Milovala jsem ho a myslela, že i on mě. Když jsem zjistila, že mi bere z peněženky peníze a rozprodává šperky, řekla jsem dost. Ztratit důvěru v milovaného člověka během jediné chvilky není nic příjemného. Stalo se to úplně náhodou. V zrcadle jsem uviděla svého přítele, jak mi takovými nervózními pohyby horečnatě hrabe v kabelce. Zůstala jsem stát jako kamenná. To jsem nečekala. Byla to pro mě

Občas měl nějaké ženské, ale nikdy to nebylo tak vážné. Do svojí poslední známosti se zamiloval. Milenky se prý nikdy nevzdá, ale mě také ne! Můj manžel mi nebyl věrný snad nikdy. Byl to velký proutník a na každém prstu měl nějakou ženskou. Často jsem kvůli tomu plakala, ale on mě vždycky dokázal přesvědčit, že miluje jen mě! Nevím, zda to byla pravda, nebo jen taková výmluva. Chlácholení, kter

Po smrti otce se můj vztah s matkou stal neúnosným. Byla plná zlosti. Postupně jsem se hroutila a pomýšlela na nejhorší. Když mi bylo dvacet osm let, zemřel mi táta. Všichni členové rodiny se s tím tak nějak popasovali. Až na mamku, která se změnila v osobu plnou nenávisti. Byla jsem dlouho pod její mocí a nedokázala se tomu bránit. Bylo to horší a horší Vždy jsem k tátovi měla blíže než

Když mi zemřel můj psí přítel, nesla jsem to velmi těžce. Den po jeho smrti jsem ale zažila něco nevídaného. Když jsem se stěhovala od přítele, vzala jsem si s sebou svého starého psa Ferdu, křížence menšího vzrůstu, který byl neskutečně hodný a věrný. Když nadešel den jeho odchodu, jen těžko jsem se s tím smiřovala. Poslední půlrok se Ferda choval velmi zvláštně. Věděla jsem, že je nemocný a ž

Tajemná síla postupně měnila způsoby, jakými mě chtěla vyděsit. Ponechala jsem rozsvícené světlo, ale ani to nezabránilo záhadné bytosti se projevit. Tato příhoda se mi stala před mnoha lety. Bylo mi tehdy necelých třicet let a nějakou dobu jsem žila sama po rozchodu se svým tehdejším přítelem Markem. Přepadal mě smutek Bydlela jsem v pronajaté malé garsonce a z toho rozchodu jsem se troc

Větší hrůza než smrt vlastního dítěte už neexistuje. Život docela ztratí smysl a vy chcete také zemřít. Jenže vám chybí odvaha a musíte žít dál. Sousedka mě chytla kolem ramen a snaží se mě potěšit tvrzením, že Hanička měla hezký pohřeb. Jak tohle může někdo říct? Jak může být pohřeb hezký? Je to přece děsivý zážitek. Pro mě to tedy byl, i přesto, že jsme už dávno dopředu věděli, že to takto sk

Ve svátek svatého Jana Křtitele se pálí ohně, pletou věnce, a kdo má pro strach uděláno, ten hledá zlaté kapradí, přinášející poklady a štěstí. Někdy to zkuste. I já našla poklad. V kouzelnou svatojánskou noc rozkvétá zlaté kapradí, tomu, kdo najde zlaté semínko, se podaří, na co sáhne. Anebo najde poklad. O tom vypráví smutná pohádka, v níž si ovčák přivede domů z lesa krásnou divoženku, a kdy

Děda mi nahrazoval tátu, měla jsem ho moc ráda. Bohužel onemocněl, ale to jsem odmítla brát na vědomí. Doufala jsem v dobrý konec. Vychovávali mě máma a děda. Ten mi nahrazoval tátu, který od nás odešel. Přilnula jsem k dědovi tak, že se to snad ani nedá slovy vylíčit. Bohužel zčistajasna sešel a zeslábl, působil nemocně. Máma dobře věděla, že se něco děje, ale já jsem si to odmítala připustit.

U našeho domu byla starodávná vrata a na nich různé ornamenty. Mezi nimi kraloval tento velký pták. V noci létal na okno a sledoval nás. Když jsme tu vilu s velkou zahradou kupovali, hned jsem si té ozdoby na vratech všimla. Byl to havran. Babička se pokřižovala, jakmile ho uviděla. Já a moje sestra jsme z havrana také měly strach. Před spaním jsme si o něm vyprávěly a vždycky ty naše příběh

Neznámý hlas mne probudil uprostřed noci a na stole leželo zlaté kapradí. Okolí domu se proměnilo v kouzelnou zahrádku a já na ní našla rodinný poklad. Dětství jsem měla krásné a mládí také. Každého člověka ale nejspíš musí potkat vážný problém, aby si svého štěstí doopravdy vážil. To se stalo i mně. Když mi bylo něco málo přes třicet, zemřel mi manžel. Byl to pracovní úraz a já zůstala sama