Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Vůbec by mě tehdy napadlo, že se naše manželství otřese v základech už tak brzy. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se d

Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď

Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk

Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js

Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r

Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn

Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p

Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v

Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to

Některé problémy se odehrávají jen v naší hlavě, ve skutečnosti vlastně vůbec neexistují. Vyhledávat problémy tam, kde nejsou, je zbytečné a vyčerpávající, to už dnes dobře vím. Vadilo mi, jak se můj muž chová k ostatním ženám. Hrozně mě to rozčilovalo. Myslím, že když jsme byli mladí, tak se to nestávalo, to měl oči opravdu jen pro mě. Ale postupem času se to plíživě měnilo k horšímu. Když nám