Přijít o mámu je moc bolestivé. Málem jsem se z toho zhroutila. A ještě tu byl ten nepříjemný problém s chatou… Přišla jsem o mámu a nechtělo se mi žít. Tak už jsem sama. Nemám na světě nikoho, rodiče navěky odešli. Co se mnou bude? V tom období, kdy jsem byla skoro bez sebe, se o mě starala dcera. Bylo jí tehdy třiadvacet, hezká holka to byla, ale místo aby randila ostošest, vařila mi, uklí

Nevím, co nás to posedlo. Najednou jsme se s manželem hrozně hádali a scházelo málo, abychom se i poprali. Naši hádku přerušila rána... S Lubošem, mým manželem, jsme se nikdy moc nehádali, ale když už k tomu došlo, stálo to vždy za to. Oba jsme dost temperamentní a tvrdohlaví a málokdy jsme uměli řešit vše s chladnou hlavou. Jako tehdy, když jsme se nepohodli vlastně kvůli úplné hlouposti. Z

Většina žen se shodne, že tím nejhezčím dnem v jejich životě je ten svatební. Nedokážu pochopit, proč zrovna moje svatba skončila naprostým fiaskem. Pocházím z bohaté rodiny, protože můj tatínek vydělal spoustu peněz na dovozu perských koberců. Odmalička jsem byla obklopena hezkými a drahými věcmi a nemůžu říct, že si na určitý standard člověk časem nezvykne. Můj nynější manžel je na tom podobn

Můj muž byl velký darebák. Všichni mi říkali, ať už se na něj vykašlu. Ale já to musela udělat. Kráčím aulou, kdepak, nekráčím, já se přímo vznáším. Je to úžasný pocit, když si člověk může říct: „Dokázala jsem to!“ Byla to dlouhá, často dost bolestná léta studií. Kolikrát jsem to už chtěla vzdát, kolikrát jsem ztratila naději. A občas mě dokonce napadlo, jestli ten darebák neměl nakonec pravdu.

Když mi bylo necelých sedmnáct let, byla jsem nejkrásnější děvče z okolí, čehož jsem si byla zatraceně dobře vědoma. Moje máma mě v tom ze všech sil podporovala. Hlavním zdrojem mého sebevědomí však byli „nápadníci“, kteří doslova bušili na dveře. Co ale byli hloupí venkovští kluci s ojetými motocykly proti panu inženýrovi z Prahy! Byl sice poněkud proplešatělý a pořád se potil, ale také měl če

Abych mohla svému zvířecímu velkému kamarádovi dopřát vše potřebné, vzdala jsem se masa. Teď plánuji otužování, abych v zimě neprotopila celý důchod! Svého nejlepšího a nejvěrnějšího kamaráda hovawarta Pepu jsem si pořídila před šesti lety. Díky němu jsem nezlenivěla, protože vyžadoval denně dlouhé procházky, nejlépe v přírodě, a ještě lépe v lese. Každý park mu byl totiž malý! Ne proto, že

Když jsem si vyslechla babiččin sen, nechtěla jsem mu věřit. Byl o dědovi, který přinesl temné proroctví. Tvrdil, že si během tří měsíců přijde pro tři členy rodiny. Když bylo babičce osmdesát let, měla sen. Figuroval v něm zesnulý děda, který měl pro babičku zprávu. Řekl jí, že v následujících třech měsících si přijde pro tři lidi. Jedním z nich bude i ona. Dokonce se zmínil, který den v měsíc

Kdysi na mě v práci žárlila jedna kolegyně tak, že mi udělala ze života peklo. Dokázala ovlivnit všechny kolegy natolik, že se se mnou nikdo nebavil. Když jsem viděla inzerát s pozicí, o kterou jsem hodně stála, hned jsem do té společnosti zaslala svůj životopis. K mému velkému překvapení mě skutečně pozvali na pohovor. Zaujala jsem je natolik, že mě pozvali na další kolo. U třetího a závěrečné

Pár měsíců před odchodem do důchodu jsme si s manželem splnili sen. Koupili jsme si malou chaloupku! Místo lenošení jsme ale v jednom kole. Musím se trochu hořce smát, když slýchám stesky kamarádek, že se nudí a nevědí, co s volným časem. Stejně je na tom i můj manžel. Od chvíle, kdy odešel do důchodu, nemá čas na odpočinek. Netušili jsme, co nás čeká Zhubli jsme a získali skvělou kondici

Mít prima bráchu není žádná samozřejmost. Já ale to štěstí měla a plně si ho až donedávna také užívala. Mám velké dilema. Ve srubu je všude poházené Jindrovo oblečení, kovbojské klobouky, rozevřené mapy a různé popsané papíry. Jindra totiž pořád něco plánoval, organizoval, byl plný nápadů a života. Jenže co teď? Teď tu není, před týdnem mu selhalo srdíčko a on mi umřel. A pokud to tu nechám,