mých rodičů bylo noční můrou. Z dětství si pamatuji jen jejich neustálé hádky a spory. Máma často obviňovala tátu z nevěry, a jak se ukázalo, měla pravdu. Když mi bylo deset let, už to nevydržel a odešel od nás k milence. Takhle má vypadat posvátný svazek

Po smrti manžela jsem se cítila často osamělá, proto jsem ani chvíli neváhala s oslovením sympatického muže. Poprvé jsem zahlédla toho zajímavého šedesátníka, jak ukázkově cvičí, když měl na sobě tmavě modré tepláky a vybledlou červenou mikinu se žlutým znakem. Osmělila jsem se a šla k němu. „Ahoj, já jsem Markéta, už vás tady delší dobu pozoruji,“ představila jsem se. „A já jsem František, pro

Lída byla moje nejlepší kamarádka, všude jsme chodily spolu. Byla fajn, ale tak krásná, že mi odloudila všechny kluky. Tedy, skoro všechny! Všechny kluky mi sebrala Lída. V jednu dobu jsem si říkala, že se nevdám právě kvůli své nejlepší kamarádce. Bylo to jako z nějakého filmu, na jehož konci zůstane hlavní hrdinka sama jako kůl v plotě a s pláčem odchází pustou silnicí mokrou od deště směrem

S Radkem jsem začala chodit, když mi bylo sedmnáct let a byl to můj první kluk, se kterým jsem se intimně sblížila. Když musel narukovat na vojnu, hrozně mě to sebralo, slíbila jsem, že na něho budu čekat. Ty dva roky mi připadaly nekonečné. Konečně byl zase doma, naše láska pokračovala, a když přišel jednoho dne s kyticí růží, že si mě chce vzít, samým štěstím jsem se rozplakala. Plánovali

Že se mu líbím, mi řekl hned při našem prvním, náhodném setkání. Nejdřív mi to připadalo drzé, ale mluvil tak hezky, že mě to zcela odzbrojilo. Odjakživa jsem si přála romantickou lásku. Takovou, kterou jsem znala z dívčích románů, kterých jsem, zvlášť v období dospívání, přečetla spoustu. Zkrátka nic obyčejného, fádního či nudného. Bála jsem se ale, že mě nic úžasného nepotká a že skončím jako

Pána s pejskem jsem pravidelně potkávala na procházkách vilovou čtvrtí. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, potom jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela ulicí nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě jedině dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem také často jednoho pána s p

Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil ma

Až po letech vztahu jsem pochopila, že jsem pro Roberta jenom služka. Naštěstí jsem včas otevřela oči a odešla od něj. Byla jsem ve vztahu deset let. Až po několika letech mi došlo, že byl můj bývalý přítel manipulátor a sebestředný narcis. Když jsem konečně prozřela a došlo mi, že jsem pro něj jenom služka, vztah s ním jsem ukončila. A dobře jsem udělala. Hned následující den jsem totiž potkal

Babička s tátou se hodně snažili, aby mě udrželi doma. Bála jsem se, že se nikdy s nikým neseznámím a tajně prosila, ať se stane zázrak. Táta mě držel zkrátka. Z dnešního pohledu se mu ani moc nedivím, všechno se mu v té době vymykalo z rukou. Máma umřela a starší ségra se musela vdávat. Obojí považoval za své selhání, kladl si bůhvíproč za vinu mámin odchod na věčnost i sestřino uklouznutí, kt