S manželem jsme se těšili na sraz se spolužáky ze střední školy. Během cesty jsme však zažili něco děsivého a neuvěřitelného, nad čím zůstává rozum stát. Před lety jsme s manželem zažili něco, co nám nikdo nevěří. Svezli jsme stopaře, což by nebylo nic divného. Jenže on se během jízdy záhadně vypařil z našeho auta. Oba jsme z toho byli vystrašení a neuměli jsme si to vysvětlit. Těšili jsme s

Doma jsem byla nejstarší ze všech sourozenců. Všichni ostatní ode mne byli pár let, a nejmladší brácha dokonce o šestnáct. Co já se nastarala. Mámě a tátovi bylo osmnáct let, když jsem přišla na svět. Těhotenství to bylo pochopitelně naprosto neplánované, ale když už se to prý stalo, tak se oba na miminko těšili. Naštěstí měli oba kliku na skvělé rodiče, kteří jim nejen nenadávali, ale předevší

Po přestěhování do starého domu jsem zde od počátku cítila špatnou energii. V pokoji poblikávaly žárovky a věci bezdůvodně padaly. Když se rodiče rozvedli, matce netrvalo dlouho a našla si nového partnera. Miloš byl celkem hodný chlap. Máma se vedle něj cítila šťastná. Bydleli jsme s mámou v malém bytě, kde už pro Miloše nebylo místo. On měl velký dům, takže bylo jasné, jak budeme situaci řešit

Pokud se dva lidé skutečně milují, dokážou spolu zvládnout i nepříznivé okolnosti a navzájem si odpustit. Svého manžela jsem poznala při studiu vysoké školy v Plzni. Byla to láska na první pohled. Naštěstí oboustranná. Chodili jsme spolu až do promoce a hned po dokončení vysoké školy jsme se vzali. Milovali jsme se, vzájemně jsme se podporovali a respektovali jeden druhého, zkrátka jsme si spol

Když jsem začínala chodit s Michalem, byla jsem přesvědčená o tom, že se na mě konečně usmálo štěstí a já poznala toho pravého. Bylo mi teprve osmnáct let. Bydlela jsem se starší sestrou Katkou a mámou v třípokojovém bytě v Praze a měla jsem docela pohodový život. Za pár měsíců mě čekala maturita. Těsně před zkouškami jsem v jedné restauraci potkala Michala. Zalíbil se mi na první pohled. Celý

Můj partner si vždycky potrpěl na to, abych chodila upravená a dbala o svou postavu. Tři děti si ale na mém těle vybraly svou daň a já cítila, že se mu už nelíbím. Celé třetí těhotenství jsem od partnera poslouchala, že vypadám jako sud. „To by mě vážně zajímalo, jak tohle chceš zhubnout,“ ušklíbl se jen pár týdnů před porodem. Mrzelo mě to a štvalo zároveň. Navíc pokaždé, když jsem si postěžov

Jsem pověrčivá, proto jsem odmítla pokoj číslo třináct a chtěla sedmičku. O půlnoci jsem se dala na útěk a vzala zavděk třináctkou. Ten osudný den jsem jela ze služební cesty. Brzy byla tma a silnice začaly namrzat. Protože domů jsem to měla ještě daleko, rozhodla jsem se, že si raději najdu nocleh. Zabočila jsem z dálnice a projížděla malými městečky a hledala dům s nápisem „Penzion“. Koneč

Láska vás může nečekaně přepadnout v každém věku. Je dobré se tomu nebránit, ať si okolí klidně říká, co chce. Vzácný je totiž každý den. Když jsem se před čtyřmi roky dostala do penzionu pro seniory, myslela jsem si, že je to můj definitivní konec. Dlouhou dobu jsem žila sice sama, ale ne osamělá. Pohybovala jsem se mezi lidmi různého věku a dělalo mi to dobře. Najednou jsem se ocitla mezi

Jsem sběratel kamenů, mám z nich už celou barevnou zahrádku, a tento zvláštní kámen jsem musel mít taky. Vstoupil do mého snu, který byl neuvěřitelný. Dům stál na konci ulice. Uvítal mě starší, vysoký a hubený muž. Stiskl mi ruku a vedl mě přátelsky do svého království. Doma měl nádhernou sbírku minerálů a hornin. „Můj celoživotní koníček!“ řekl. Na policích ležely kameny různé velikosti, tv

Zvířata jsou někdy moudřejší než lidé. Často vás nejen rozveselí, ale i vám pomohou, nebo dokonce zachrání život. Bertík se roztomile rozvaluje ve svém novém pelíšku a spokojeně pochrupuje. Koukám se na to obdivuhodné zvířátko. Je to taková pouliční směska. Vzhledově tedy nic moc, ale charakter a odvaha mu rozhodně nechybí. Jsem šťastná, že ho mám. Už dlouho jsem si ho přála. Vytvořím mu dom