Přežila jsem, ale hořkost a obavy mě už budou provázet celý život. Nikdy nepochopím, čeho všeho je člověk schopen. Jen tak, z hlouposti. Čekám až pro mě přijede bratr. Ještě pořád se bojím sednout do auta. Vím, že to jednou budu muset překonat. Ale teď ne, teď ještě ne. Pořád se hrozně bojím. Mám to všechno před očima. Nedalo se odolat Když se u nás ve firmě objevil Karel stalo se mi něco nepoc

Lhala jsem a nikdy nepřiznala, kdo je synův otec. Netušili to ani moji rodiče! Minulost mě doběhla a já stála před rozhodnutím, zda přiznat pravdu nebo zapírat. Těhotenství jsem tajila až do sedmého měsíce. Bála jsem se tehdy, že mě můj přísný otec donutí jít na potrat. Možná, že právě ta jeho přísnost mě přivedla do náručí o rok staršího spolužáka. Tedy, bývalého spolužáka. Já chodila do devítky

Když mi vnučka řekla, že jde ke kartářce, brala jsem to jen jako její další rozmar. To, co následovalo, jsem nečekala. Když se moje vnučka Adélka od kartářky vrátila, viděla jsem na ní, že je celá zaražená. Nebyla ve své kůži. Bylo na ní vidět, že má strach. Chvíli jsem na ni naléhala a ptala se, co se stalo, až mi pak konečně pověděla, co všechno se od kartářky dozvěděla. Mrazivá předpověď

Už mě to nebavilo, stát pořád u plotny. Toužila jsem po svobodě a volnosti! Přestala jsem vařit, ale se zlou se potázala. Koho by napadlo, že moje rozhodnutí, skončit s vařením, vyvolá v mém manželovi takový odpor? Byl vzteky úplně bez sebe, když jsem mu to oznámila. Málem dostal infarkt! Zrudnul, zblednul a zfialověl. To všechno během krátké chvilky! Jídlo mu nechutnalo Jako by bylo jídlo tím

Měl to být jeden z našich obvyklých celodenních výletů. Když se ale přihnala bouřka, došlo k nečekané události. Vždycky jsme s manželem moc toužili po tom, podívat se do Anglie a Irska. Moc se nám líbila tamní příroda, zvyky i historie. Tento náš sen se nám před čtyřmi lety splnil. Společně s našimi známými – také manželským párem, jsme putovali poIrsku. Ani ve vyšším věku nás neopustila touha

Neměl ji rád a nenechal na ni nit suchou. Přesto neodolal. Manžel podlehl svodům mojí vlastní sestry! Už odmalička mi záviděla. Že jsem starší a mohu si toho dovolit víc, než ona. Kvůli ní, o pět let mladší sestře, jsem musela chodit brzy spát, oblékat se jako malá, a brát neustálé ohledy! „Prosím tě, nepřeháněj,“ napomínala mě maminka, když jsem si na sestru stěžovala. „Janička je prostě malá, t

V kritické chvíli, kdy mi šlo už o holý život, mi na pomoc přispěchaly dobré síly. K této příhodě došlo už velice dávno. Před několika lety mi ujel poslední autobus, kterým jsem se chtěla vrátit domů. Byla jsem na návštěvě u jedné známé v sousední vesnici. Vracet k ní jsem se nechtěla, známá beztak neměla auto a nepomohla by mi. Mohla jsem zavolat synovi, ale ten bydlel daleko a já ho nechtěla

Vypadá to, že někteří lidé jsou nám opravdu osudem předurčeni. Muž, kterého jsem kdysi milovala, je nyní opět součástí mého života. Svého prvního muže jsem hodně milovala, ale manželství bohužel nedopadlo dobře. Když jsme se rozváděli, nenapadlo by mě, že se Tomáš znovu ocitne po mém boku. Spolužáci ze střední Tomáš byl mým spolužákem na gymnáziu. Chodili jsme do stejného ročníku, ale já

To, co jsem tehdy večer udělala, bylo pro mě i mé přátele naprosto nepochopitelné. Někdy se ale vyplatí udělat dobrý skutek. Nejen pro dobré svědomí. Milan se ke mně otočil a mile se usmál. Vymyslel si, že vykachlíčkuje nově koupelnu. A jak koukám, jde mu to pěkně od ruky. Každým dnem si znovu a znovu uvědomuju, jaké jsem měla štěstí, že jsem Milana potkala. Tedy ono to ani tak potkání nebylo.

Když vám zemře po padesáti společných let manžel, váš život najednou skončí a nejraději byste ho co nejdřív následovali. Tak jako já. Dostala jsem dobrý nápad, který se bude Julince moc líbit. Na provázek jsem přivázala rolničku a už jsem viděla, jak se mé roztomilé kočičce rozšířily zorničky. Jediným plavným skokem z křesílka byla u rolničky. Začali jsme se spolu honit. Julinka radostně poskak