S Abdulem jsem se seznámila, když jsem po maturitě nastoupila do místního infocentra. Byl to krásný mužský s uhrančivým pohledem. A bohužel i s velmi svéráznou rodinou. Zřejmě mu neušel můj zájem o něj, a tak mě po práci pozval na vycházku. Abdul byl Arab, který učil v naší Lidové škole umění na housle a hrál v lázeňském orchestru. Mluvil velmi dobře česky, vystudoval u nás a říkal, že se mu v 

S manželem jsme cestovali rádi, k tomu jsme vedli i naši vnučku. Letos jsme se s Karolínkou vypravily do Holandska na květinové slavnosti. Jezdili jsme vždy společně – já, můj muž a vnučka Karolínka. Manžel ale zemřel před třemi lety. Až letos jsem si s vnučkou troufla vyrazit sama. Naplánovaly jsme výlet do Nizizemska na tulipány. Dcera koupila letenky u letecké společnosti, která necelý mě

Lenka musela odjet na firemní školení, a tak mě požádala, zda bych mohla dohlédnout na její dceru. Prý s Andreou začala třískat puberta, a tak potřebuje pevnou ruku... Moje sestra chtěla, aby její dcera přišla včas domů, udělala si úkoly, včetně dalších povinností. Měla jsem toho být garant. Jelikož jsem na volné noze, nebyl to pro mě žádný problém. To jsem ale netušila, s čím na mě neteř vy

Stalo se to už před mnoha lety, ale ještě dnes cítím strach a mrazení, když se setmí a já jsem sama venku. Vracela jsem se tehdy z pozdní večerní procházky. Byla jsem takhle zvyklá chodit celá léta a nikdy se mi nic nebezpečného nepřihodilo. Vždycky jsem si tak po celém dni vyčistila hlavu a uspořádala myšlenky. Nikdy jsem se nebála. Žijeme v malé vesnici obklopené přírodou a lidé tu jsou hodní

Někteří lidé se vám tak zaryjí pod kůži, že i když vám hodně ublíží, nedokážete se na ně donekonečna zlobit. No jo, přijel děda z Ameriky a celá rodina je v pozoru. Nevadí mi to. Je to tak nakonec dobře. I když někteří mí známí mě považují za blázna. Za člověka s krátkou pamětí, který zapomněl, co všechno prožil. Jenže já nezapomněla. To se prostě nikdy zapomenout nedá. Ale odpustit? Možná.

Obklopují nás lidé, o kterých nevíme, že jsou to naše spřízněné duše! V dlouholetém důvěrném příteli objevila astroložka mého osudového muže. Dlouhá léta jsem měla velmi dobrého kamaráda. Takového, kterému jsem vždycky mohla říct všechno. Kterému jsem se svěřovala se vším svým trápením, ale také s radostmi. Kterému jsem věřila a věděla jsem, že cokoli mu povím, tak zůstane jen mezi námi dvěma.

Svého prvního manžela jsem opustila kvůli milenci. A jak už to tak bývá, osud mi to časem vrátil v plné parádě a já zůstala sama! Tehdy jsem neměla žádné výčitky z toho, že jsem svého manžela Radka podváděla, protože náš svazek už byl delší dobu spíš kamarádský než partnerský. Panovala mezi námi nepsaná dohoda, že si každý můžeme dělat, co chceme, když neohrozíme chod naší jinak vcelku normá

Děti dokážou milovat celým srdcem. Nechápou, že ten, koho tak bezmezně milují, nemusí být dobrý člověk. Marně se snažím Martince vysvětlit, že teď za tatínkem nemůžeme jít. Jsme na pískovišti nedaleko budovy soudu. Tam dnes vynesou rozsudek nad mým zetěm. Už teď je jisté, že si půjde sednout na několik let. Darebák, podvodník. Nemůžu mu vážně přijít na jméno. Zničil celou rodinu, moji dceru, a 

Možná si někdo vzpomene na to neštěstí. Tehdy jsem se mu řítila vstříc. V poslední chvíli mě z vlaku na zastávce vytáhlo mladé děvče, které vzápětí zmizelo v mlze. Rudá koncová světla posledního vagónu svítila do mlhavé temnoty. Vlak stál dosud ve stanici, i když už měl být deset minut pryč. Dobíhala jsem s posledními zásobami kyslíku v plicích. Na peróně se mi skoro podlomila kolena. Bylo neuv

Tento příběh se stal, když jsem začala se svým nynějším manželem chodit. Teprve jsme se poznávali a oba jsme chtěli vypadat před tím druhým lepší. Byla krásná podzimní neděle, jako stvořená pro procházku v přírodě. Navrhla jsem proto Tomášovi, že bychom mohli jet ke mně na chalupu. „To by bylo naprosto skvělé!“ radoval se do telefonu. „Jen na sebe něco hodím a přijedu pro tebe autem!“ Doufal