Vyrazit dříve na chalupu bez manžela nebyl dobrý nápad. Byl úplněk a tajemné mocnosti neodolaly, aby zkusily, co vydržím.

S manželem Tomášem jsme se před několika lety na konci zimy rozhodli, že pojedeme na víkend na chatu mé kolegyně Ireny. Občas nám ji půjčí, je to malý srub v krásném prostředí mezi lesy na samotě. Jela jsem o den dříve než manžel. V celé chatové oblasti ještě nikdo nebyl.

Představa, že tam jsem sama, nebyla zrovna příjemná, tak jsem se dala hned do úklidu, zatopila v kamnech a uvařila hrnec guláše. Večer jsem si pustila svou oblíbenou komedii a uvařila si grog. Nešlo si nevšimnout, že mi do místnosti svítí měsíc.

To, že je úplněk, mi na optimismu nepřidalo. Kdyby se mnou byl Tomáš, byla by to jistě romantika, ale takhle? Úklid mi dal zabrat, tak jsem si šla brzy lehnout. Pozavírala jsem okna a zamkla dveře do chaty a zastrčila závoru.

Jako rybí oko

Jenže pronikavé světlo měsíce mi spát nedalo. Zatáhla jsem závěsy, ale moc to nepomohlo, stále jsem se převalovala a nemohla zabrat. Měsíc zářil jako rybí oko. V tom jsem na chodbě zaslechla vrznutí dveří. Že by přijel Tomáš? Vstala jsem a šla se podívat.

Nikdo nikde nebyl. Dveře do malého pokojíku v zadní části chaty byly ale otevřené… Vrátila jsem se rychle do svého pokoje, ale než jsem stihla vejít, dveře se přede mnou prudce zabouchly. Hrozně jsem se lekla. Po chvíli jsem vzala opatrně za kliku a otevřela.

V ten moment se zničehonic rozrazilo okno. Rychle jsem k němu přiběhla a zavřela ho. Měsíc svítil nad osadou jako by se mi smál. Skočila jsem do postele, zavrtala se pod peřinu a modlila se, aby bylo ráno.

Probuzení

Kdy přesně jsem usnula, nevím. Ráno jsem se bála vylézt zpod peřiny. Někdo mi ji ale najednou strhl z těla a zakřičel: „Ahoj, zlato!“ Byl to Tomáš, který přijel dříve, než měl.

Nikdy jsem ho neviděla raději než v tu chvíli. Nic jsem mu neřekla, smál by se mi. Druhá noc už byla klidná. Nechápu, co se tehdy dělo. Sama ale na tu chatu nikdy nepojedu!

Jana (57), Chomutov