Odpustila jsem tátovi, že ode mě a od mámy odešel. Ale dodnes mu zazlívám, že se dobrovolně ničil. Na tu oslavu jsme šly nerady. Chybět tam by ale bylo ještě horší. Táta slavil pětašedesáté narozeniny. „Tvůj otec,“ řekla mi tehdy máma „se dobrovolně zabíjí. I kdybychom před ním klečely, nebude to nic platné.“ Do očí se mi nahrnuly slzy. Přece musí existovat způsob, jak tátu přesvědčit, aby d

Ten pohádkový zámeček poblíž Mělníka miluji, proto byl mojí jasnou volbou pro tak slavnostní den. Čekalo nás tam ale hororové překvapení. Svoji první svatbu jsem měla utajenou. Vdávala jsem se na protest proti rodičům. Brzy mi však bylo jasné, že jsem udělala chybu, ale jako zamilovaná dívka v jiném stavu jsem moc možností neměla. Rozvod následoval během půl roku a já dlouhá léta vychovávala

I po letech stále řešíme jeho první ženu. Já chci ale žít tady a teď. Řešit jen nás dva. Mám dost řečí o tom, jaká byla jeho první manželka! S Otou jsme se poznali před dvanácti lety v restauraci, kde jsem pracovala. Měl hrozný den a potřeboval si dát panáka. Tak jsem se stala jeho vrbou. Byl na schůzce s manželkou, se kterou se rozváděl a jejich setkání vyústilo v hádku. Vyprávěl mi o jejic

Manžel přivezl tu podivnou hračku z pracovní cesty v zahraničí, darovala jsem ji neteři a ta se na ní vyřádila! Když ji uviděla, otřásla se odporem. „Ta je ošklivá!“ pronesla má neteř a položila dárek před sebe na stůl. Šlo o malou panenku, byla ušita z různých látek a vypadala, jako by ji v tlamě přežvykovalo tele. „Tu panenku nechci!“ přecedila přes zuby. „To není jen tak lecjaká panenka.

Byla jsem šťastná, když si syn vybral za ženu mou kolegyni. Měla jsem ji jako dceru. Ona mi však prozradila tajemství, které si vezmu do hrobu. Svého syna jsem vychovávala sama. Vyrostl z něho báječný muž. Vždycky jsem na něj byla pyšná. Smůlu měl jen v lásce. Několikrát se zamiloval a vždycky narazil. V práci jsem se spřátelila s novou kolegyní Danou. Tátu stejně jako můj syn nepoznala, její m

Po smrti zetě začala Milena strašně pít. Všichni ji opustili, jen já to nedokážu. Je to přece moje jediné dítě. Moje síly mě ale pomalu opouštějí... Moje dcera Milena pije už patnáct let. Zpočátku to měla celkem pod kontrolou, poslední tři roky nad ní metla lidstva ale vítězí. I vnučka Eliška dala od mámy ruce pryč. Jakmile jí bylo osmnáct, odstěhovala se. Mileně je 46 let, vypadá však minimáln

Kdysi jsme si s mým manželem prošli tím, čemu se neurčitě říká „manželská krize“. Nevěřila jsem, že se ještě někdy dokážeme zvednout a jít dál životem společně. Manžel si za mě před pár lety našel náhradu a mně zůstaly oči pro pláč, prázdný dům a soucitné pohledy okolí. Že se můj muž schází s o deset let mladší ženou, bylo na malém městě veřejným tajemstvím. Domek z karet Když naše děti v

Když jsem vyklízela starý dům po svých rodičích, našla jsem ve sklepě předmět, který měl podivuhodné následky, které mě dojaly až k pláči. Můj tatínek zemřel před dvaceti lety. Mně tehdy bylo třicet tři let. Byla to hodně bolestná smrt, v poslední fázi boje s rakovinou už skoro nevnímal okolí a jen trpěl. Strávila jsem u jeho nemocničního lůžka poslední minuty jeho života. Tehdy ještě nabyl jas

Můj muž byl vždy spíš tichý introvert. To, co ale předvádí v posledních měsících, je už extrém. Přemýšlím, že by mi bylo lépe samotné. Můj Bohouš nikdy nepatřil k bavičům společnosti. Vždy byl spíš uzavřený, a mně se to na něm líbilo. Poslední dva roky se ale hodně změnil. Kdykoliv se v našem vztahu vyskytne nějaká neshoda, po pár větách přestane komunikovat, urazí se a mlčí. Měla jsem různé

Můj manžel je na rozdíl ode mne velmi zručný a je vášnivý kutil a opravář. Pro sousedy dělá první poslední. Doma ne. Rád pracuje rukama, rád něco spravuje, ale jeho vášeň se v domácnosti neprojevuje. „Milane, prosím tě, mohl bys pověsit ten obraz?“ ptala jsem se ho už popáté. „Zítra to udělám,“ odpověděl. Obraz ale nevisel ani po měsíci, tak jsem ho pověsila sama. Neměla jsem nervy se stále dop