Prokletý sen ho pronásledoval mnoho let. Byl to snad trest za smrtelný hřích z předešlého života? Mého syna Petra po celý život pronásledoval hrůzný sen. V něm se svou ženou a dětmi, které ovšem v tomto životě nikdy nepotkal, procházel po náměstí našeho města. Cítil štěstí, rodinnou pohodu a klid. Kráčeli všichni společně k domovu, kde je čekal nedělní oběd. Pocit viny Procházeli zrovna ú

Vrazili jsme do sebe před Karlovou firmou. To bylo setkání! Čtyřicet předlouhých let jsme se neviděli, měli jsme si co povídat. Karta se obrátila. Karel byl třídní outsider, nevsadili byste si na něj ani pětník. Já byla nadějná studentka, hezká, modrooká, s nekonečně dlouhýma nohama a slibnou budoucností. No a vidíte. Život je rozmanitý a nevyzpytatelný. Všechno je najednou jinak. Málem jsme

Původně jsme byly rády, že je naše vedoucí hodná a chápající. Pak nám ale přišla do kolektivu potvora, která toho začala zneužívat. V zaměstnání jsme dostaly novou šéfovou, povýšili Aničku. Byla to hodná holka, srdce na dlani. Bylo jasné, že bude chápavá, když budeme potřebovat něco zařídit, tak nás pustí. Člověk se ale nemá radovat předčasně. Na její místo nastoupila velmi sebevědomá dívka. Zd

Byly to tak hodné děti! Nevím, co se stalo, že je posedla tetovací mánie. Nedá se s nimi vůbec mluvit. Jsou dospělé, a nemůžu jim to zakázat. Vychovala jsem dvě děti, které měly také v období dospívání své problémy. Syn nosil dlouhé vlasy, dcera si česala na hlavě vysoký kokrhel a malovala oči černými linkami. To všechno ale pominulo, starosti si dneska dělám s vnoučaty. Mám dvě. Osmnáctilet

Toho kolegu neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous, byl to samotář a protiva. Přitom stačilo tak málo... Seděli jsme v kanceláři spolu sami a on mlčel. Dlouho. Kolegové byli na obědě, já ne, protože jsem zrovna držela dietu − a on se stravoval podivně. Nosil si z domova nějakou veganskou rýži s rozinkami a bůhví čím ještě. Koukal do počítače a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila.

Bylo mi patnáct a rodiče se rozcházeli. Ne­uměla jsem si představit, že odteď budu žít bez táty. Končilo léto, končily prázdniny. Končící léto bývá smutné. Tamto bylo zvlášť melancholické. Courala jsem se zlatou pšenicí s máminými slunečními brýlemi na nose. Přivezla si je z dovolené v NDR, kde už ovšem byla nikoli s tátou, ale s panem K. Bylo mi sotva patnáct a musela jsem se vyrovnat se sk

Na všechno jsem měla dost času. Tedy všem jsem to říkala, sama jsem si to i myslela. A pak přišel nějaký zlom a bylo všechno docela jinak. Všichni se divili. Byla jsem taková bezstarostná holka. Pořád samá legrace. Maminka říkávala, že jsem odvážná, tatínek zase, že jsem drzá. Pořád nevěděli Pořád moji rodiče nevěděli, co ze mne vyroste. Táta dobře odhadl, že modelka asi ne, když jsem se

Bylo mi už přes třicet a stále se mi nedařilo najít muže, který by byl nejen milujícím manželem, ale i hodným a spolehlivým otcem našich dětí. Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Všechny moje kamarádky už dávno vodily svoje ratolesti do školky a já stále čekala na svoje štěstí. „Najdi si někoho v práci!“ radily mi moje přítelkyně. „Tam není žádný chlap, který by stál za to,“ kroutila jsem od

Některé vztahy jsou tak moc silné, že na ně člověk nikdy nezapomene, i když trvaly jen krátce. Vdala jsem se v životě jen jednou. Nyní, i po mnoha letech v manželství jsem stále šťastná a spokojená, ale myšlenky se mi často vracejí do mého mládí. Tehdy jsem prožila cit, který neměl budoucnost, o to víc byl však intenzivní. Líbil se mi moc To, že se mladá žena zamiluje do výrazně staršího

Po ulicích běhá spousta nezadaných chlapů, jenže kolikrát máme smůlu a natrefíme zrovna na ty zadané. Já díky ženáčovi přišla o nejlepší kus svého života. Myslela jsem si, že mě to nikdy nepotká. Když byl chlap ženatý, dávala jsem od něj ruce pryč. Nechtěla jsem mít na svědomí něčí rozpadlou rodinu a nechápala jsem ženské, co si se ženáčem klidně začnou. Vypadalo to nevinně Míru jsem pozn