Býval to takový tichý hoch. Nesmělý a bázlivý. Teď je z něho hrubián. Hovoří sprostě a nejraději by se pral. Můj syn se změnil k nepoznání.
Vždycky nám dělal jen a jen samou radost. Už jeho narození byl malý zázrak. Dlouho jsem nemohla mít děti, tak jsme byli s manželem, i a prarodiče z obou stran, štěstím bez sebe. Všichni jsme ho rozmazlovali, nemohli jsme si pomoci. Ale on nezlobil, byl poslušný a ze školy nosil jen samé hezké známky.
Snachu jsem měla ráda
Bylo pro nás trochu zklamáním, když odmítl studovat na vysoké škole. Tajně jsem si představovala, že z něho bude lékař, bude mi na stará kolena předepisovat prášky a píchat injekce proti bolesti. O tom ale nechtěl ani slyšet.
Udělal si maturitu na průmyslovce a šel něco rýsovat do kanceláře. Docela slušně vydělával, takže jsem ho nechala na pokoji. Stejně bych nic nezměnila. Manželovi to bylo jedno, prý hlavně ať je kluk zdravý. Měl pravdu!
Vzal si první holku, se kterou chodil, Kláru. Byla zdravotní sestra a já ji měla od prvního okamžiku ráda. Žádné třenice tchyně kontra snacha se nekonaly. Narodila se nám krátce po sobě dvě vnoučata a já se domnívala, že budeme všichni už navěky šťastní.
Žili jsme si šťastně
Mladí se milovali, jejich děti byly zdravé, a i moje manželství bylo po všech těch letech spokojené. Sem tam sice přes naše modré nebe přelétl nějaký ten temný mrak, ale nebylo to nic, co bychom nevyřešili.
Třeba když si manžel postavil hlavu a koupil si obrovskou motorku, jeho sen z mládí. Ne že bych mu ji nepřála, ale bála jsem se o něho. Vždyť to monstrum bylo tak těžké, že ho skoro nezvedl ze země! Musel k němu mít samozřejmě i kožený oblek a boty.
Prostě veškeré vybavení. Už jsem jen čekala, kdy se nechá tetovat. „Tak si taky něco dopřej,“ domlouval mi, ale já po ničem netoužila. Na plastiky se mi nechtělo, na zlato jsem nikdy nebyla a na dovolené jsem, na rozdíl od kamarádek, jezdila nerada.
Nikdy jsem se v cizí posteli nevyspala a záda mě bolela s železnou pravidelností. „To máš z toho, že si vybíráš laciné dovolené,“ řekl mi jednou syn a potom mi k narozeninám dal poukaz do pětihvězdičkového hotelu u moře.
No, spalo se tam opravdu lépe, ale když si člověk vzpomněl na tu cenu! Byl to hodný kluk, že na mě tak myslel, ale potom se začal měnit.
Stále nadával
Všimla jsem si toho náhodou. Jednou nějak prudce zvedl ruku a obě jeho holčičky se nahrbily. Jakoby čekaly ránu! Potom na ně začal z ničeho nic křičet, a když se jich moje snacha zastala, seřval i ji. Dokonce ji u toho počastoval několika nehezkými nadávkami.
Byla jsem z toho v šoku. Kde se to v něm vzalo? Promluvila jsme si s ním o tom, ale vysmál se mi do očí. Prý přeháním!
Choval se hrozně
Změny synova chování si všiml i manžel a naštval se. „Takhle jsem tě vychoval?“ zeptal se syna výhrůžně, ale nebylo to nic platné. Já zašla za snachou do zaměstnání, aby nás syn neviděl. Rozplakala se. Prý je to s ním k nevydržení!
„Ale nebije nás, to ne,“ uklidňovala mě, ale tvářila se u toho divně. Jakoby čekala, že i těch ran se brzy dočká. Nevěděla jsem, co dělat. Nakonec jsem zaplatila snaše i s vnoučaty dovolenou.
Aby zbyl syn v prázdném bytě a viděl, jaké to bude, až od něho žena uteče! „Moje žena nikam nepojede,“ oznámil mi. Já ho chytla za ruku a zatřepala s ním: „Vzpamatuj se! Přemýšlej o sobě a o tom, jak se chováš!
Jestli máš problémy, svěř se.“ K mému údivu se přiznal. Problémy měl, a veliké.
Polepšil se
Zamiloval se do kolegyně. Zanedbával práci a hrozil mu vyhazov. „To je to nejlepší, co by tě mohlo potkat,“ řekl mu manžel a dodal: „S kolegyní to okamžitě ukonči a najdi si jinou práci. Jinak přijdeš o všechno. I o nás!“ Měl pravdu.
Snacha odjela na tu dovolenou a syn podal výpověď. Pustili ho hned. Byl jako beránek. Svůj zálet nepřiznal a já doufám, že se o něm moje hodná snacha nedozví. I tak měla starostí víc než dost. Čekala naše třetí vnouče! Těšíme se na kočárek a společné vycházky. Snad už bude naše společné nebe bez mraků!
Martina H. (59), České Budějovice
