Domů     Ze zakázané lásky se vyklubal vztah na celý život
Ze zakázané lásky se vyklubal vztah na celý život
6 minut čtení

Dlouho jsem se lásce vyhýbala, měla jsem své pracovní ambice a nehodlala se jich vzdávat. Zamilovala jsem se, když jsem to nejméně čekala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe.

Vyrůstala jsem na vesnici. Rodiče měli statek, dobytek a pole. Táta byl profesí zahradník, máma kuchařka. Všechen svůj volný čas jsme trávili na našem statku. Starali jsme se o kozy, krávy, prasata, slepice a měli jsme i dva krásné koně.

Netrávila jsem nikdy volno jako většina mých vrstevníků na tanečních zábavách nebo v kině. Neměla jsem na to čas. Hřebelcovala jsem koně, dojila krávy, starala jsem se o to, aby měla prasata a slepice co žrát, k tomu jsem pomáhala mamince vařit.

Zase se vrátím

S tátou jsem pracovala na zahradě i na našem políčku. Ve skleníku měl taky plno rajčat a okurek, kterých jsme měli jeden čas tolik, že jsme je i prodávali. Jezdila jsem s tátou na trhy časně ráno v neděli, dlouhé vyspávání jsem neznala.

Dělala jsem zkrátka všechno, co bylo zrovna nutné. „Ty jsi taková holka pro všechno,“ řekl jednou celkem trefně jeden z máminých známých. Bavilo mě to, ale ve skrytu duše jsem toužila po jiném životě.

Chtěla jsem vystudovat vysokou školu a poznat ruch a možnosti velkoměsta. Když mi bylo patnáct a rodiče si malovali, že vychodím nějaký učňák a stanu se třeba kuchařkou jako maminka, vyvedla jsem je z míry.

„Mami, tati, chci se odstěhovat a jít na gympl a potom na vysokou školu,“ oznámila jsem jim své záměry. Byl z toho hrozný povyk. Maminka plakala, prý že si nedovede představit, že její holčička už nebude doma.

A táta nadával, že jim s hospodářstvím nikdo nepomůže, když si budu studovat nějakou nesmyslnou školu. Měla jsem hrozné dilema. Na jednu stranu mi bylo líto rodičů, protože táta měl pravdu. „Měla bys zůstat tady, udělat si učňák, jako já s maminkou.

Potom si vzít nějakého šikovného mládence a pomáhat nám na statku,“ vtloukal mi do hlavy, ale ve mně se to příčilo. Nechtěla jsem zůstat doma na zapomenuté vesnici, aniž bych poznala okolní svět. Maminka se nakonec s mým plánem smířila rychleji.

„Vždyť já se zase domů vrátím,“ slíbila jsem, jako když šel hloupý Honza do světa. S nacpaným batohem jsem zamykala vrátka mé rodné chaloupky u lesa a poprvé odjízděla na internát. Čekal mě první ročník na gamnáziu.

Vysoké ambice

Uběhlo pár let. Když jsem dokončila gympl, dostala jsem na vysokou školu. Naši mi můj tehdejší odchod už dávno odpustili a byli na mě i náležitě hrdí. Na vztahy jsem neměla vůbec čas. Nevadilo mi to, muže jsem nepotřebovala, soustředila jsem se jenom na školu.

A láska? Co je to láska? Říkala jsem si tehdy. Moje kamarádka z vysoké Blanka mi navíc dost notovala: „Chlapi jsou k ničemu, jenom trápí naše srdce.“ Blanka měla hodně zkušeností, a co vím, všichni jí vždycky zlomili srdce. A to jsem zažít nechtěla.

Bylo ale jasné, že si o mě v tomhle směru dělali rodiče vážné starosti. Doufali, že už dávno budu vdaná a jim bude po dvoře pobíhat první vnouče. Jenže já jsem se nezajímala o nějaké známosti, zkrátka jsem chtěla něco dokázat.

Věnovat se svědomitě práci, získat uznání, a pak se vrátit domů a pomáhat stárnoucím rodičům s hospodářstvím, to byl můj plán. Kdybych se ale někdy vdala, chtěla bych jet k oltáři na koni, na mém běloušovi. Tajně jsem si mnohokrát představovala, jaké by to asi bylo.

Na všechno znal odpověď

Když jsem dostudovala vysokou školu, začala jsem pracovat na učilišti, kde jsem vyučovala český jazyk a vedla čtenářský klub. Byl to dobrovolný spolek, ale přesto na něj chodilo dost chlapců, které vlastně ani knihy nezajímaly.

Chodili tam vlastně jen vyrušovat, což mě rozčilovalo. Zvlášť jeden z nich mě hodně zlobil, protože chodil pořád pozdě a vypadalo to, že jsou mu nějaké povinnosti úplně cizí.

Jmenoval se Petr, v hodinách si hvízdal, ale pokaždé, když jsem se ho na něco zeptala, na všechno znal správnou odpověď – na rozdíl od svých spolužáků.

O čtenářský klub pomalu upadal zájem, když studenti zjistili, že to není jen „ulejvárna“, jak si mysleli, ale taky tam musí něco dělat.

Můj Romeo?

Bylo to na Mezinárodní den žen, kdy jsme zrovna měli mluvit o anglické literatuře a knize Romeo a Julie. Na čtenářský klub ten den nepřišel vůbec nikdo, kromě Petra. Přinesl mi dokonce kytici. Cítila jsem lehkou nervozitu.

Líbil se mi, ale byl to můj student, navíc podstatně mladší. „Děkuju,“ špitla jsem. „Pro krásnou učitelku, váš Romeo,“ dodal. Tomu jsme se zasmáli, protože to trochu uvolnilo atmosféru.

Ptala jsem se Petra, proč byl na hodinách předtím tak nezdvořilý a on řekl, že je třeba zachovat si před ostatními tvář. Ale že ho knihy baví, a rád by si o nich se mnou víc povídal.

A tak se naše sezení změnily postupně v tajné procházky a výlety do přírody, kde jsme mluvili nejen o knihách. A já se do svého mladšího studenta postupně zamilovávala… Petr byl kluk sice z města, ale uměl přiložit ruku k dílu.

Byl zároveň hodně sečtělý, měl rád přírodu a zvířata, ale co bylo nejdůležitější, chtěl být se mnou.V době, kdy jsme se seznámili, měl půl roku do dokončení učiliště.

Jako z románu

Přála jsem si, aby ještě studoval, protože byl velmi chytrý a myslím, že by ho škola i bavila, ale on chtěl být se mnou. Naši známost se nám dařilo tajit. Když dokončil učňák, bylo mu osmnáct a mně téměř dvacet sedm let.

Rozhodli jsme se, že se vezmeme a odstěhujeme k nám na vesnici. Oba jsme se báli, že po dokončení školy, by naše zakázaná láska mohla prasknout. Naši byli z Petra nadšení a vůbec jim nevadilo, že je mladší. Mé mamince se můj nápadník naopak moc líbil. Říkala:

„Petr má moc hodné oči, to je vždy dobré znamení.“ Na svatbu jsem přijela na svém krásném koni, jak jsem si vysnila. Hostina proběhla na naší zahradě, podél které tatínek vysázel překrásné růže. Říkali nám Romeo a Julie, akorát s dobrým koncem.

S Petrem máme dvě krásné děti a už i dvě vnoučátka, které si užíváme. Věkový rozdíl, který mezi námi je, jsme nikdy neřešili a nikdy nás nerozděloval. Své profesní ambice jsem si vybila založením rodinné firmy, která stále šlape, a na vesnici jsem už zůstala.

Věřím, že kdybych tenkrát nepotkala Petra, takhle šťastná bych se nikdy cítit nemohla.

Ladislava (68), střední Čechy

Související články
5 minut čtení
Kamarádky mě kritizovaly, že jsem moc náročná a vybíravá. Rodiče zase, že jsem je zklamala. Začala jsem o sobě pochybovat. Nemají všichni nakonec pravdu? Něco na těch všech tvrzeních bylo. Měla jsem na všechny vysoké nároky! Nemínila jsem snižovat laťku a vyžadovala jsem po všech slušné jednání a pravdomluvnost. Přece jsem toho od nich nechtěla až tak moc! Odsuzovali mě neprávem Stejné ná
3 minuty čtení
Mužům jsem se dlouho vyhýbala, protože dvě zklamání mi stačila. Se zradou v lásce jsem se smířila až po mnoha letech! Ten, kdo mě poznal po třicítce, si mohl myslet, že jsem nespolečenská samotářka, která se mužů bojí. Nikdo mě totiž nikdy neviděl v žádném vztahu a na pokusy kolegů v práci jsem reagovala zásadně odmítavě. Proč? Před lety mě totiž potkala tvrdá zkušenost v lásce, ze které jse
5 minut čtení
Dovolená u moře mě nikdy moc nelákala. Ale když mi lékař kvůli zdravotním problémům doporučil pobyt u moře, nemohla jsem se tomu vyhnout. Rozhodla jsem se vyrazit k moři na začátku září, abych si opravdu odpočinula a nemusela se potýkat s turisty a prodavači na pláži. Musím přiznat, že jsem si vybrala ideální dobu. V malém penzionu, kde jsem se ubytovala, bylo jen pár lidí a na hřišti si hrála
3 minuty čtení
Ač jsem se toužila od útlého mládí vdát, nepovedlo se to. Viktor, moje životní láska, mě opustil. Myslela jsem, že už ho neuvidím. Nevdala jsem se, zůstala jsem sama. Mou životní láskou byl Viktor, ale nevyšlo to. Seznámili jsme se, když nám bylo stěží osmnáct. Škoda, možná kdyby nás dal osud dohromady později, mohlo to klapnout. Takhle jsme se po třech letech rozešli. Viktor si připadal příliš
4 minuty čtení
První lásky míváme v sobě celý život. Většinou nás ani nenapadne se k nim vracet, naopak se tomu vyhýbáme. Co kdyby přišlo zklamání? Milovala jsem ho celou svojí mladou duší. A nemohla na něho zapomenout. Naše setkání bylo docela neromantické. Jela jsem na kole kolem potoka v našem městečku a tu jsem zakolísala, najela na kámen a už ležela na zemi. Můj zachránce Nepěkně jsem si odřela lok
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
epochanacestach.cz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
Jméno architekta Dušana Jurkoviče bylo vždy nejen zárukou kvality, ale také symbolem umělecké originality, vycházející z lidových tradic. To vše umělec dokázal i na jednom z nejposvátnějších míst na našem území. Mariánské poutní místo v Hostýnských vrších má tradici už od dob středověku. Hora Hostýn má dva vrcholy a na jižním, o něco nižším, byl v polovině 18. století
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
21stoleti.cz
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
Stovky svitků shořely v knihovně římského domu v Herkulaneu, městě na západním pobřeží Itálie, které lehlo spolu s Pompejemi popelem při erupci Vesuvu v roce 79. Tři z nich jsou uloženy v Bodleyově kn
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
historyplus.cz
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
Ani ne rok vydržel dostát svým slibům Jan Lucemburský. Poté, co se stal českým králem, vydal roku 1311 tzv. inaugurační diplomy, v nichž se mimo jiné zaručil, že zemské úřady bude obsazovat výhradně Čechy. O rok později už je všechno jinak. Že nedodržel svůj slib? V porovnání s tím, co později napáchají jeho dědicové, jen
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
rezidenceonline.cz
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
Ikonický domov někdejší americké televizní legendy, zaujímající téměř tisícovku čtverečních metrů obytného prostoru, představuje vyváženou kombinaci historického kontextu s nadčasovou elegancí a moderním komfortem. Sídlo bylo v majetku Johnnyho Carsona, známého jako „Král noční show“, který v letech 1962–1992 vedl NBC’s The Tonight Show. Ve své době byl jednou z nejoblíbenějších televizních osobností ve Spojených
Žádný krasavec, ale jen můj
skutecnepribehy.cz
Žádný krasavec, ale jen můj
Je hezká a chytrá. Ale taky dost namyšlená. Myslí si, že jí musí patřit všechno, nač si ukáže. Tentokrát se ale zmýlila. Já se s ní dělit nehodlám! Udělala si ze mě svoji důvěrnici. Pořád se mi s něčím svěřuje a vylévá si srdce. Je to tím, že všichni ostatní zaměstnanci se jí trochu bojí.
Hlívový guláš
tisicereceptu.cz
Hlívový guláš
Dokonalý vegetariánský, ale i veganský pokrm, který i lehce připomene chuť masa. Suroviny na 1 porci 125 g hlívy ústřičné pepř 1 krajíc (50 g) žitného chleba 1 str. česneku špetka soli 1 ml
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
epochalnisvet.cz
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou. Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?   Na stole leží deska,
Zimní depresi pošlete k šípku!
nejsemsama.cz
Zimní depresi pošlete k šípku!
Dlouhé období s minimem slunečního svitu dokáže na naši psychiku působit neblaze. Jak si pomoci k lepší náladě? Nejhorší už máme za sebou – dny se od Nového roku zase postupně prodlužují, ale čeká nás ještě ošemetný únor. Ač je nejkratším měsícem v roce, leckomu se může zdát k nepřežití. Co vám pomůže udržet pozitivní myšlení? Hýbejte se
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
epochaplus.cz
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
Píše se 29. května 1697 a slavný barokní zpěvák Giovanni Francesco Grossi (1653–1697) usedá do kočáru. Za sebou nechává romantické uličky italské Bologne, města vyhlášeného svou vzdělaností. Míří 60kilometrovou štrekou vstříc neméně malebné Ferraře. V proslavené Duomo di San Giorgio, tedy Katedrále svatého Jiří, si ale nikdy nezazpívá. Ba co hůř, do Ferrary ani nedorazí.
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
iluxus.cz
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
„Styl hodinek G-Shock, který je odolný a odvážný, vždy rezonoval s mou životní cestou,“ nechal se slyšet J Balvin během odhalení nové speciální edice hodinek G-Shock, které navrhl. „Chtěl jsem vytvoři
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
enigmaplus.cz
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
„Co to bylo? Co to ksakru bylo? To je vše, co chci vědět!" křičí rozrušený americký astronaut Edwin „Buzz“ Aldrin (*1930). Je 21. července 1969 a první muži ze Země se procházejí po povrchu Měsíce. Př
Těhotenské nevolnosti Branišové?
nasehvezdy.cz
Těhotenské nevolnosti Branišové?
Moderátorka nováckého pořadu Život ve hvězdách se s Jaromírem Jágrem (52) možná už brzy dostane na metu, které žádná jiná partnerka hokejové legendy nedosáhla. Proslýchá se, že Dominika Branišová