S nikým v životě jsem neměla tak silný vztah jako s mojí babičkou Julinkou. Proto jsem ji požádala o radu, který muž bude ten pravý.
Už odmalička to byla právě ona, komu jsem se se vším svěřovala. Když to bylo možné, trávila jsem veškerý svůj volný čas u ní. Bylo mezi námi velice silné pouto, silnější, než jsem měla s matkou. Babička si na mě vždy udělala čas.
Když mi bylo dvacet let, zradilo ji srdíčko a zemřela. I když tu nebyla, já cítila, že jsem s ní ve spojení.
Prosba o pomoc
Dva roky po babiččině smrti jsem se vdala. Před svatbou se stalo několik podivných věcí, jako by mě chtělo něco varovat, abych si Tomáše nebrala. Já to ale nebrala vážně. Rozvedli jsme se a já zůstala s dcerkou sama.
Dlouho a marně jsem pak hledala hodného muže. Když mi bylo čtyřicet, potkala jsem ne jednoho, ale rovnou dva muže, kteří o mne stáli. Ivan i Standa byli milí a každého z nich jsem měla ráda. Nevěděla jsem, pro kterého se rozhodnout. A tak jsem se rozhodla poradit s Julinkou.
Podle návodu, který jsem si přečetla, jsem udělala na stolku malý oltář, kam jsem umístila babiččinu fotografii. Kolem jsem zapálila svíčky. Před fotografii jsem položila lístečky se jmény obou nápadníků a prosila, aby mi babička pomohla.
Vybrala mi skvěle
Dlouho jsem ji vzývala, ať mi dá znamení. Když svíčky dohořely, šla jsem spát. Ráno jsem se vzbudila zklamaná. Myslela jsem si, že mi dá babička odpověď ve snu. Vstala jsem a šla se podívat k oltáři.
A tam jsem nevěřila vlastním očím. Byl tam jen jeden lísteček, se jménem Standa. Ten druhý zmizel, nikdy jsem ho nenašla. Zařídila jsem se podle babiččiny rady. Dnes jsem už pětadvacet let šťastně vdaná a kromě mojí Věrušky mám se Standou ještě dceru Radku.
Těšíme se z našich tří vnoučat. Standa je skvělý, nedělá žádné rozdíly, která z nich jsou nevlastní dcery Věry a která naší společné Radky. Babička Julinka mi vybrala skvěle!
Dana (68), Praha