Domů     Má bezstarostná povaha dostala za vyučenou
Má bezstarostná povaha dostala za vyučenou
7 minut čtení

V životě jsem si prošla mnoha zkouškami, tou nejtěžší ale byla samota, kterou už nechci nikdy zažít. Měla jsem štěstí, že se našel někdo, kdo mě z ní k mému velkému štěstí vysvobodil.

Osvé budoucnosti jsem jako mladá holka nikdy moc dalece nepřemýšlela. Nechávala jsem věci plynout, a jak přišly, tak jsem je brala. První práce, první lásky, první zlomené srdce, to všechno k životu patří.

A tak jsem všechno i přijímala a s lehkomyslností sobě vlastní jsem si bez zbytečných nervů proplouvala životem. A také proč se předem nervovat?

Já ho změním!

Udělala jsem vlastně dobře. Kdybych věděla, co mě všechno čeká, měla bych od počátku nervy. Když jsem potkala svého prvního manžela, byla to bláznivá láska na první dobrou. Devatenáctiletá zamilovaná holka, která žije na bezstarostném obláčku.

Mí rodiče nebyli nadšeni, že jsem si našla takového partnera, a prosili mě, ať už otevřu oči.

David nebyl právě chlapec z čítanky, jestli mi rozumíte. Školu nedodělal a živil se jako traktorista v JZD. Navíc se rád napil, kouřil, znal v okolí každou sukni a měl tetování, což moje maminka nemohla přenést přes srdce.

„Pamatuj si, že tetovat se nechávají jenom kriminálníci,“ říkala mi. Neřešila jsem to, ani já jsem nebyla kandidátem na nejlepší mozek v okrese.

Střední školu jsem prolezla s odřenýma ušima a poté jsem byla ráda, když jsem mohla pracovat jako prodavačka v samoobsluze. Navíc, proč bych se trápila tím, že se David občas napije, nebo proč bych měla řešit jeho minulé přítelkyně. Teď byl se mnou a nikdo neříká, že ho nemohu změnit, tedy až na mé rodiče.

Po asi půlroční známosti jsme s Davidem dostali ten šílený nápad, že se vezmeme. Jako vzdor mým rodičům a všem, kdo o nás pochybovali.

Sehnali jsme dva svědky, v sekáči jsem koupila jediné bílé šaty, které jsem tam vyštrachala, a vyrazili jsme na nejbližší radnici. A bylo to. Vdala jsem se a připadala si jako Robinsonka. Odvážná a připravená na každé dobrodružství.

Naše partyzánská svatba vzbudila přesně takové emoce, jaké se asi daly čekat. Mí rodiče se příšerně zlobili. „Život s ním nebude procházka růžovou zahradou, uvědom si to,“ řekla mi maminka.

Odešla jsem bydlet ke svému novomanželovi s představou, že teď začne ta pravá pohádka. Jeho rodina byla daleko chápavější. Nebo možná lehkomyslnější?

Párek mrtvých koroptví

Vyrůstal jen s tátou, který pro něj nebyl zrovna dobrým vzorem, sám neměl nejlepší pověst, ale od doby, co si našel novou družku, alespoň tolik nepil. Idylická domácnost to ale rozhodně nebyla.

Stačilo pár měsíců, aby mi spadly růžové brýle, a poznala jsem, koho jsem si to vlastně vzala. David byl kopií svého otce.

Lenoch a opilec, kterého nepřevychová ani deset manželek. Moje naivní představa o tom, že se změní, protože já ho změním, dostala na frak. Utekla jsem poté, co se můj muž tři dny nevrátil domů – důvod prostý, přespával u jiné ženy.

Tohle manželství mi ukázalo, že životem se rozhodně nedá proplout bez ztráty kytičky.

Vrátila jsem se s prosíkem domů k rodičům, kteří byli vděční, že jsem konečně dostala rozum, a přijali mě domů s velkým dojetím. Rozvedla jsem se a život šel dál. S druhým manželem jsem se seznámila na mysliveckém plese.

Vyzvedávala jsem si svou výhru v tombole a on byl tím nadšeným myslivcem, který ji vydával. Když mi do ruky podával, co jsem vyhrála – párek zastřelených koroptví – okamžitě pochopil, že láskou k zabité zvěři zrovna neoplývám.

Představa, že budu mít celý večer u stolu tenhle mrtvolný opeřený páreček, se mi ani trochu nelíbila.

Druhá svatba měla už smysl

Nabídl se, že mi je zaveze přímo domů, dala jsem mu svou adresu a od té doby za mnou jezdil pravidelně. Rodiče si ho hned zamilovali a já vlastně také. Slušný, inteligentní, pracovitý myslivec Mirek byl úplným opakem mého bývalého muže.

Právě vedle něj jsem konečně dospěla. Byl milý, ale nebyl dotěrný, byl seriózní, ale byla s ním taky legrace. Má druhá svatba byla o poznání honosnější a smysluplnější než ta první a můj druhý manžel mě toho o životě naučil tolik jako nikdo jiný.

Odstěhovala jsem se k němu do hájenky a tam jsme budovali náš společný domov a těšili se, až nám ho zaplní dětský smích. Ten ale stále nepřicházel. Už jsme spolu žili pět let a já ne a ne otěhotnět.

Dostal mě z nejhoršího

Lékařská vyšetření nakonec prokázala to, čeho jsme se nejvíce báli – doktoři mi oznámili, že děťátko mít nemůžu. Dozvědět se takovou zprávu je pro každou ženu jako rána do srdce. Já jsem ale měla obrovské štěstí, že jsem na ten smutek měla Mirka.

Pomohl mi smířit se s tím a s optimismem sobě vlastním mě uklidnil, že spolu to přece zvládneme. A tak jsme žili další spokojené roky jeden vedle druhého, u nás doma, v hájence uprostřed lesů, kde jsme si vytvořili domov plný lásky i bez dětí.

Naši oázu klidu a pohody nám ale zničila další mrazivá diagnóza. Mirek se necítil dobře, měl bolesti, a dokonce mi doma jednou zkolaboval. Po pár dnech jsme se dozvěděli verdikt lékařů – rakovina.

V devětatřiceti letech mého manžela zasáhla jako blesk z čistého nebe a on se rozhodl s ní bojovat ze všech sil.

Byl pryč

Dodnes nevím, kde v sobě stále bral tu odvahu, když já jsem byla pořád tak zoufalá. On byl ale úžasný a i přes nepříznivé prognózy mě uklidňoval. „Všechno bude zase dobrý!“ tvrdil. Poprvé v životě se mýlil.

O dva roky později zemřel a naší hájenkou, dříve tak plnou lásky a smíchu, se rozlila samota a stesk.

Nemohla jsem tam zůstat, připomínalo mi ho všechno, od jeho oblíbeného křesla až po okenní parapety, které ještě před pár lety s takovým elánem natíral. Odstěhovala jsem se zpět k rodičům, ale nechtěla jsem jim být na prahu čtyřicítky na obtíž.

Koupila jsem si tedy byt ve městě a začala jsem žít nanovo. Tedy, alespoň jsem se o to snažila.

První měsíce byly těžké, chodila jsem jako tělo bez duše, nic mě nebavilo, nikoho jsem nechtěla vidět. Přála jsem si jen usnout a probudit se do světa, kde je zase všechno v pořádku.

Nejhorší, s čím jsem se prala, byla ta samota, která mě provázela na každém kroku. I když jsem byla u přátel či rodiny, připadala jsem si tak sama, opuštěná.

To se nezměnilo na dalších pět let, kdy jsem mnohokrát přemýšlela, proč a pro koho ještě mám žít. Neuměla jsem si představit, že se ještě někdy podívám na nějakého muže, nebo že bych se dokonce mohla zamilovat.

A když se to potom stalo, nevěřila jsem vlastním očím. Poznala jsem člověka, který byl přesně tou životní injekcí, jakou jsem potřebovala.

Jiří, řidič, který k nám do obchodu už spoustu let vozí zeleninu a vždy se mnou tak zarytě vtipkuje, se mě snažil bavit, i když viděl, že mi není do zpěvu. Tak vytrvale se snažil vykouzlit mi úsměv na tváři, až se mu to jednoho dne opravdu povedlo.

A už mi z ní nikdy nezmizel. S ním se mi do života zase vrátila radost a nejen to.

Záchrana v poslední chvíli

Nový muž mého života je už zasloužilým dědečkem a jeho vnoučata si k sobě bereme, kdykoli je to možné. Mám je ráda, asi o to radši, že své vlastní děti jsem mít nemohla. Vynahrazují mi pocit mateřství.

Je to štěstí. V loňském roce se nám i přes pandemii podařilo se vzít. Tak jsem si na stará kolena pořídila třetího manžela, srandistu, zelináře, obětavého dědečka i milujícího muže. A s ním už se mi, doufám, podaří zestárnout. „To se spolehni!“ odpovídá můj muž.

Milena (58), Královehradecký kraj

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Byl máj, všechno kvetlo a hrdliččin zval ku lásce hlas. A tak jsem ho poslechla a zamilovala se do hezkého spolužáka. Mělo to však háček. Naši první lásku ničila jeho žárlivost. Bylo mi čerstvě osmnáct let, byl máj a kolem kvetly všechny stromy a keře. A já se zamilovala. Měla jsem ve třídě ctitele. Jmenoval se Antonín a napsal mi na lísteček utržený z pytlíku od svačiny, že mě miluje. Ihned js
3 minuty čtení
Pána s pejskem jsem potkávala na procházkách. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, pak jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla jakoby zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem na nich pána s pejskem, občas jsem měla pocit, že si mě udive
3 minuty čtení
Protože v máji se každý musí zamilovat, zamilovala jsem se též. Vše bohužel nasvědčovalo tomu, že marně, neboť onen kolega byl zadaný. Nakonec se ale na mě usmálo štěstí. Kvetly stromy, blížily se maturity a my učitelé češtiny jsme studentům recitovali verše, které se jim mohly v následujících týdnech hodit. Pochopitelně Máj anebo jarní verše od Jaroslava Seiferta, protože kupodivu i puberťáci
3 minuty čtení
Byla jsem dlouhá léta sama a myslela jsem si, že už to tak, jak se říká, doklepu. Ale přišel první máj, lásky čas, a všechno bylo jinak. V naší obci se první máj vždy svědomitě slaví. Nemyslím prvomájovým průvodem, ten se již celá desetiletí nepořádá, ale slavíme jej coby svátek lásky, radosti a tance. Scházíme se na návsi pod májí, zdobenou nahoře věncem a stuhami z krepového papíru. Nechybí t
3 minuty čtení
Nikdy nevíte, zda ten, do koho se v mládí zakoukáte, je doopravdy ten pravý. Postupem času to naopak víte určitě. Byla jsem tajně zamilovaná do jednoho hezkého spolužáka, ale vyrozuměla jsem, že takových je nás víc. Byl to takový tmavovlasý krasavec, navíc ve všem vynikal, šla mu matika, perlil ve fotbale a dobře to všechno věděl, takže byl bohužel i trošičku nafoukaný. Když jsme měli jednou ve
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Nové Dokumentační centrum v Norimberku otevře začátkem léta
epochanacestach.cz
Nové Dokumentační centrum v Norimberku otevře začátkem léta
Německo upevňuje svou pozici jedné z nejvyhledávanějších evropských turistických destinací. Nejnovější kulturní projekty, otevření inovativních muzeí a velkolepé rekonstrukce historických památek přitahují návštěvníky z celého světa. V nadcházejících měsících se zde propojí kultura, historie i moderní zážitky do jedinečné nabídky turistických míst – přinášíme jejich výběr. Po přibližně pětileté přestavbě se koncem května nebo začátkem
Frankfurt otevřel novou kapitolu Terminálem 3
iluxus.cz
Frankfurt otevřel novou kapitolu Terminálem 3
Letiště Frankfurt zažilo moment, který přesahuje běžný provozní milník. Ráno 23. dubna v 5:25 dosedlo na ranvej letadlo letu CZ8021 společnosti China Southern Airlines ze Shenyangu – první stroj, kter
Když je chatbot až moc milý: jak se z ochoty stává problém
21stoleti.cz
Když je chatbot až moc milý: jak se z ochoty stává problém
Umělá inteligence se učí být příjemná, leckdy je až podlézavá. Nová studie naznačuje, že právě tahle snaha může mít vedlejší efekt: čím milejší chatbot, tím ochotněji přikyvuje i naprostým nesmyslům.
Obestavěli dávní lidé Sardinii kamennými věžemi?
historyplus.cz
Obestavěli dávní lidé Sardinii kamennými věžemi?
Výzkum poblíž vesnice Barumini na Sardinii se táhne už řadu měsíců. Teprve na jaře 1951 ale italský archeolog Giovanni Lilliu narazí pod nánosy hlíny na zbytky prastaré kamenné stavby. „Je to ono,“ zaraduje se vědec. Právě objevil největší dochovanou stavbu nuragu! Malebný ostrov Sardinie, ležící poblíž západních břehů Itálie, je dodnes obestřen rouškou tajemství. A
Loewe otevírá parfémový chrám v Soulu
epochalnisvet.cz
Loewe otevírá parfémový chrám v Soulu
Španělský módní dům Loewe otevírá svůj první vlajkový boutique v jihokorejském Soulu. Dvoupatrový prostor v designové čtvrti Seongsu propojuje španělskou tradici s korejskou estetikou a funguje i jako zážitkový prostor.   Interiér soulského butiku Loewe je rozprostřený do dvou podlaží. Jeho design působí jako harmonický dialog mezi středomořskou tradicí a současnou korejskou vizuální kulturou. Prostor
Broskvovobazalkový koktejl
tisicereceptu.cz
Broskvovobazalkový koktejl
Suroviny 2 broskve 1 limetka 1 zelená okurka 1 hrst bazalkových listů 10 kostek ledu Postup Broskve oloupeme, zbavíme pecky a nakrájíme na menší kousky. Okurku také oloupeme a nakrájíme.
Z ulice na světový trůn: Placka z Neapole dobyla planetu
epochaplus.cz
Z ulice na světový trůn: Placka z Neapole dobyla planetu
Z placky pro chudé servírované v rušných ulicích Neapole se stává jedno z nejoblíbenějších jídel planety. Pizza dnes spojuje kontinenty, chutě i kultury a její příběh je překvapivě živý a plný vůní. Kde a jak vlastně přišla na svět? „Dej mi něco rychlého a levného,“ zaznívá v 19. století v přístavních uličkách staré Neapole. A
Focaccia podle Emanuela Ridiho
nejsemsama.cz
Focaccia podle Emanuela Ridiho
Italský rychlý chleba si můžete připravit denně čerstvý a je překvapením i pro nenadálou návštěvu. Ingredience: ● 500 g hladké mouky ● 400 ml vody ● ½ droždí ● 1 lžíce mořské soli ● 50 ml oleje extra virgin ● 100 g černých oliv ● 1 lžíce sušeného rozmarýnu Postup: V míse smíchejte vlažnou vodu a droždí. Postupně přisypávejte mouku, až vznikne hladké těsto. Mísu přikryjte utěrkou a nechte odstát
Ohniví muži: Varování pro chamtivé?
enigmaplus.cz
Ohniví muži: Varování pro chamtivé?
Značnou část českého území kdysi pokrývaly hluboké lesy. Číhala v nich četná nebezpečí. Neopatrný poutník snadno mohl skončit jako potrava divé zvěře, padnout do léčky lapků nebo navždy zabloudit. A
Heidi Janků je krásná a plná humoru
nasehvezdy.cz
Heidi Janků je krásná a plná humoru
Zpěvačka Heidi Janků (63) opět dokázala, že jí Bůh nadělil nejen krásu, ale i zdravý nadhled. Přestože zvažovala estetický zákrok, nakonec si to na poslední chvíli rozmyslela. A její důvod? Naprost
Můj muž se mi zjevil ve snu a poslal mi novou lásku
skutecnepribehy.cz
Můj muž se mi zjevil ve snu a poslal mi novou lásku
Nastoupila jsem do důchodu, byla bez manžela a bez dětí. Deprese a smutek se mi usadily v duši. Cítila jsem, že bez zázraku se už nevzpamatuju. Když můj manžel nastupoval do důchodu, udělali jsme na naší chalupě velkou oslavu. Můj Venca vypadal skvěle, byl plný energie, vyprávěl, co všechno udělá, když bude mít nyní spoustu času. Až jsem