Když Jituška těžce onemocněla, nevěděli si s ní lékaři ani léčitelé rady. Pak jeden poradil, že má tvořit. Umění je lék a je třeba ho dělat s láskou. Maminka krásně malovala, mohla jít studovat uměleckou školu, ona se ale stala cukrářkou. I tam mohla uplatnit svůj výtvarný talent. Její dorty byly hotovým uměleckým dílem a bylo téměř škoda tu nádheru sníst. Já jsem ale takový talent nepodědila.

Byl to jeho oblíbený film a oblíbená hudba. Na jeho pohřbu se najednou rozezněla. Nikdo ji ale údajně nepustil. A pak se to zopakovalo doma. Do smuteční síně se nahrnulo hodně lidí. Dědu znala celá vesnice a jako nejstarší, do nedávna žijící občan vesnice, vešel ve známost i pro ty, kteří se přistěhovali do novostaveb relativně nedávno. Stál jsem v přední řadě hostů, oděných do černého. Děda z

Dokud jsem měla své dívčí jméno, byl můj život moc fajn. Pak jsem se vdala. A přijala prokleté příjmení, které mě začalo systematicky ničit. Byla jsem vždycky dítě štěstěny. To mi říkalo celé mé okolí od dětství. Měla jsem celkem běžné příjmení a hlavně v dobách dávno minulých se nevědělo vůbec nic o tom, že by jména mohla mít nějakou energii a rozhodovat o tom, jaký osud budeme mít. Protože s

Slavili jsme bujarého silvestra a po půlnoci nás napadlo věštit budoucnost. V opilosti jsme vyprávěli, co vidíme v plamenech. Všem nám to nakonec vyšlo, až nás to vyděsilo. S manželem jsme byli spolu jen krátce, dva roky, když jsme získali vlastní byt a rozhodli se, že v něm uspořádáme velký silvestr pro naše přátele. Byli jsme mladí a měli přátel spoustu, neměli jsme žádné děti, tak jsme to m

Dostala jsem se do složité situace a nevěděla, jak dál. Najednou se mi začal vracet sen o věčném cestování. Když jsem odešla s dětmi od svého manžela, protože se začal chovat agresivně, skončila jsem dočasně v azylovém domě. Tohle si žádná žena nepřeje. U svých rodičů jsem nenašla porozumění, vinu viděli na mojí straně, protože žena má vydržet všechno, jen aby nepřišla o manžela. Tak byla vycho

Telepatie funguje. Přesvědčila jsem se o tom v době, kdy byl můj přítel na vojně a utrpěl těžké zranění. Pak totéž cítil on, když jsem byla v nebezpečí já. Takové neuvěřitelné propojení dvou blízkých duší skutečně existuje. Měla jsem tu možnost si to vyzkoušet sama na sobě. Tehdy jsem chodila s Jardou, kterého jsem si později i vzala. Když odcházel na vojnu, slibovali jsme si, že budeme na sebe

Severská magie je mocná, umí pomáhat, ale i škodit. Někdo mi takový prokletý kamínek hodil do tašky a přilepilo se na mě zlo a neštěstí. Stalo se to za novoluní, které přeje zlým silám. Najednou jsem objevila ve své kabelce podivný kámen. Neměla jsem ponětí, kde se tam vzal. Byl na něm vyrytý znak, kterému jsem nerozuměla. Docela se mi líbil, tak jsem si ho nechala. Dnes vím, že to byla strašná

Ta stará horská chata mě už od začátku děsila. Tušila jsem, že s ní není něco v pořádku. Strávila jsem v ní jednu jedinou noc. Poznala jsem, že duchové existují a rádi škodí. Z naší rodiny nikdo na duchy ani jiné nadpřirozené bytosti nevěřil. Můj partner ale byl tajemným jevům nakloněný. Měl ve své rodině hned několik příbuzných, kteří se záhadami zabývali − strýc byl léčitel a neteř se zabýval

Neoblékám tepláky, zástěru a šátek uvázaný na babku. Není to můj styl. Nejsem typická babička. Jsem moderní a mám i úžasného kavalíra. Nejsem až tak stará bába, jak si nejspíš myslí moje dcera a vnuci, kteří na mě pohlížejí, jako bych se narodila ve stejný den jako hlavní postava románu Babička Boženy Němcové. Myslím, že jsem docela moderní. Barvím si vlasy na blond, nosím moderní, nekřesťansky

Byla jsem tak šťastná, že mě požádal o ruku. Moje rodina z toho ale takovou radost neměla. Máma i babička měly tušení, že to nedopadne dobře. Bohužel se ani trochu nemýlily. Ty dva nádherné letní měsíce, kdy jsme spolu chodili, se mi zdály jako sen. Jindra byl v mých očích dokonalý muž. Od první chvíle, co jsme se potkali, to mezi námi jiskřilo. Byl nejen pohledný, ale také galantní a zábavný.