Syn mi zemřel při nehodě. Dlouho jsem pak odmítala řídit a vyhýbala jsem se místu, kde se zabil. Až souhra náhod mě donutila tudy projet. Nejraději bych ten den, kdy náš syn Jan zahynul na motorce, ze svého života vymazala. Bohužel to nejde. Smrt syna mě bolí pořád stejně, jako by se to stalo včera. Ale život jde dál. Spěchal na schůzku Bydlíme na vesnici, ze které vedou dvě cesty. Jedna

Lásku ke koním jsem zdědila po rodičích. Milovali je srdcem i duší. Jako dítě jsem toužila po muži, který bude mít stejný životní styl. A tento sen se mi splnil. Bydlela jsem s rodiči na rodinném statku. Měla jsem okolo sebe skvělé lidi. Jednoho slunečného odpoledne jsme se s partou přátel rozhodli uspořádat celodenní vyjížďku. Zvířata jsme osedlali a vyrazili na cestu, která měla trvat asi šes

Jednoho dne mi došla trpělivost a rozhodla jsem se oplatit věrolomnost své proradné kolegyni. Nebylo to lehké, ale vrátila jsem jí všechno i s úroky! Z asloužila si to, falešnice jedna falešná. Nestačilo jí, že mi vyfoukla povýšení, které jsem si zasloužila. Ona mě pomlouvala, kudy chodila. Vymýšlela drby! Ten poslední ale přehnala. Namluvila mému manželovi, že asi někoho mám. Nebyla to prav

Už ani nevím, kolik dlouhých měsíců jsem strávila v nemocnici. Ovšem žádné z mých zranění mě nemohlo bolet tolik, jako pohled do zrcadla. Moje, do té doby hezká tvář se změnila v nepoznání. Jako kdybych měla obličej z vosku a ten se na levé tváři roztekl. V ten den, kdy jsem se na sebe poprvé po nehodě podívala, ve mně něco umřelo. Umřela ve mně naděje, že bych snad ještě kdy mohla žít normální

Vyrazit dříve na chalupu bez manžela nebyl dobrý nápad. Byl úplněk a tajemné mocnosti neodolaly, aby zkusily, co vydržím. S manželem Tomášem jsme se před několika lety na konci zimy rozhodli, že pojedeme na víkend na chatu mé kolegyně Ireny. Občas nám ji půjčí, je to malý srub v krásném prostředí mezi lesy na samotě. Jela jsem o den dříve než manžel. V celé chatové oblasti ještě nikdo nebyl.

Po rozvodu se dostala Věra do problémů, a to byl jen krůček k tomu začít koketovat s temnými silami. Jsem šťastná, že jsem její nabídce odolala. Toho, že se moje kamarádka Věra začala po rozvodu měnit, jsem si všimla až po nějaké době. Najednou se zajímalao věci, které by jí předtím nenapadly – zkoušela nejrůznější magické praktiky a rituály. Jednoho dne se mi svěřila s tím, že vstoupila do

Máma se jednoho dne vrátila z práce a zářila jako hvězda. Takovou kytici, jakou šťastně svírala v náručí, jsem v životě neviděla. Je moje máma šťastná? Bála jsem se, že nijak zvlášť. Vychovávala mě sama a ani se nikdy nevdala, táta utekl krátce po mém narození. Jestli potom s někým chodila, nebo nechodila, nemám tušení, pokud ano, dokázala to přede mnou dokonale utajit. Ale asi to nebylo nic

Zoufale jsem hledala dávného kamaráda, po smrti manžela mi začal chybět. Nakonec jsem požádala celý vesmír, aby mi v hledání pomohl. V mládí jsem měla problém se seznamováním. Dala jsem si inzerát do časopisu. Jedním z těch, kdo mi odepsali, byl Pepík. Milý kluk, který ovšem bydlel daleko, až u Domažlic. S Pepíkem jsme si dlouho dopisovali, milostný vztah jsme ale nenavázali. V dopisech jsme

Tenhle krásný kocour byl na první pohled podivný, jmenoval se Aladin a jeho panička tvrdila, že rozumí lidské řeči. Od jisté noci si to myslím taky. Jako studentka egyptologie jsem brala jakoukoli brigádu. Když se objevil inzerát na hledání uklízečky v jednom domě, který jsem měla poblíž, nezaváhala jsem. Stará paní, u které jsem uklízela, měla své vrtochy, ale já byla tolerantní. Miláček bo

Maminka mi říkala, abych touhle cestou raději nechodila, já jsem ten den ale neměla rozhodně na vybranou. Na její varování jsem nedala a navždy mi to změnilo život. Můj tatínek byl myslivec, vyrůstala jsem tedy na samotě v hájence u lesa, což bylo vždy kouzelné ale i náročné. Musela jsem vstávat opravdu brzy, abych se dostala do školy a do práce. Nejbližší autobusová zastávka totiž zrovna blízk