Milovala jsem lesní stezky, útěky před deštěm do polorozpadlých chatek vonících dřevem, večery u praskajícího dřeva táboráku i usínání ve spacáku pod borovicemi. Tramping je toulání. Je svobodný jako voda v řece Svratce. Takoví jsme byli. Dnes to nechápu, odnesla bych to zápalem plic a bolestí páteře, ale spávala jsem v lese ba i na podzim, kdy teploty klesaly málem k nule a vlhké jehličí, spad

Na škole mi slíbil, že mě bude vždycky milovat. Když jsem byla v zoufalé situaci, vzpomněla jsem si na něj a vyhledala ho. Celý příběh začal už ve čtvrté třídě základní školy. Tehdy jsem milovala kluka z vedlejší třídy. Jmenoval se Roman. On byl, jak se říká, „kápo“ tehdejší dětské party. Rváč, kterého se všichni kluci báli. Jedni se mu raději vyhýbali obloukem a ti druzí k němu vzhlíželi a děl

Co mně paměť sahá, rodiče spolu mluvili vždy jen laskavě a zdvořile. Nepamatuji jedinou hádku. Nikdo z nich jakživ nezvýšil hlas. Povídá se, že se nad manželstvím smráká, moderní doba této instituci nepřeje. Ženy a muži už neumějí žít spolu, i proto, že vlastně nemusejí. Ženy se dokážou uživit a muži se o sebe postarat se vším všudy, díky dokonalým pračkám, ledničkám a mikrovlnkám. Je mi z toho

Rodiče mě vždy zahrnovali péčí. Myslela jsem, že je jejich láska bezpodmínečná. Opak se ale stal pravdou. V nejtěžší životní chvíli, mě moje vlastní máma krutě zradila. Máma a táta pro mě vždy představovali jistotu, zázemí a bezpečí. Byla jsem jejich jediná dcera, takže se o mě hodně báli, a máma mě navíc dost hlídala. Do skoro třiceti let jsem u nich bydlela. Nevadilo mi to. Jediné, co mi lezl

Cestu z diskotéky jsem si zkrátila přes park, kde jsem potkala neznámou ženu. Řekla mi tehdy něco, co se o pár let později začalo plnit. Toho večera jsem šla domů sama, diskotéka byla v plném proudu, ale já měla od rodičů přísnou večerku. Abych byla doma včas, rozhodla jsem se vydat zkratkou přes park. Zhruba v polovině cesty jsem si všimla, že na jedné z laviček sedí starší žena. Celá zahal

Traumata z dětství si člověk s sebou nese celý život. Nebýt té děsivé události, nedokázala bych překonat své hrozné vzpomínky. Moje dětství byl horor. Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil – matku, mě i mé tři mladší sourozence. Máma se za nás nedokázala postavit, nedokázala od táty odejít ani problém řešit. Chránila jsem je Byla jsem to já, která musela od útlého dětství ch

Na tu noc nikdy nezapomenu, zničehonic stál přede mnou voják s oprátkou na krku. Vytáhl balíček karet a rozdal je. Hra začala. Vojna! Zbytečný rok života. I když jsem byl absolvent vysoké školy, musel jsem strávit devět měsíců v kasárnách. Jako lapiduch jsem měl na starosti více než stovku vojáků! V kasárnách nebyl skutečný lékař, ten dojížděl jen jednou za měsíc kontrolovat, zda se neděje něco

Už se vám stalo, že vám vykradli byt? Se vším jsem se smířila, jen ten čajový servis, jedinou památku na babičku, jsem nedokázala oželet. Stalo se to, když jsme jeli na dovolenou do Egypta, byla to naše vysněná dovolená. Sousedka mi zalévala květiny a starala se o andulku. V Egyptě jsme strávili dvanáct kouzelných dnů. Jenže po návratu nás čekal šok. Vykradli nás. Sousedka tvrdila, že se to

S manželem jsme si slíbili věrnost až do smrti. Byla jsem to já, kdo se bláznivě zamiloval a pošlapal všechno. Už vím, jaký poklad v něm mám. Manžel byl o třináct let starší, ale z mé strany to byla láska. Čím déle jsem svého muže znala, tím více jsem ho obdivovala, byl to velkorysý a dobrý člověk. Proto nechápu, jak se mohlo stát, že jsem ho najednou začala nenávidět. Chtěla jsem na svém život

Bylo to před pěti lety, když jsme se dozvěděli tu strašnou zprávu, že náš Tomáš asi umře. V hlavě mu našli nádor a jeho odstranění bylo příliš riskantní. Takové zprávy se děsí každý, i když už má na hřbetě pár křížků, natož když se jedná o mladého člověka, který má celý život před sebou. Našemu Tomášovi bylo sedmnáct, když mu lékaři našli v hlavě nádor. Když jsme to zjistili, byl to pro nás