Chce se mi těžko věřit vzpomínkám. Prožili jsme si s bratrem peklo. A nejhůře na tom byla matka. Přesto jsem našla v sobě sílu odpustit. Násilí a strach, to bylo mé dětství. Otec musel mít vše pod kontrolou a jakmile bylo něco jinak, přišel krutý trest. Maminka byla plná modřin a bratr se neučil moc dobře. Pamatuji si, jak nad ním otec stál, v ruce držel jeho žákovskou knížku a pravítkem bratra

Byla jsem přesvědčená, že dítě nikdy chtít nebudu. Moje nejlepší kamarádka zase nemohla otěhotnět. A tak jsme jednou dostaly nápad… Dá se říct, že jsme se kamarádily od školky. Říkaly jsme si všechno. Když ale Mirka po své svatbě pořád mluvila o tom, jak se s manželem marně snaží o dítě, už mě to nebavilo poslouchat. Lékaři tvrdili, že není schopná dítě donosit. Nepodařilo se jí to ani po op

Když mi tak nečekaně zemřela, byla jsem nešťastná. Hned vzápětí mi ale poslal osud náhradu. Věříte na převtělování duší? Na to, že když někdo zemře, tak se k vám v jiné podobě vrátí? Já až do nedávné doby nikoli. Ale na jaře tohoto roku jsem musela změnit názor. Pejsci jsou můj život Ani nevím, jak začít s mým příběhem, který se mi nedávno stal. Miluji pejsky. Celý život jsem nějakého měl

Mám o ni vážně velký strach. I když jde o mého synovce, nechci, aby dál svou matku tak sprostě využíval. Jen nevím, jak ho k tomu přimět. Moje sestra Lída sedí ve svém oblíbeném křesílku a luští křížovky. Má na ně teď chvíli času. Pak bude muset jít uvařit Liborkovi večeři. Její nepovedený syn Libor se zatím rozvaluje na sedačce a kouká na televizi se sluchátky na uších. Cpe se přitom brambů

Rozzlobily jsme záhadnou starou ženu a ta se nám tvrdě pomstila! Celou noc jsme bloudily v začarovaném lese! Vyšly jsme si jen na malou, obyčejnou večerní procházku. Stal se z ní však krutý boj o přežití! Mě a moje dvě kamarádky před časem potkala jedna neuvěřitelná příhoda. Víme, co jsme prožily Kdykoliv ji někomu vyprávíme – ať už já, Eva nebo Jiřina – každý se nám směje, že si vymýšlím

Kamarádi jsou ti, co by při vás měli stát v dobrém i ve zlém. A ne ti, co vám při první příležitosti vrazí kudlu do zad. Přišel mi další dopis od Hany. Nechtěla jsem ho číst, vždyť to bude zase to samé a mě už to unavovalo. Ale nedalo mi to. Co mi ještě chce říct, čím se ospravedlnit. Ničím. Píše jen, že nejsem schopna pochopit realitu. A že až se mi to povede, bude mi mnohem líp. Děkuju za rad

Naše sousedka je zlodějka. Nevíme si s tím rady, protože přímé důkazy vlastně nemáme. A dohadovat se s ní nechci. Měla bych se mu asi omluvit. Koukám po očku po manželovi a vidím, že je dost naštvaný. Právem. Napřed jsem mu totiž vynadala, že dal moje krásné zahradní lehátko někam z pergoly pryč, a teď ho nemůže najít. Ovšem před mým mužem něco jen naznačovat o jeho zapomnětlivosti je napros

Před lety mi zemřela maminka. Vzala si život. Roky jsem se z toho dostávala, až jednoho dne jsem došla ke smíření. Důvod jejího náhlého odchodu neznám. Nemám zdání, co ji trápilo natolik, že si vzala život. Jak se ale zdá, chce mi to říct teď, když už nežije. Našemu spojení se vyhýbám, mám totiž strach z toho, co by mi řekla. Zbyl jen vztek a otázky Zůstaly po ní jen vzpomínky. Nezanechal

Sedla jsem do auta, které řídil můj opilý zeť. Když havaroval, všechno mi došlo. Byl v podmínce, a dokonce měl zákaz řízení. Měla jsem ho nechat jít do vězení? Ten den byl hrozný hned od rána. Polila jsem si úplně novou halenku kávou a potom hned na schodech ulomila podpatek. Hlava mě bolela jako střep, ale to bylo šéfovi jedno. Svolal jednu z těch svých nekonečných porad. Zastavil mi Odp

Moje problémy se šéfovou začaly nevinně. V práci se mi vždy dařilo a vydržela jsem tam i přes dvě mateřství. Třetí už moje „kamarádka“ nevydýchala… Nikdy jsem v práci neměla sebemenší problém. Vždy jsem všechno odevzdávala včas a nikdy si na nic nestěžovala. Proto by mě vůbec nenapadlo, že by se něco mohlo zvrtnout. Z mé šéfové Renaty se léty stala i má kamarádka, přece jen jsme spolu trávil