Lidé kolem nás mohou mít schopnosti, o kterých nemáme ani tušení. Na lázeňském pobytu jsem zažila něco neuvěřitelného.

Stalo se to před necelými třemi lety, když jsem byla na měsíčním lázeňském pobytu po jedné komplikované operaci a potřebovala jsem čas na zotavenou.

Nezapomenutelné setkání

Během těch několika týdnů jsem tam poznala několik zajímavých lidí, ale jedno setkání nemohu z paměti dostat dodnes. Mrazí mě při pomyšlení, kolik podobných mužů nebo žen můžeme běžně potkávat. Dodnes nedokážu pochopit, jak může někdo doslova vidět druhému do hlavy!

Ráda poznávám cizí lidi

Jet do lázní znamená ocitnout se na nějakou dobu ve společnosti cizích lidí, které člověk postupně poznává. Já jsem nikdy neměla problém s navazováním kontaktů, takže jsem se na takové situace spíš těšila. Už odmalička jsem hodně komunikativní a ráda se seznamuji.

Odpolední povídání u kávy

Hned první den jsem se seznámila a spřátelila se třemi ženami, které rovněž přijely na ozdravný pobyt. Chodily jsme spolu do kavárny nebo na procházky. Povídaly jsme si a vzájemně si sdělovaly své životní zkušenosti.

Cítila jsem se mezi nimi příjemně a čas hned rychleji ubíhal. Ne vždy se nám ale podařilo sladit časový plán procedur, takže jsem se občas ocitla sama.

Za mnou se ozval hlas

Jedno odpoledne jsem seděla na lavičce poblíž kolonády a sledovala procházející lidi. V duchu jsem si některé komentovala. Zaujal mě jeden muž s nadváhou, který se mračil na své okolí. Pomyslela jsem si, že je to nejspíš nějaký škarohlíd, žijící osaměle.

Najednou jsem zaslechla, jak někdo za mnou řekl: „Ano, máte pravdu, rozvedl se, protože žena od něho utekla. Je to hrozný pedant.“

Věděl přesně, co si myslím

Překvapeně jsem se otočila a hleděla do tváře tajemně vypadajícímu muži, o dost mladšímu než já. V první chvíli jsem si pomyslela, že jsem svůj předchozí úsudek řekla spontánně nahlas. Na to mi muž odpověděl, že to tak není, pouze prý četl mé myšlenky.

Fascinovaně jsem na něho hleděla. Napadlo mě, že se chce jen udělat zajímavým a pokouší se možná sbalit starší lázeňskou pacientku. I tuhle myšlenku ale muž přečetl a se sebejistým úsměvem mi ji vyvrátil. Pak se mě zeptal se, jestli si smí přisednout.

Odpověď bez otázky

Dovolila jsem mu to a celá zaražená bádala nad tím, jak to dělá. Je snad nějaký kouzelník? Ani jsem se nemusela ptát nahlas a muž mi znovu rovnou podal odpověď.

Řekl, že má prostě takové schopnosti už delší dobu. Jednoho dne se prý probudil a zjistil, že slyší všechno, co si lidé kolem něho myslí.

Své schopnosti uměl ovládat

Nejprve mu to dělalo problémy, protože při větším počtu osob se jednalo o nepříjemný splývající hluk, který často vyústil až v silné bolesti hlavy. Pak se ale naučil soustřeďovat se na jednotlivé lidi a svoji schopnost umí dnes ovládat. Může ji prý i kdykoliv vypnout.

Vydali jsme se na procházku

Kdybych před chvílí nezažila jasné důkazy toho, co mi právě sdělil, myslela bych si, že si jen tak vymýšlí. V duchu jsem řekla, že by bylo zajímavé procházet se s tím člověkem po lázních a nechat si sdělovat, co si lidé myslí.

Ihned jsem si uvědomila, že tento nápad samozřejmě můj společník rovněž „slyšel“. Dal to najevo úsměvem a pokýváním hlavy. Kupodivu se ale podobné myšlence nebránil. V jeho doprovodu jsem tak absolvovala zajímavou procházku.

Zvědavost vystřídal strach

Nejprve to bylo docela vzrušující, i když mi současně běhal mráz po zádech. Postupně jsem se ale cítila stále méně bezpečně.

Na jednu stranu mě sice zajímalo a bavilo, jak mi sděloval nečekané podrobnosti o myšlenkách lidí, které jsme potkávali, současně jsem si ale uvědomovala, jak jsem proti němu bezbranná.

Rozloučili jsme se

Musela jsem začít kontrolovat své myšlenky. Stejně to nepomáhalo, muž o nich vždy věděl. Požádala jsem ho proto, jestli bychom se už nemohli rozloučit. Opět se tajemně pousmál a mně bylo jasné, že ví, proč ho o to prosím. Zachoval se ale slušně a ohleduplně.

Popřál mi hezký zbytek dne a odešel. Pozorovala jsem jeho vzdalující se postavu a hlavou mi vířilo množství otázek.

Jeho tajemství jsem nevyzradila

Po dobu zbývajícího pobytu v lázních jsem ho ještě dvakrát potkala. Pokaždé jsem se zarazila a připadala si jako pod mikroskopem. On mě vždy jen kývnutím hlavy pozdravil a pak přešel na druhý chodník.

O jeho tajemství jsem nikomu neřekla, mimo jiné i proto, že by se o tom dozvěděl z mých myšlenek. Druhým důvodem bylo to, že by mi nejspíš stejně nikdo nevěřil.

Už to nebude jako dřív

Po návratu z lázní mi pak dlouho trvalo, než jsem se přestala kontrolovat. Tak silně mě ono setkání s tím mužem poznamenalo.

Dodnes mě ale trochu děsí, že takových lidí, jako byl onen tajemný muž z lázní, může kolem nás chodit víc a my o tom nemáme sebemenší tušení.

Hana S. (62), Jihlava