Když jsem vylezl na půdu, přihnala se strašlivá bouřka. Dobře jsem viděl, když se zablesklo, jak stará figurína otevřela oči. Jako by náhle ožila. Opřel jsem se do dveří, vedoucích na půdu. Měl jsem od dědy přísný zákaz tam lézt. A možná právě proto jsem vystoupal po starém, dřevěném žebříku vzhůru. Uvnitř panovalo příšeří. Uzounká ulička mezi starými „krámy“ mě dovedla k přednímu vikýři. Hled

Aleš je sice milý kluk, jeho rodiče ho ale neskutečně rozmazlili. Nemá žádné povinnosti ani žádné zájmy. Sedí jen u počítače, knihy nečte, nikam nechodí. Co z něj asi vyroste? Nikdy jsem si nemyslela, že by se tohle mohlo v naší rodině přihodit! Aby někdo z našeho rodu nečetl knihy, nezajímal se o kulturu, nesportoval... Všechno to přišlo až s Alešem, mým prvním, a zatím jediným vnukem. Dcera s

Byli jsme tak poklidný dům! Ten se ale stal během chvíle válečnou zónou. Lidé, kteří se sem nastěhovali, dělají jen samé problémy a naschvály. Do toho činžovního domu na moc hezkém místě jsme se nastěhovali jako mladí manželé, vychovali v něm děti a těšili se, že ve svém bytě také v klidu dožijeme. Dům byl plný skvělých lidí. Se všemi jsme se znali, pomáhali si, přáli si na Silvestra v parku př

Žila jsem jen pro své dítě. Syn se ale nakonec oženil do ciziny a já zůstala sama. Nikomu jsem najednou nescházela... Syn Jáchym byl pro mě vším. Od jeho osmi let jsem ho vychovávala sama. Jeho táta, můj muž, se zabil v autě. Manžela jsem milovala, a tak jsem žádného dalšího muže nechtěla. Byl tady náš syn a já musela být máma i táta v jednom. Syn byl hodný, měli jsme hezký vztah. Opuštěná

Vždycky jsem byla soběstačná a na to jsem byla hrdá! Pomáhala jsem druhým a myslela si, že tomu tak bude napořád. Pak přišlo kruté prozření. Když mi bylo pětašedesát, cítila jsem se stěží na čtyřicet. Byla jsem stále plná energie a čilá jako rybička. Celý život jsem pracovala v domově pro seniory a tam jsem se musela ohánět. Neměla jsem čas myslet na své vlastní problémy, práce mě bavila a napl

Nadbíhala jsem mu, jak se jen dalo, ale všechno to bylo marné. Ten fešák na červené motorce si mě ani nevšiml a léto už se chýlilo ke konci. Bylo mi sedmnáct a chodila jsem s Hrochem. To byla přezdívka, ve skutečnosti se jmenoval Jirka. Hrocha připomínal zavalitější postavou a vypoulenýma očima. Spíš to bylo ovšem tak, že Hroch chodil se mnou. Netušil, že je jen takovým náhradníkem, než si najd

Se sousedem jsme se příliš neznali, paradoxně nás sblížilo, že jsem vyslechla jeho hádku se ženou. Nebyla zdaleka první, moc jim to neklapalo. Od sousedů se hádky občas ozývaly, ale tentokrát to bylo přespříliš. Soused řval, jako by ho na nože brali. Byla jsem zvědavá, a tak jsem se schovala do stodoly. Odtud se dalo pootevřenými dvířky pohodlně koukat do vedlejší zahrady, kde soused hulákal na

Dalo by se říct, že jsem prožila mládí v té nejlepší době. Po revoluci se otevřelo tolik možností. Jenže já na jednu až surově doplatila. Zajímá vás, jak to všechno začalo? Bylo mi 22 a měla jsem kamarádku Karlu, která byla o čtyři roky starší. Dvakrát byla jako au pair ve Velké Británii a lákala mne, ať jedu s ní. Když už jsem se rozhodla, že pojedu, změnila destinaci. Letěly jsme do Brazíl

Nemohu o tom mluvit, ale tíží mne to. Snad mi pomůže se vypsat. Moje milovaná dcera je nemocná. Těžce. A už to vzdává. Hned byste to vzali na sebe. To trápení dítěte. Je jedno, jestli mu jsou tři roky, nebo třicet. Stále je to vaše dítě. Lucka se potýká s těžkou nemocí. Nedávno přišla o jedno prso a pravděpodobně přijde i o druhé. Rakovina. Nikdo ji u nás neměl, tak proč ona? Mohla jsem za t

Kuba jen sedí a kouká před sebe. Bývalý sportovec, a nyní se trápí na vozíčku. Stačilo jen pár minut. Kubík byl vždy veselé dítě. Jedináček, který byl i trochu vymodlený. Vždy jsem se snažila, aby byl slušně vychovaný. Aby byl úspěšný ve škole, životě, aby pomáhal druhým. Špatně jsem mu vysvětlovala, že když se jiné děti nechovají dobře, on to nemá kopírovat. Prokletý večer, který vše změnil