Netušila jsem, že je ten chlap plný různých fobií a vůbec si nevěří. Naštěstí se z toho dostal díky ostudě, na kterou jen tak nezapomene. Můj manžel byl přímo ukázkový syndrom bílých plášťů. Matěje jsem znala od vidění, prvně jsme se blíže poznali v ordinaci, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Tu lékařskou prohlídku museli tehdy absolvovat všichni kluci kvůli vojně, která byla povinná.

Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se dokázali na všem shodnout, od výchovy dětí po zařízení domácnosti. Najednou jsme a

Chlapi to mají těžké. Jsou stále považováni za hlavní živitele rodiny. A jakákoli jiná role v rodině je deptá. Jdu po cestičce mezi rozkvetlými a krásně vonícími keři dobře udržované zahrady psychiatrické léčebny. Moc dobře si uvědomuji, že mé kroky jsou stále pomalejší a pomalejší. Těšila jsem se na to, že manžela konečně uvidím, dlouho totiž o naše setkání nestál, a já to chápala. Asi se p

V té chvíli jsem neviděla jiné řešení. A vlastně mi to nepřišlo ani trochu nevhodné. Vždyť jsme přece s Luborem chodili už pěkně dlouho. Bylo přece na čase se konečně usadit. Lubor právě přijíždí. Zastavuje před domem a pomáhá Jardovi z auta. Ještě si něco povídají a pak se oba podívají směrem k oknu mého bytu. Vědí, že tam jsem a pozoruji je, i když jsem schovaná za záclonou. Jak je možné,

Staré domy mají své ochránce, kteří v případě potřeby zasáhnou. Jeden takový pomohl naší rodině z kritické finanční nouze. Dlouhá léta jsme si žili na docela slušné úrovni. Rozhodně nebylo nic, na co bychom si mohli nějak zvlášť stěžovat. Co jsme chtěli, to jsme si pořídili. Prokop, můj manžel, podnikal a dařilo se mu. Také já jsem si, když děti trochu odrostly, pořídila malý kosmetický salon.

Samé zákazy, rozkazy a povinnosti. Život, o který nikdo nestojí, připravila dcera mojí vnučce jen proto, aby se z ní stala hvězda. Malá, drobná a hubená. Moje vnučka měla ztrápený výraz ve tváři, a vlastně jsem ji neviděla se usmát. O čokoládě, nějakých pamlscích či brambůrcích si mohla nechat jen zdát. Každý den měla tělocvik nebo balet. Bylo to k nežití! Vnučky mi bylo líto „Babi, tohle

Opravovala jsem v kostele fresku, když vstoupil podivný muž v kapuci. Obešel křtitelnici velikým obloukem a zamířil ke mně. Slunce zapadalo za obzor. Nebe se zatáhlo a začalo pršet. Rozhodla jsem se tedy přestat s prací, na kterou jsem špatně viděla. Stála jsem na lešení u velkého oltářního obrazu v kostele. Freska byla už téměř zrekonstruovaná. Chyběl jen poslední detail, tvář anděla, který se

S Radkou se známe už více než čtvrtstoletí. Byla to právě ona, kdo mi pomohl, když mé manželství zkrachovalo. S manželem jsme se brali velmi mladí. Já nikdy nelitovala toho, že jsem si Mirka vybrala. Bohužel on to měl jinak a jednoho dne mi oznámil, že chce rozvod. „Víš, Věru, mám tě rád, ale cítím se hrozně svázaný a omezovaný. Už to prostě dál nevydržím. Nechci ti ubližovat, ale už tě nemiluj

Byla jsem přepracovaná a unavená. Dostihla mě lehká mrtvice. Uběhl nějaký čas a já začala slyšet hlasy. S manželem Petrem máme dvě děti, které jsou dnes už dospělé. Vlastně už jsme s manželem prarodiči. Mohla bych žít normálně, nebýt jedné zásadní změny, která mi nabourala mysl. Ani chvilka klidu Pracuji jako mzdová účetní a konec měsíce je vždy velice psychicky náročný. Od té chvíle, co

Svou bezvýznamnou nevěrou jsem zničila naše manželství. Manžel se snažil mi odpustit, ale nakonec to nezvládl. Odešel. A já teď lituji! Když jsme se s Jardou poznali, byla jsem pět let zasnoubená. Rozhodně v našem případě neplatilo, že po žádosti o ruku má být svatba do roka a do dne. Byla to nuda Pravda, nemohu z toho vinit jen tehdejšího snoubence. Neměli jsme se k tomu ani jeden. Termí