Když jsem si vyslechla babiččin sen, nechtěla jsem mu věřit. Byl o dědovi, který tvrdil, že si během tří měsíců přijde pro tři členy rodiny. Když bylo babičce osmdesát let, měla sen. Figuroval v něm zesnulý děda, který měl pro babičku zprávu. Řekl jí, že v následujících třech měsících si přijde pro tři lidi. Jedním z nich bude i ona. Dokonce se zmínil, který den v měsíci to bude. I když už byla

Život s váhavcem je velmi náročný a stresující. Neustále hledá svá pro a proti, zvažuje, až převáží. Tak jako Viktor. Už zase nekonečně dlouho řešíme, jestli zavolat bratrovi, nebo ne. Potřebujeme půjčit jeho dodávku, aby si Viktor mohl odvézt své věci z chalupy. Ta byla ještě před pár týdny jeho. Tedy alespoň napůl s manželkou. Jenomže teď nemá nic. Vůbec nic. A to jen díky své váhavosti. Mám

Táta hledal šikovného chlapíka na výpomoc, protože jsme si už s barákem nevěděli rady. A tak se v mém životě objevil statkář Karel. Ani nevím, kdy to přesně začalo. Máma umřela, táta očividně stárl a já se odjakživa vyznačovala notorickou nešikovností. A v tom našem až nesmyslně velikém baráku byla pořád nějaká práce vyžadující zručného kutila. Ještě abych vysvětlila, proč byl náš dům nesmys

Na ten strašlivý zážitek do smrti nezapomenu. Nocovala jsem ve starém horském hotýlku, který měl divokou minulost. A ta se v noci probudila. Můj zážitek se stal už před čtyřiceti lety, ale dodnes kvůli němu mívám záchvaty hrůzy. Byla jsem tehdy na zájezdu s kamarády v Tyrolsku. Přespat jsme měli v malém horském hotelu. Už když jsme do něho vešli, cítila jsem, jak je to prostředí tísnivé. Kdy

Milan si sice přál kluka, ale když se narodila Bára, jeho nadšení neznalo mezí. Ti dva byli do jisté doby nejlepšími kamarády. Manžel byl odedávna vzorný táta, Barborku zbožňoval. Kdykoli bylo potřeba, zastoupil mě, nezdráhal se holčičku přebalit, pral pleny, žehlil, uspával ji. Byla jeho miláček. Zapomněl, že si přál kluka. Nejspíš si řekl, že z ní vychová kluka aspoň napůl, přistihla jsem

Studovala jsem na vysoké škole a na sraz ze střední jsem přivezla spolužáka, aby viděl, jak vypadá pořádná oslava v moravském sklípku. V té době jsem studovala v Praze. Po dvou letech jsme měli sraz se spolužáky z gymnázia. A já jsem se rozhodla vzít s sebou spolužáka z vysoké, Jakuba. Byl ze západních Čech, tak jsem mu chtěla ukázat, jak to u nás na jižní Moravě chodí, když se slaví. Dorazi

Moje práce hrobníka mi nevadila. Mrtvých jsem se nikdy nebál. Před jedním pohřbem se ale objevil podivný muž v cylindru. V márnici se svítilo! Oranžové světlo sedělo na knotu dlouhé svíce a plápolalo v průvanu, který se protáhl pode dveřmi. Určitě jsem zamkl! Pro jistotu jsem sáhl do kapsy a vylovil klíče na velkém kruhu. Právě před několika minutami jsem dokončil kopání hrobu. Byl už pokroč

Nikdy nevíte, koho kde potkáte, a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že ženich na svatbě bude tím pravým mužem pro mě. Svatby nemám ráda. Vdávala se ale dcera mé nejlepší kamarádky, a to jsem nemohla odmítnout. Hned na začátku mě zaujalo, že nevěsta byla zasmušilá a ženich taky nevypadal zrovna šťastně. Museli se brát, očividně by to jinak neudělali. Poté, co jsme přestáli manže

Viděly jsme ji obě – já i moje matka. Objevila se na silnici před námi. Okamžitě jsme otočily auto a vrátily se zpět do jejího domku. Moje babička Anička žije sama, děda před lety zemřel. Už má jen mě a mou maminku. Snažíme se za ní jezdit co nejčastěji. Ale už taky nejsme nejmladší. Když už ale za babičkou jedeme, většinou tam strávíme prodloužený víkend. Před dvěma lety se stalo ale něco,

Měla to být tenkrát obyčejná holčičí dovolená u moře na Jadranu. Místo toho to byl ale začátek nejkrásnější etapy mého života. Vždycky jsem si uměla užívat života. Vážila jsem si své svobody a nemínila jsem ji dát všanc. I když se všechny kamarádky vdávaly, já jsem své okolí dál ubezpečovala, že na vdavky se ještě rozhodně necítím. A na zakládání rodiny teprve ne. „Jednou do toho dospěju. Te