Rozvod rodičů byl pro mě a pro malého brášku peklo. Ještě víc než sebe jsem litovala bráchu. Sedával na studených schodech a brečel. Naši se rozváděli. Už je to dávno. Bylo mi patnáct, bráchovi jedenáct. Bylo mi snad ještě víc líto jeho než sebe. Sedával na studených schodech v síni, mokrýma očima hleděl do neznáma a dokola opakoval: „A kde bude táta bydlet? A vezme si nás s sebou?“ Zkusila

Nemohla jsem pochopit, proč Hynek u mě vždy tak špatně spí. V noci propadal hysterii, že vidí strašidlo. Bohužel se ukázalo, že má pravdu. Když mi moje dcera před dvaceti lety oznámila, že je těhotná, velmi jsem se těšila. V té době jsem totiž už žila sama. Manžel mi zemřel a já zůstala bydlet v našem malém domečku. Těšila jsem se, až bude vnuk větší a bude u mě zůstávat i na noc. Poprvé u mě p

S tou zlobivou holkou jsme si už nevěděli rady. Rozhodla jsem se, že na ni zavolám čerta, aby ji vzal do pekla. Mám vnučku Vikinku, která velmi zlobila. Byli jsme přesvědčeni, že si snacha vymýšlí. Osud ale asi chtěl, abych si to zkusila na vlastní kůži. Iveta dostala ošklivou virózu, a tak jsem si vzala pár dní volna, abych se o vnučku postarala, protože syn v práci chybět nemohl. Už první den

Mým snem bylo stát se letuškou. Rodinná diagnóza mi ale takovou práci znemožnila. Až dcera si tento sen splnila. Podědila pevné zdraví po tatínkovi. Od dětství si pamatuji, jak bývala maminka každou chvíli oteklá a špatně dýchala, táta ji vozil na pohotovost. „Máte silné alergické reakce,“ říkal jí obvodní doktor. „Ale nějak se nám nedaří zjistit, na co.“ A tak to bylo stále dokola. „Nojo, tu a

Já a má mladší sestra jsme vždy byly naprosto jiné. Já se ráda učila, byla vzorná, věděla jsem kam směřovat. Ona byla pravý opak. Jednoho dne se náš vztah rozpadl úplně. Mrzí mě to. Moje sestra Kamila a já jsme tak nějak vždycky zápasily. Jako malé jsme působily spíš jako dva kluci. Hned jsme si vjely do vlasů, praly se a žalovaly na sebe. Odmalička jsme se nemělymoc rády a já vlastně nikdy nec

Po té příšerce jsem moc toužila. Přítel se rozhodl, že mi ji vystřílí na pouti. V noci mi ale ta potvůrka udělala ze života naprosté peklo. Bylo tomu v dobách mého krásného mládí. „Není problém ti tu příšerku vystřílet na kolotočích!“ naznačil mi můj přítel Petr, když jsme kráčeli ke střelnici. Chtěla jsem plyšovou příšerku, která se mi líbila. „Slečna si vybrala dobře. To je poltergeist – duch

Alkohol je dobrý přítel, ale zlý pán. Staré přísloví, které je moudré. Zjistili jsme, že se nám proplížilo pití do života až moc. A tak jsme rozhodli udělat změnu. S manželem jsme rádi vysedávali po večerech doma při víně. Týdně jsme vyhazovali nejméně pět prázdných lahví a dopracovali se toho, že jsem jednoho dne napočítala lahví dvanáct. Běžela jsem za manželem. „To mi chceš říct, že za měsíc

Byla jsem odhodlaná pro lásku umřít, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou, jinak to nejde. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla už mnoho. Zejména, když jsem dospívala, byl tento typ literatury mým, takříkajíc, denním chlebem. Nořila jsem se do smyšlených románů a sama snila o tom, že i já jednou najdu pravou, bezpodmínečnou lásku. A udělám

Jak jsem ji uviděla, cítila jsem problém. Pro Filipa bych si přála jinou ženu. Teď mám navíc pocit, že jí jde jen o majetek a peníze. Mám mu to říct? Každá máma si přeje pro svého syna jen to nejlepší. Zejména pak, když je jediné dítě. Dala jsem Filipovi to nejlepší, má vysokoškolský diplom, je velice kulturně vzdělaný a podařilo se mu získat i zajímavé místo ve velikém podniku. Jednou tam b

Na první rande mě ten můj mlčenlivý doktor pozval přímo před zraky pacienta. Zaskočil mě, ale odmítnout jsem prostě nedokázala. Po škole jsem nastoupila coby zdravotní sestřička, nebo řekněme zubní asistentka, v ordinaci postarší paní zubařky. Skvěle jsme si rozuměly, ale rozloučit jsme se musely už po pár měsících, když jsem odcházela na mateřskou. To jsem ještě nevěděla, jak se mi ta „dovolen