V dobách mého mládí byl rozvod velkou ostudou, přesto se do něho mí rodiče odvážili jít. A udělali dobře. Na stará kolena je potkalo štěstí. Naši se vzali hodně mladí. Máma končila učiliště s břichem a táta byl rok po maturitě. Brát se nechtěli, rodiče je k tomu kroku prakticky donutili, aby nebyla ostuda. Musela to být pro mé rodiče velká oběť. O to víc si vážím toho, že na sobě nikdy nedal

Od smrti mého bývalého manžela uplynulo už pět let, ale příbuzní mě stále z jeho smrti viní. Nejhorší je, že už i já začínám mít pochyby, že jsem to opravdu zavinila. oje dětství nebylo zrovna šťastné. Otec se rád napil, maminku několikrát i uhodil. Alespoň co já si pamatuji. V noci nás pravidelně budil křikem. Odmala kvůli tomu trpím špatným spaním a mám panickou hrůzu, když někdo křičí. By

Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti. Když jsme byli ve druhém ročníku na vysoké, něco se změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Spousta párů to tak měla. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připra

Byla jsem zaslepená láskou a nepřipouštěla si špatné vlastnosti svého přítele. Byl to krutý člověk. Když mě napadl, zasáhli moji mrtví mazlíčkové. Když jsem Milana potkala, měla jsem doma dvě kočičky. Jedna už byla stará a nemocná. Prošla se mnou mým nejtěžším životním obdobím. Za to jsem jí byla nesmírně vděčná. Když po patnácti letech přišly její zdravotní problémy, neváhala jsem ani chvíli a

Životní plány, které si člověk dělá na stáří, mohou vzít s proměnou partnera hodně rychlý konec. Můj manžel dával přednost hospodě a kamarádům. Když jsme se s Alešem před šestadvaceti lety brali, měli jsme jako každý mladý pár spoustu plánů. Věřila jsem, že se nám jich většinu podaří splnit. Dlouho jsme byli šťastní Všechno nám báječně vycházelo. Získali jsme skvělý velký byt, měli jsme d

Od jejího narození mezi námi existovalo pevné pouto. Byly jsme jako jedna duše. Poznala jsem, když mé vnučce hrozilo nebezpečí, a prosila jsem anděly o pomoc. Moje vnučka Adélka je pro mě jako dar z nebes. Od první chvíle, kdy jsem vnučku spatřila, jsem cítila zvláštní magickou vazbu. Bylo mezi námi nepopsatelně silné pouto. Takové jsem se svou dcerou Janou nikdy neměla, přestože jsem ji z celé

Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč. Obrala mě vlastní vnučka, kterou jsem odmala vypiplala, protože její máma se na ni vykašlala. Když můj syn poprvé domů přivedl Dášu, vůbec se mi nelíbila. V očích měla takovou skrytou zlobu. On byl ale tak zamilovaný! Nic jsem neříkala a v duchu se přesvědčovala, že jsem se asi zmýlila. „Nemám z té Dáši dobrý pocit,“ přiznal i můj manžel. Po pár měsí

Padouch, nebo charakterní člověk? Nedokázala jsem se rozhodnout, když se mi přítel přiznal, že mimo mě má ještě dvě další ženy. Najít si přítele není vůbec lehké pro mladé ženské, natož pro nás, starší. Už jsem ani nedoufala, když se mi to podařilo. Nenapadlo mě tehdy, že naše seznámení s Rudolfem proběhlo nějak příliš lehce. Až později se přiznal, že měl na mě políčeno! Mělo by mi to lichotit,

Něco tak strašného jsem ještě nikdy nezažila. A pevně doufám, že už také nezažiju. Přepadli mě za bílého dne a já se teď bojím vůbec někam chodit. Koukla jsem na hodinky. Ještě mám dost času. Ven pro chleba a mléko půjdu až ve tři. Už to mám vychytané, že v té době je nejvíce lidí na ulici. A to já nutně potřebuji, jinak by mě totiž přepadl nezvladatelný strach. Mojí nejčernější noční můrou je

Jsem racionální osoba a dodnes na zázraky moc nevěřím. Přesto se mi jednou do puntíku vyplnila předpověď staré cikánky na nádraží. Ten večer jsem seděla na lavičce na nádraží v mém rodném městě a netrpělivě vyhlížela vlak. Odjížděla jsem za svým přítelem Tomášem do Ústí, kde pracoval, a společně jsme měli druhý den odletět na dovolenou. Žebrající cikánky jsem si všimla až ve chvíli, kdy se p