Byl to přesný sádrový odlitek záhadného disku s podivnými symboly. Scházelo málo a já tomu nápisu porozuměl. Vykročil jsem z nádražní haly do průtrže mračen. Venku bylo psí počasí a myslím si, že by všichni zdejší psi raději opomenuli vycházku s páníčky. V rukou jsem držel předmět velikosti kola menšího automobilu. Byl velký, ale ne těžký. Šlo o kus sádrového odlitku, který mi několikrát mál

Šla jsem tichým nočním městem, nikde nebylo ani živáčka, přesto jsem tušila, že nejsem sama. Nemohla jsem se dočkat, až se přestěhuju do nového bytu, do hlavního města a začnu tu nový život. Mé manželství se nevyvedlo, rozvedla jsem se poté, co jsem svému muži přišla na nevěru, a doslova jsem utekla od svého starého života. Potřebovala jsem začít znovu, jinde. Ten byt v Praze mi dohodila kam

Nikdy jsme v loterii nesázeli, ale švagr byl pro tenhle způsob výdělku nadšený. Vylákal z nás peníze a výhru pak zatajil. Rozvedl se, utekl do světa a už jsme neviděli ani jeho, ani peníze. Druhý manžel mé sestry se mi už od začátku příliš nezdál. Měla jsem z něj divný pocit. Jaromír byl nečitelný, koukal stranou, když jsem s ním mluvila, jeho řeči jsem příliš nerozuměla, jakoby sám nevěřil tom

Mysleli jsme, že si užijeme klidné stáří. Místo toho žijeme se smečkou čertíků. Určitě bychom ale neměnili, jsou zdrojem naší dobré nálady. Když jsme s manželem nastoupili do důchodu, řekli jsme si, že už nechceme bydlet ve městě. Že se odstěhujeme do domku po rodičích na venkov. Těšili jsme se na zahrádku a práci kolem ní, také na procházky nedalekým lesíkem. Také jsme se rozhodli, že si po

Nepatřili jsme nikdy k těm, kdo běhá s každou drobností k lékaři, tentokráte se nám to ale pořádně vymstilo. Můj muž Jaromír byl vždycky sportovec a chlapák. A na tom si celý život zakládal. Hloupé vtipy o muži s rýmičkou nebyly rozhodně o něm. Ještě v pětašedesáti jsme spolu vyjížděli na cyklistické túry a na výšlapy do hor. Žili jsme plnohodnotný spokojený život jak po stránce sportovní, tak

S Evou se známe léta letoucí. Vlastně jí všichni říkali Evička, protože jim připadala tak trochu dětinská a měla ráda pohádky. Ne že by je četla i v dospělosti, ale ráda si je vymýšlela. Byly to neškodné příběhy jakoby ze života. Plná štěstí Vždycky se pro něco nadchla a dokud téma nevyčerpala, pořád o tom snila a mluvila. Taková šťastná duše, která si nepřipouštěla žádné zlo. Ani v jejíc

Věřím tomu, že pokud jsou si dva lidé souzeni, cestu k sobě si v životě nějak najdou. Jenom to někdy trvá opravdu hodně dlouho! K tomu setkání došlo před mnoha lety v jedné nemocnici. Byla jsem tam tehdy za nemocnou sestrou a její stav mě docela trápil. Kráčela jsem zamyšlená po nemocniční chodbě, když jsem nechtěně vrazila do muže, který šel naproti. Zvedla jsem hlavu, abych se omluvila – a pr

Když jsem se rozešla s Josefem, půl roku jsem nebyla schopná usnout bez zapnuté televize. Zničehonic mě přepadal pláč a připadala jsem si prázdná. Naštěstí mám spoustu přátel, kteří mi tehdy hodně pomohli. Stále vymýšleli nové aktivity, abych neměla moc času na přemýšlení. Začala jsem také běhat, což mi pokaždé pročistilo hlavu a utřídilo myšlenky. Vrátila se mi sebedůvěra a klid v duši. Ráda j

Neměla jsem proti ní šanci. Byla mladší, hezčí a chytřejší. Teď se mi šplhala po zádech ke kariéře a chtěla stále víc peněz. Moje kolegyně nebyla vždycky tak vypočítavá. Nebo možná jsem ji neprohlédla. Nastoupila k nám do podniku hned ze střední školy a snažila se všem vyhovět, seč jen mohla. Potíž byla v tom, že nemohla. Nic neuměla! Vděčná mi nebyla Bylo mi jí líto. Vzala jsem si ji pod

Jako mladá jsem nadělala spoustu hloupostí. Dnes už to mohu říci, byla jsem hloupá, naivní a nezodpovědná! A teď za to platím. Střední školu jsem dodělala s odřenýma ušima. Přesto jsem na přání rodičů složila zkoušky na vysokou, na které jsem se musela drtit a za odměnu jsem mohla odjet s kamarádkou Danou na prázdniny do Řecka. Domů jsem se nevrátila Její tatínek byl Řek, tak jsme měly o