Naše manželství jelo ve vyjetých kolejích a já se rozhodla zkusit ještě zažehnout ten starý plamen naší lásky. A to byla chyba! S Martinem jsme se poznali před třiceti lety. Byl to můj první vážnější vztah a věřila jsem, že je to dokonalé. Po dvou letech randění jsme se vzali. Přišly dvě děti, úspěšné, ale náročné kariéry a někde během této cesty jsem si začala všímat, že se s manželem vzdaluje

Byla to ze začátku velká láska, Marek byl můj osudový kluk... Ale proto, že mi dohodil budoucího manžela. Náš vztah s Markem byl takovou tou banální klasikou. Vyrůstali jsme v jedné vesnici, znali jsme se odmala, chodili jsme do stejné školy a na diskotéku. Není divu, že jsme se dali dohromady. Marek byl starší a zkušenější, pro mne však byl ten první. Proto jsem asi i zahořela tou láskou víc.

Můj syn Matěj našel u popelnic opuštěného malého kocourka. Vzali jsme si ho domů, ale chudáček valem chřadl. Nevěděli jsme si rady. Můj bývalý muž kočky nenáviděl. V určitém životním období mi připadal bezcitný, dnes vím, že takový nebyl, jen jsem ho tehdy viděla v těch nejhorších barvách. Když jsme se rozvedli, odstěhoval se na chalupu. Byl nesnesitelný perfekcionista a puntičkář. Chalupu v

Když byla naše dcera v pubertě, vůbec jsem si s ní nevěděla rady. Pak se jí vše vrátilo měrou vrchovatou. Na výchovu svého syna byla i ona krátká. Mám tři děti, dvě starší prošly pubertou bez problémů. Překvapivě v pohodě. To se ovšem nedalo říct o naší nejmladší dceři Martině. Ta si to vybrala za všechny tři. Už jako malá těžko snášela kritiku a neměla mnoho kamarádů. Vše se ve třinácti let

Náš Jára se ženit musel a to se projevilo na jeho nešťastném manželství. Jeho žena je hrozná osoba, naštěstí už to pochopil i on a chystá rozvod. S manželem máme dvě děti, dceru Aničku a syna Járu. Anička se vdala šťastně, vzala si svou lásku ze školky, fajn kluka. Takového zetě jsem si představovala a nedám na něho dopustit. Bohužel u mého syna tomu tak není. Járovi je sedmatřicet, žije v n

Seděla jsem v archivu a studovala materiály na seminární práci. Najednou se přede mnou objevil starý muž a začal mi vyprávět... Studovala jsem historii v době, kdy ještě neexistovaly počítače. Všechny informace ke studiu jsem musela najít ve starém školním archivu a v knihovně. Moje seminární práce se tehdy týkala velké bouře, která udeřila v naší zemi v roce 1929. To odpoledne pršelo, a tak mě

Na starém kabátě v maminčině skříni byla připnutá krásná brož. Ten šperk s sebou ale nesl dávné prokletí. Naší rodině přinášel jen neštěstí. Tu vůni levandulového sáčku, která se linula ze šatníků mojí maminky, jsem milovala. Asi jako každá dívenka jsem se v maminčině šatníku ráda hrabala a zkoušela si různé šaty, samozřejmě nejraději ty plesové, krásně zdobené. „Mami, koho je ten velký čern

Ten zvláštní sen mě měl tehdy určitě varovat. Naštěstí jsem ho poslechla a nenechala se přemluvit k rychlému a dost riskantnímu výdělku. V tom podivném snu jsem se ocitla na dvoře starého domu. Za zdí na ulici svítily lampy. Zamířila jsem k domu, jeho velkým dřevěným dveřím. Opřela jsem se do nich a ony povolily. Vešla jsem do místnosti, uprostřed které svítila vysoká svíce. Nikde nikdo nebyl.

Byl jsem nadšený sběratel hmyzu, nejvíce jsem měl políčeno na motýla smrtihlava. Pro něho jsem si přišel až do močálu u starého hřbitova. Na tu noc nezapomenu. Noc byla černá jako antracit. Na nebi nebylo jediné hvězdy. To byla chvíle, kdy jsem vkročil do lesa. Nesl jsem s sebou srolovanou bílou plachtu, dvě kovové tyče a pak věci v brašně. Pinzetu, lupu a láhev na hubení hmyzu, takzvanou sm

Přemýšleli jste někdy, jaký smysl byste nechtěli ztratit? Já jsem si neuměla představit, že neuvidím. A vidíte, tyto řádky píšu s pomůckami pro slepé. Nevidět ty krásy kolem sebe. Snad by mi nevadila ztráta sluchu, ale zrakové vjemy? Nevidět své blízké, nové věci kolem sebe nebo třeba i nebezpečí. Neuměla jsem si představit, že bych se mohla orientovat v prostoru, jít na autobus nebo tramvaj. O