Zamilovala jsem se do téměř dokonalého muže. Konečně jsem se cítila šťastná. Tedy až do doby, než jsem zjistila, že je o dvacet let mladší. Byla jsem dlouho sama, a tak jsem začala hledat partnera na seznamkách. Měla jsem nespočet schůzek, kde si to nesedlo hned od začátku. A pak jsem otevřela vzkaz od Ivana. Ze seznamky měl stejné pocity a zkušenosti jako já. Vizáží se ke mně hodil. Vysoký, ur

Nevím, proč mě má pečovatelka tolik nenáviděla, ale nikdy o mně neřekla nic dobrého. Pomlouvala mě a vymýšlela, jak by mi ublížila. Proč? Když odcházela má stará pečovatelka do důchodu, netrpělivě jsem očekávala, koho mi z pečovatelské služby pošlou. Sama jsem to nezvládala Chodit jsem mohla po dvou náročných operacích zad už jen s pomocí francouzských holí a bez pomoci jsem se už neobešl

Hned při vstupu do ordinace mi bylo jasné, že jí nejsem sympatická. Že jsem tlustá, bylo to první, co mi místo pozdravu řekla. Bylo to skoro směšné, jak dávala svoje antipatie najevo. Něco podobného jsem dlouho nezažila. Nepozdravila mě, natož aby se mi představila. Byla v naší ordinaci jen na zástup, ale hned udělala velkou čistku. Začala rušit naordinované léky a předepisovala jiné, dle jejíh

Nebyl nikdo, kdo by mi mohl poslat kytku. Byla jsem osamělá, nezadaná, stárnoucí. Přesto na mě zazvonil kurýr s velikou kyticí růží. To si můžeme stokrát říkat, že je Den svatého Valentýna uměle sem importovaný, komerční svátek a že je nám srdečně ukradený, ale kytka je prostě kytka. A když žena dostane kytku, dotkne se to jejího srdce. Tak jako se to před lety stalo mně. Ty květiny mně přivezl

Byl to obrovský trapas, hanbou jsem se málem propadla. Zároveň jsem ale poznala, že všechno zlé může být pro něco dobré. Ten trapas mi pomohl. To období mého života bylo jako noční můra. Byla jsem máma samoživitelka. Manžel se jednoho dne sbalil a odstěhoval k jiné. Nemohla jsem najít práci, chodila jsem po různých brigádách, jako bylo doplňování zboží v supermarketech, úklid, taky jsem dělala

Když si dcera přinesla králíčka, měli jsme doma už několik let kocoura. Báli jsme se, jak toho chlupáčka s dlouhýma ušima přijme. Byla jsem tehdy těhotná, čekali jsme druhé dítě. Aby mi manžel ulevil, vzal na víkend ke svým rodičům naši čtyřletou dcerku Milušku. Byla jsme mu za to vděčná, s malým dítětem nelze příliš odpočívat. Proležela jsem sobotu u knihy, na klíně mi spokojeně odpočíval náš

Mladí jsou někdy tak nerozvážní! Našeho Davida stálo to riskování málem život. Humor mu to ale nevzalo! Náš Davídek byl vždycky jako z divokých vajec. Byl ale plný optimismu, z nebezpečí si nic nedělal a neuvěřitelně mu to vycházelo. „Však počkej, ty jednou na ty své bláznivé kousky doplatíš!“ říkával mu můj manžel, ale vnuk se tomu jenom smál. Říkal, že je určitě po prastrýčkovi, který zmizel

Hrozně mi ublížil a já byla tak mladá! Byla jsem přesvědčená, že mu tu zradu nikdy neodpustím. Když se ale vrátil s kytkou a na Valentýna k tomu, nedokázala jsem ho odmítnout. Potkali jsme se už na střední škole a začali spolu randit. Společně jsme pak odešli do Prahy studovat vysokou školu, naše láska byla veliká a já byla přesvědčená, že osudová. Naše rodiny braly už jako hotovou věc, že se p

Nejraději nahrávám zpěv ptáků, je to můj nádherný koníček. Jednou se mi ale povedlo nahrát něco, co si nedokážu dodnes vysvětlit. Jsem lovec zvuků. Rád naslouchám svému okolí a nahrávám nejrůznější zvuky na záznamovou techniku. Nejúžasnějším zvukem jsou písně ptáků. Nahrávám je už řadu let. Nejkrásnější je zpěv slavíka. Tento ptáček, drobnější než obyčejný vrabec, zpívá ve dne i v noci. Má neob

Nikdy jsem se na westerny moc nedívala, nevím, proč se mi ten sen o Divokém západě začal zdát. Pozdě jsem pochopila, že to bylo varování. Nikdy jsem svého muže Standu nezažila nemocného, viry a infekce se mu vyhýbaly obloukem. Zato nebyl snad rok, aby neutrpěl nějaký úraz. Za deset let našeho společného života měl zlomenou ruku nebo nohu osmkrát. Dvakrát také havaroval v autě, naštěstí to odnes