Byla jsem jedináček a dítě, které mělo snad všechny možné alergie a neduhy. S tím jsem se musela smířit a naučit žít. Musím se přiznat, že jsem byla vymodlené dítě. Maminka a tatínek se ve mně viděli a dali mi jméno podle kavárny, kde byli na své první schůzce – Lucie. Zvířátko rodiče odmítli Bylo to v centru města, kde jsme bydleli, a já jsem měla odmalička všechno, na co si jen dítě můž

František toužil po nástupci, který bude kráčet v jeho stopách. Kdo jiný by to měl být, když ne jeho vlastní krev? Ale náš Pavlík nebyl tenkrát ve škole zrovna premiant. Vdala jsem se do lékařské rodiny. Zkrátka a jednoduše, doktor se oženil se sestřičkou. A protože manželův tatínek byl rovněž doktor, venkovský praktik, bylo rozhodnuto, že z chlapečka, který se nám narodil, vyroste samozřejmě t

Otec mi z legrace říkal, že bych se hodila do dob osídlování Ameriky. Dodnes přemýšlím o tom, kým jsem asi tak mohla být v minulém životě. Jako dítě jsem si ráda hrála na indiány. Když jsem povyrostla, toužila jsem jezdit na koni, a vůbec mi nevadilo, že se musím o ta zvířata starat i během svátků. Když jsme měli branné závody, excelovala jsem ve střelbě, a jakmile se u nás objevila pouť, stála

Marně jsem se snažil ten nádherný exemplář lapit. Když se v letadle strhla bouře, objevil se na mém okénku – a nakonec i na mém kufru. Motýla jsem vyrušil na květině. Byl to nádherný exemplář rodu Morpho. Působil jako oživlý lesklý modrý safír. Zvedl se těžkopádně z květu, patrně přesycen nektarem, a zamířil prosekanou pastvinou směrem k řece. Pro Čecha je brazilský prales jako jedna nekoneč

Byla jsem tak zaujatá četbou knihy o dávných časech, že jsem se příběhem nechala zcela pohltit. A tak se to stalo! Zjevil se templář! Ten večer, kdy jsem otevřela starou knihu o templářích, začínal docela obyčejně. Četla jsem a přestávala vnímat okolí. Venku začalo pršet a setmělo se dříve než obvykle. Dešťové kapky ťukaly na parapet a já se přenesla do doby rytířských turnajů, nemilosrdných

Léta jsem žila v manželství plném podezírání, obav z výčitek a nejistoty. Můj muž se ukázal jako parádní žárlivec. Chtěla jsem mu to vrátit. Nevím, jestli jsem snad příliš krásná... To určitě ne. Jsem normální ženská, která o sebe dbá, ráda se hezky obléká, a když ji nějaký příjemný muž osloví, nezareaguje nadutě nebo pohoršeně. Prostě se ráda líbím, proč bych to nepřiznala. Měla jsem za zcela

Příbuzné si nevybereme, je to sázka do loterie, kde ale pomyslnou kostkou házel někdo za nás. Mně v případě sestry zrovna „šestka“ nepadla. Sourozenec, to je vlastně jeden z našich nejbližších lidí, jestliže se mnou souhlasíte, že máma a táta jsou nejvíc. Mám sestru. Vždycky jsem ji měla ráda a mám ji ráda i teď, poté, co bilancuji ten smutný výčet všech křivd, které jsem od ní musela snést. Na

Byla jsem mladá a zamilovaná. Když si můj vyvolený Ondra vyhlédl jinou, musela jsem jim tu noc ve stanu pokazit. Ondra byl moc hezký kluk. Všechny holky u nás ve vsi po něm pokukovaly. Včetně mě, a on to věděl a hrál si s námi jako kočka s myšmi. Tehdy byly prázdniny a k nám do vsi přijela nějaká rodinka z Prahy a spolu s ní krasavice Vendula. Ondra s ní začal chodit. Vendula byla zřejmě leh

Ve své samotě a smutku jsme byly oporou jedna druhé. Když jsem si ale našla partnera, slibný vztah mi zničila. Musela jsem jí to oplatit. Když jsem se rozvedla, připadala jsem si hrozně sama, i když jsem měla dvě děti. Byla jsem proto šťastná, když jsem si našla kamarádku Radku, která byla taky matka samoživitelka. Měla dvě děti ve věku těch mých. Mohly jsme si foukat vzájemně bolístky. Naše

V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy. Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel. Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v