Stýkala jsem se se starším mužem a současně chodila se svým vrstevníkem, musela jsem se rozhodnout, čemu dám přednost. Zda pohodlnému životu nebo vášni. Vracela jsem se v podvečer domů z práce, když mě u vedlejšího domu zastavil cizí muž a lámanou češtinou mi vysvětlil, že hledá mého souseda. Poznala jsem, že je to Němec, a protože jsem němčinu ovládala dobře, dala jsem se s ním do řeči. Dozvěd

Účastníci zájezdu se o historii příliš nezajímali − až na jednu ženu, která ke skupince turistů nepatřila. Byla oblečená divně a o zámku toho věděla mnohem víc, než já. Začalo pršet. Skupina důchodců, stojících před zámkem, nervózně přešlapovala. Pracoval jsem na zámku Hrádek u Nechanic jako průvodce. Brigádu jsem si zvolil jako student historie s tím, že navštívím i místnosti, které se normáln

Za Radima jsem byla vdaná jedenáctým rokem a již delší dobu měla pocit, že náš vztah jde od desíti k pěti. Myslela jsem si, že mě už snad ani nemá rád, a tak jsem zariskovala... Na naše výročí svatby manžel úplně zapomněl. Měla jsem pocit, že si mě vůbec nevšímá a často jsem si v práci zoufala své kolegyni. „Kdybych si na sebe natáhla pytel a ostříhala se dohola, bylo by mu to úplně jedno,“ lam

Pro své nejbližší bych udělala cokoli. Myslela jsem si, že to alespoň trochu oceňují. Opak byl pravdou. Stačilo málo a pustili se do mě jako draci! Otec moc nerozlišoval mezi – holka, kluk – což se může zdát jako pokrokové, ale pro mě to bylo peklo. Já byla prvorozená, a to znamená první na řadě, pokud šlo o povinnosti. Můj bratříček byl pro tátu parťák na ty jejich klukovské věci a mladší sest

Tolik jsem se na ten domeček se zahrádkou těšila, on se ale stal mou noční můrou. Musela jsem se obrátit na vymítače, abych měla klid. Po smrti maminky jsem získala domek, který si koupila až v pozdním věku. Proto jsem tam příliš nejezdila. Nevím, co ji na tom místě tak přitahovalo, na mě působilo depresivně. Plánovala jsem si, že domek opravím. Hned vyhodím nábytek a vymaluji. Nábytek se po

Myslela jsem si, že je to od osudu hloupý vtip. První manžel byl proutník a ten druhý? Vždycky může být hůř! Vdávala jsem se mladá. Muž mi řekl na rovinu, že bude mít dále své přítelkyně, a já ať si dělám co chci. A já na takovou „obchodní“ podmínku přistoupila. Starala jsem se o malého synka, a manžel si aktivně odskakoval. Pak to ale přesáhlo hranice, a já se dostala do zdravotních problém

Hrad Houska je známý jako brána do pekla. V okolních skalách se to ale podivnými a nekalými bytostmi také hemží. Běda, kdo je v noci potká! Jistě si čtenáři vybaví nejeden děsivý příběh ohledně tohoto proslulého hradu. Je skrytý ve skalách nedaleko, ještě slavnějšího sídla loupeživých rytířů, hradu Kokořín. Hrad Houska přitahoval od nepaměti zvláštní pány a během druhé světové války právě zde s

Když zemřel, byla to pro mě nenahraditelná ztráta. Naštěstí se vrací, nejen ve snech. Občas ho, i když to zní divně, potkávám. Když do rodiny přijde vážná nemoc, je to, jako byste stáli pod ledovou sprchou. Říkáte si: Vždyť jsem byla až do včerejška šťastná – jen jsem o tom nevěděla. Mysleli jsme si, že děda tu bude nejméně do sta let. Těšil se železnému zdraví, celý život pracoval v lese, n

Už jako malá jsem si přála mít šťastnou rodinu. Vyrostla jsem totiž v dětském domově. To jsem ještě netušila, že se můj sen jednou vyplní. Má touha po rodině vedla k tomu, že jsem se vdala ještě jako velmi mladá. Nebylo mi ani dvacet. Jirka byl můj první kluk a hned to byla velká láska. Potkali jsme se v ordinaci obvodního doktora, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Spěchala jsem se s

Nedávno jsem navštívila svou kamarádku, která si pořídila starý a ponurý dům. Má takové domy ráda, luští jejich minulost. Ale tento byl záhadou i pro ni. S  Mirkou se přátelím už dlouho. Je sice o dost starší než já, ale skvěle si rozumíme. Naše setkání považuji za osudové. Beru ji trochu jako svou maminku, o kterou jsem před lety přišla. Na Mirku jsem narazila na vlakovém nádraží a od toho dne