Zničehonic se nad jejich autem objevila světla, která je provázela až domů, a pak se usadila na jejich zahradě! Teta a bratranec si prožili chvíle hrůzy. Na ten den moje teta nikdy nezapomněla, vyprávěla mi o té události několikrát a její syn, můj bratranec, mi to vždy znovu a znovu potvrdil. Tehdy se vraceli domů pozdě, bylo kolem půlnoci. Bydlela v malé vísce nedaleko Prahy. Jeli po dálnic

Blesk tehdy udeřil přímo do kostela. Stalo se to přesně ve chvíli, kdy novomanželé vycházeli. Jejich svazek pak provázely tragédie a dramata. Bylo to už dávno, v padesátých letech. I mně o tom vyprávěla maminka, protože se to stalo v naší vsi, když jsem byla ještě malá. Studentka místního gymnázia si tehdy brala svého učitele fyziky. Fyzikář byl tenkrát idolem mnoha dívčích srdcí, pohledný c

Nikdy jsem nebyla jako kamarádky, které chodily ke kartářkám. Pak mě ale jedna z nich vzala k věštci... Brala jsem to jako zajímavou zkušenost. Říkala jsem si, že uvidím, co bude. Co mi řekne onen věštec a co uvidí v kartách. Brala jsem to jako legraci. Kamarádka mi řekla, že když mi je 55 let, jsem rozvedená, děti už jsou z hnízda venku, měla bych vědět, jak dál. Kartář mi měl napovědět, kam s

V mládí jsem si nemohla stěžovat na nezájem mužů. Nečekala jsem tedy, že zrovna právě já budu mít trable s láskou. A nejen s ní. Nechci se chlubit, ale v mládí jsem si opravdu nemohla stěžovat na nezájem chlapů. Už v pubertě jsem byla vyspělá, takže o nápadníky jsem nouzi neměla. I proto jsem možná nabyla dojmu, že chlapů je dost, takže nemá cenu se brzy upnout jen na toho jednoho. Láska, kt

Obě jsme prožily velkou ztrátu. Přišly jsme o Erika. Jenže mé snaše Kláře alespoň zbyla Emilka. Jediné mé vnouče. Klára má ji. Já už nikoho. Na své jediné vnouče jsem si musela dlouho počkat. Když už se zadařilo, byli jsme všichni štěstím bez sebe. Bohužel netrvaly dlouho ty radostné chvíle. Stačil jeden okamžik, nešťastná náhoda. A život se mi obrátil vzhůru nohama. Chtěla jsem velkou rodin

Když jsem byla u své babičky, necítila jsem se tam dobře. Držel se mě temný stín. V noci mě budil a přes den děsil. I když jsem babičku Annu měla moc ráda, od jisté doby mi vadil dům, ve kterém bydlela. Byl veliký, studený a žilo v něm něco mrazivého. Vždycky, když jsem vstoupila do chodby, na mě padl temný stín. A ten se mnou byl po celou dobu mé návštěvy. Svěřila jsem se babičce Dlouho

Jako dítě jsem ty problémy neměla. Až když jsme se přestěhovali do strašidelného domu, začali mě nejspíš ovládat zdejší duchové. Moje dětství bylo klidné. Byla jsem dítě, které večer zalehlo do postele. Spala jsem celou noc jako dudek. Bylo velké překvapení pro všechny, když jsem se, po našem přestěhování do krásného starého domu s velkou zahradou, začala chovat jinak. Bloudila jsem v noci p

Blížila se mi sedmdesátka. Síly a radost ze života mi ubývaly. A pak moje vnoučata pomalovala manželovu pracovnu veselými obrázky. Nikdy bych nevěřila, že mně a mým kamarádkám ty veselé kresby mohou tak moc pomoci. Moje malá vnoučata do nich vložila svou velkou radost do života a něco z té energie zbylo i pro mě. Zjistila jsem tak, že některé předměty mohou skutečně nabíjet druhé energií a uzdr

Po rozvodu jsem byla dlouho sama, stále se mi nedařilo někoho si najít. Jako kdyby byli všichni muži zadaní! Až náhoda mi pomohla získat srdce vysněného muže. Být rozvedená je v dnešní době už naprosto běžné. Jen mě nenapadlo, že mě to tak sebere. Na samotu jsem zrovna zvyklá nebyla. Neuplynul den, kdy bych nepomyslela na nějakou možnost seznámení. Měla jsem sen Toužila jsem po muži, o kt

Syn nám v poslední době stále vyčítal, že jim se snachou vůbec nepomáháme. A myslel tím finančně! Tak jsme se plácli přes kapsu. V posledních měsících jsme slyšeli jen samé stesky: „Vůbec nevycházíme s penězi. Malý toho tolik potřebuje,“ fňukali nejčastěji. Věděli, že naše vnouče je na nás největší argument. Přitom od té doby, co se narodil, jsme jim pomáhali s hlídáním i domácností, co jen naš