Možná mi ten dopis mohl změnit život k lepšímu. Jeho pisatel se do mě zamiloval a chtěl mě lépe poznat. Bohužel mu k tomu chyběla kuráž. Ráda bych tímto apelovala na muže, aby, napíší-li milostné psaníčko dámě svého srdce, nezapomněli na podpis. Ono to potom dělá neplechu, ty nepodepsané milostné listy. Kdysi strašně dávno jsem jeden takový, napsaný na stroji, našla ve schránce. Na obálce chybě

Názory na tyto sny se různí. Moje létající sny mi ale dávaly jasně najevo cestu za štěstím. Nepřišly v době, kdy jsem dospívala. V pubertě mě pronásledovaly spíše děsivé noční můry, ve kterých mě honili různí predátoři. Většinou jsem se budila zbrocená potem a někdy i křičela hrůzou ze spaní. Maminka se mnou byla dokonce dvakrát u psychologa. V tu chvíli ale zasáhl otec a zakázal matce k psycho

Myslel jsem na ten ďábelský hlavolam, kudy jsem chodil. Až jsem se jednou v noci probudil a složil ji. Nikdy jsem nepochopil, jak se mi to povedlo? Ten propadený hlavolam jsem poprvé viděl na Slovensku, v Nových Zámcích, kousek od jeho mateřské země – Maďarska. Nudící se prodavačka držela v rukou kostku se šesti barvami a otáčela jimi. Má teta bydlela poblíž maďarských hranic, a tak se jednou h

Byla jsem moc smutná, když nás předčasně opustila. Pak se ale najednou začal v mé blízkosti objevovat ptáček, který mě všude provázel. S maminkou jsme měly krásný vztah, byla více moje kamarádka, než někdo, kdo mě má vychovávat a být na mě přísný. Mohla jsem se jí svěřit úplně se vším, nikdy neztrácela nervy a vždy pro mě měla dobrou radu nad zlato. Měla úžasné srdce a každý, kdo ji poznal, mus

Ty pendlovky jsem se rozhodla, že vyhodím. Oprava by stála příliš. Ráno se ale objevily na svém místě a po letech zase šly jako kdysi. Hned první den jsem se rozhodla z kuchyně hodiny odstranit. Nebyly funkční a jen zabíraly místo na stěně. Staré pendlovky s bronzovým kyvadlem, které nyní stálo jako by se čas zastavil. Nastěhovala jsem se do domku po prarodičích. Posledních pár let v něm byd

V kdysi pěkném, dnes zpustlém domě, na který si turisté ukazují a vrtí hlavou, jsem mohla s Tondou šťastně žít. Nebýt jeho matky. U nás na horách je barák, tam byste žít nechtěli. Když se kolem procházejí turisté, nevěřícně kroutí hlavou a těžce vzdychají. Nemovitost, dá-li se tomu tak říkat, je situovaná pod úrovní silnice, a tak ji máte jako na dlani. Autobus jezdí naštěstí jinudy, a kdyby ne

Manžela povolali vojenští páni bůhvíkam. Osaměla jsem, a to jsem ještě ke všemu čekala děťátko. Bylo to pro mne těžké. Bylo mi třiadvacet, byla jsem těhotná a manžel vojákoval na Slovensku. Šly na mě chmury. Před svatbou jsme koupili malý dům po stařence a stařečkovi, kteří zemřeli týden po sobě, a protože jim bylo skoro k devadesáti, nemovitost nebyla v utěšeném stavu. Byla v mimořádně špat

Mysleli jsme, že si kdovíjak nepomůžeme, když si naše dvě rodiny pořídí dohromady jeden automobil. To jsme se ale pořádně mýlili… Nebyli jsme zrovna dvakrát zámožní, stejně jako rodina mého bratra, která obývala druhou polovinu našeho dvojdomku. Ne, že bychom počítali každou korunu ale na pořízení slušného auta ani jedna rodina neměla dost peněz. Takže můj bratr přišel s nápadem, že si pěkný vů

Pustila jsem se do výroby přírodní kosmetiky, přišlo mi to jako dobrý nápad. Na někom jsem ty mastičky ale potřebovala vyzkoušet. Všechno začalo třídním srazem po čtyřiceti letech. Jedna ze spolužaček začala vyprávět, jak se pustila do výroby mastí z bylinek, které sama sbírá. Jaký je o ně zájem a jak jí to vynáší. Hltala jsem každé její slovo, protože mi to přišlo jako skvělý nápad, jak si při

Byly jsme parta opuštěných žen a na tom jsme si zakládaly. Když si Marta našla chlapa, nemohla s námi přece už dál kamarádit. Nejprve jsme byly tři, já, moje sousedka a ještě kolegyně z práce. Manželé nás opustili, když byly naše děti ještě malé a z nás se staly matky samoživitelky. Byly jsme na stejné lodi. Scházely jsme se u mě doma a na našich bývalých mužích nezůstala nit suchá. Vypily j