Jak asi vypadá naše teta Anna? Znala jsem ji jen z fotografií, protože se s mámou kdysi pohádala a od té doby spolu nemluvily. V naší rodině panoval rozkol jako hrom, v hlavní roli s tetou Annou. Když jsem se kohokoli, babičky, dědy nebo třeba strejdy Tondy zeptala na tetu Annu, pokaždé opatrně zdvihli obočí, vzdychli si a zanaříkali: „No jo, to je ta dávná, nešťastná věc.“ Nikdo se neobtěžo

Byla to jen taková hloupá hra, která mě mohla stát život. Naštěstí mě maminka našla včas a zachránila. Dětství jsem měla krásné. Většinou jsme s bratranci trávili prázdniny a někdy i víkendy u babičky a dědečka na vesnici v jižních Čechách. Moc jsme si to užívali. Babička byla švadlena, tak nám vždycky něco pěkného ušila nebo i upletla, zatímco děda byl truhlář. Ve stodole měl úžasnou dílnu,

S kamarádkou jsme si v našem parku povídaly o vnucích a přípravách Vánoc. Najednou si k nám přisedla cizí žena. Kamarádka ji ale neviděla. Já i můj muž jsme byli vždycky aktivní, hodně jsme cestovali a vedli k takovému životu i naše děti. Když jsme nastoupili do důchodu, snažili jsme se dál alespoň trochu sportovat. Manžel ale před pěti lety zemřel na mrtvičku a já zůstala sama. Měla jsem však

Byla jsem po těžké nehodě, možná proto jsem dokázala vnímat bytosti, které tento svět už opustily. Ve staré nemocnici jich prý bylo hodně. V našem městě bývaly kdysi dvě nemocnice. Ta stará pocházela ještě z dob první světové války. Druhá byla nová, nezatížená minulostí. Z té staré se později stal ústav pro dlouhodobě nemocné, já ji ale ještě zažila, když fungovala vedle LDN také jako plně funk

O tom muži se vyprávěly v naší vesnici legendy. Ovládal prý černou magii. Dokonce i poslušná zvířata se rázem stala veřejným ohrožením. Naslouchala snad hlasu šílence? V naší vesničce v Jeseníkách žil až do konce sedmdesátých let podivný stařec, kterému místní říkali Šňuphajzl. Nikdo nevěděl, odkud do vsi přišel ani kolik mu je let. S jeho příchodem se ale v našem kraji začaly dít záhadné věci.

Začalo to už na střední. Být věrné, to nebylo nic pro nás. Toužily jsme svést každého chlapa, kterého jsme viděly. Jen tak – soupeřily jsme spolu! S Hanou jsme se potkaly na střední škole, sedly jsme si vedle sebe. Měly jsme společnou zálibu. Lovit kluky. Na gymplu jich moc nebylo, ale v blízkosti byla naštěstí průmyslovka. Kluky jsme střídaly jako ponožky, klidně jsme udržovaly známost s někol

Nemohla jsem ho zkrátka vystát! Vadilo mi na něm úplně všechno. Nedokázala jsem odolat a musela mu připravit nepříjemné překvapení. Moje dcery jsou krásné a chytré, proto jsem si pro ně také představovala náležité ženichy. Nejstarší Iveta si našla lékaře, nejmladší Alice nedávno dostudovala vysokou, a tak se do vážného vztahu nehrne. Ovšem prostřední Kamila si nevybrala vůbec dobře. Zakoukal

Moje milovaná babička věděla, že budu mít děti. Bohužel je ale nikdy nepoznala. Byla jsem bezproblémové dítě. Jenže pak se naši rozvedli, já byla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce a snad ze vzdoru jsem dělala vylomeniny. Chytla jsem se špatné party, potulovali jsme se, chodili za školu, a tak podobně jsme trápili rodiče. Když mi bylo 16 let, tak jsem navíc utekla z domova. S klukem, o

Věděli jsme, že jsme pro sebe stvoření. Kdo by však čekal, že nás dožene osud a provalí se nevěra mého otce? Zamilovala jsem se do svého sourozence! S Davidem jsme se znali od plenek. Celý život jsme vyrůstali vedle sebe coby sousedé. Byli jsme nejlepší přátelé na život a na smrt a neudělali bychom bez sebe jediný krok. S Davidem jsme byli stejně staří a stejný den jsme spolu slavili narozeniny

Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala jsem si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti. Ve druhém ročníku na vysoké se ale něco změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připravovala na státnice. S Petrem jsm