Manžel se mi směje, že jsem jako babka kořenářka. Nemám mu to za zlé. Dřív mě za to obdivoval. Jasně že na něho nemám tolik času, kolik si on asi představuje. Hraji si s květinami. Začalo to už, když děti byly malé. Na prázdniny od svých učitelů dostaly vždycky tradiční úkol. Vytvořit vlastní sbírku lisovaných rostlin, tedy herbář. Pustili jsme se do práce To byly doby, kdy se daly rostli

Přebalovala jsem to nemluvně, dávala jsem mu najíst a starala jsem se o něj jako jeho máma, která to dělat nemohla, protože žila někde jinde. Vyhnala jsem ji. Z jejího domu, pryč od muže, kterého bezpochyby milovala, a v neposlední řadě i od jejího sotva ročního synka. Adámek v peřince doslova vrněl. Jeho malé ručičky svíraly lem krajkované peřinky a ústa žmoulala oslintaný dudlík. Jeho modré o

Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Jenomže jak tomu bývá, člověk míní, pánbůh mění. A tak jsem se musela spokojit jen s jedním dítětem. Honzík se mi narodil až po třicítce. Moc jsem si ho přála a myslela jsem si, že můj přítel Igor také. Jenomže jeho láska vyprchala dřív než ta moje. Bylo to pár měsíců poté, co jsem porodila našeho syna. „Promiň, ale opravdu ještě nejsem připravený na to bý

Nemohli jsme se dostat ven z tajemného světelného kruhu. Začala jsem se bát, že na tom místě zůstaneme uvězněni až do rána. Nečekané situace nás mohou potkat i na romantické noční procházce. Byla jasná letní noc a my jsme se s manželem Petrem vraceli z romantické procházky zpátky do kempu, kde jsme měli na prodloužený víkend pronajatou chatičku. Pozorovali jsme noční oblohu Nikam jsme nes

Zjistila jsem, že moje matka má milence. A co je ještě horší, tím mužem je otec mého muže, můj tchán. Nemohu se s tím nijak srovnat. Byli jsme vždy normální rodina. Rodiče se měli rádi, občas se hádali, když hodně, tak jsme s bráchou trnuli, jestli se třeba nerozvedou. Oba jsme měli dost kamarádů, kteří pocházeli z rozvedených rodin. Třeba moje nejlepší kamarádka, ta měla dvě mámy a dva táty, n

S otcem jsme zažili něco, čemu se jen těžko věří. Když byla babička v ohrožení života, dala nám to najevo velmi děsivým způsobem. S otcem jsem jezdila za starou babičkou, aby nebyla alespoň o víkendech sama. Jedna návštěva byla jiná. Babička se necítila dobře a oba dva jsme z toho měli špatný pocit. Cestou zpátky se mi zjevila babiččina tvář v mlhavém světle. Prosila nás, abychom se vrátili.

S Martinem jsme spolu už osm let. Má dceru z prvního manželství. Když jsme se poznali, chodila ještě na základní školu. Byla to roztomilá holčička, ale časem se věci dost změnily. artina jsem potkala kousek před padesátkou. Byla jsem rozvedená a sama. Nemohla jsem mít děti, proto mě manžel opustil. Myslela jsem si, že mi jeho Terezka nahradí, co mi život odepřel. Přítel měl s exmanželkou střída

Vše, co šlo, ukradl. Ale jeho chuť rostla. Když mi z peněženky zmizela tisícikoruna, došla mi trpělivost. Musela jsem zakročit! Byl to takový nenápadný pán. Chodil oblečený do šedých kalhot a béžové košile. Notně staré a také hodně oprané. Možná kdysi bývala hnědá, nevím! Prořídlé šedivé vlasy a silné brýle mu dodávaly vzezření typického úřady. Tím také byl. Sympatie nevzbuzoval Kontrolov

Když jsem si vyslechla babiččin sen, nechtěla jsem mu věřit. Byl o dědovi, který tvrdil, že si během tří měsíců přijde pro tři členy rodiny. Když bylo babičce osmdesát let, měla sen. Figuroval v něm zesnulý děda, který měl pro babičku zprávu. Řekl jí, že v následujících třech měsících si přijde pro tři lidi. Jedním z nich bude i ona. Dokonce se zmínil, který den v měsíci to bude. I když už byla

Život s váhavcem je velmi náročný a stresující. Neustále hledá svá pro a proti, zvažuje, až převáží. Tak jako Viktor. Už zase nekonečně dlouho řešíme, jestli zavolat bratrovi, nebo ne. Potřebujeme půjčit jeho dodávku, aby si Viktor mohl odvézt své věci z chalupy. Ta byla ještě před pár týdny jeho. Tedy alespoň napůl s manželkou. Jenomže teď nemá nic. Vůbec nic. A to jen díky své váhavosti. Mám