Domů     Vzala mi poslední naději na vnouče!
Vzala mi poslední naději na vnouče!
6 minut čtení

Vždy jsem žila pro našeho jediného syna. Teď jen pláču a ptám se sama sebe: kde jsem udělala chybu?

Miluji děti. Sama jsem si vždy přála velkou rodinu s hodně dětmi. Bohužel osud tomu chtěl jinak. Po letech marného snažení jsem konečně otěhotněla a po devíti měsících se nám narodilo vysněné miminko, syn Ondřej.

Můj muž byl v sedmém nebi, protože i když to nikdy neřekl, snad aby se nerouhal, po klukovi vždy toužil.

Existoval pro nás jen on!

Je pravdou, že jsme možná byli trochu úzkostliví rodiče a kluka jsme asi i dost rozmazlovali, kdo se nám ale může divit. Bylo jasné, že další dítě už mít nebudeme.

Ondra byl vymodlené miminko a lékaři nám jasně řekli, že další dítě jak ze zdravotních důvodů, tak kvůli mému věku už rozhodně nedoporučují.

My byli vděčni alespoň za něj. Nevím, jestli to bylo naší přehnanou péčí, nebo to prostě byla jen jeho povaha, ale náš Ondra do kolektivu dětí nikdy moc nezapadal. Už na základní škole raději hrál s manželem doma šachy, než by běhal venku s kamarády.

Hodiny vydržel nad knihami

Když jsme ho chtěli dát na sport, byl z toho nešťastný, protože kluci se mu posmívali, že je nemehlo. „Maminko, jestli mě máš ráda, nenuť mě tam chodit,“ plakal, když se jednou vrátil z fotbalového tréninku, kam šel na zkoušku. Na střední škole se jeho introvertní povaha ještě prohloubila.

Naštěstí si ve třídě našel alespoň jednoho kamaráda. Lukáš byl ale stejně jako on spíš samotář. Oba dokázali celé odpoledne trávit nad různými příručkami a knihami, kde bádali bůh ví nad čím. Údajně chtěli vyvinout nějaký počítačový program. „Mami, to bys stejně nepochopila!“ namítl, když jsem byla zvědavá.

„Holka, co si stěžuješ? Máš hodného kluka. Já ani nevím, kde ten můj lítá, dokonce mi začal chodit za školu,“ domlouvala mi sousedka, když jsem si stýskala, že je náš Ondra „jiný“.

Je vůbec na holky?

Mě ale čím dál víc vrtalo v hlavě, že náš kluk nikdy ani nezmínil nějakou slečnu. „Neboj Danuško, však on si nějakou najde, vždyť má dost času,“ chlácholil mě manžel. Jenže právě tím jsem si nebyla jistá.

Co když ho holky vůbec nezajímají a já se nikdy nedočkám vytoužených vnoučat. Ano, to bylo totiž mé největší přání. Když jsem sama nemohla mít kopu dětí, doufala jsem, že mi syn dopřeje kopu vnoučat. A čím víc, tím líp.

Před maturitou jsme sice párkrát z jeho úst zaslechli jisté dívčí jméno a já se zaradovala. „Mami, uklidni se. S Marií se jen učíme na maturitu. „Nic za tím nehledej,“ vzal mi naději syn.

Je pravdou, že v té době bych asi ještě nechtěla, aby se vázal, chtěl jít studovat dál, ale lásku už mít mohl.

Začala jsem ztrácet naději

A po Marii se skutečně po maturitě slehla zem. Nikdy mi nedokázal odpovědět na to, proč nemá holku. Odmítal to jakkoliv řešit. Na vysoké si našel ke studiu práci a odstěhoval se od nás.

Sice jsem to nesla docela těžko, ale zase jsem si říkala, že teď už si konečně určitě někoho najde!  Roky plynuly a náš Ondřej byl pořád sám.

Ponoukala jsem manžela, aby se synem promluvil a pošťouchl ho k aktivitě. Ani on nepochodil. „Tati, nezlob se, ale tohle je čistě má věc a můj život,“ odbyl ho jasně syn. A tak nám nezbylo než čekat dál a doufat! „Co když je na kluky?“ nevydržela jsem to jednou večer.

Když jsme se se Zdeňkem koukali na televizi. „Tak bysme s tím stejně nic neudělali,“ odvětil klidně manžel. „Ale co vnoučátka?“ zeptala jsem se zoufale. „Nech to na něm, on si poradí!“ uzavřel diskuzi manžel.

A já si začala pomalu zvykat i na možnost, že mé toužebné přání nebude nikdy vyslyšeno. Že touha po spoustě dětí, které běhají kolem a smějí se, se mi prostě nesplní.

Mami jsi nejlepší ženská

Když napříště přijel Ondra domů, nevydržela jsem to a rovnou se ho zeptala, jak to s ním je. „Ne, mami, na kluky opravdu nejsem! Jen se nepotřebuji vyspat s každou, kterou potkám,“ snažil se rozhovor odlehčit s tím, že občas si s nějakou vyjde.

„A proč k nám nikdy žádnou slečnu nepřivedeš?“ ptala jsem se už zoufale. „Až přijde ta pravá, slibuji, že vám ji přivezu ukázat,“ řekl a konejšivě mě objal. „Zatím mami žádná nebyla lepší než ty!“ usmál se šibalsky.

„Navíc pro mne je teď na prvním místě má práce. Chci to někam dotáhnout, vždyť víš!“ Je fakt, že v tomto směru jsme mohli být maximálně pyšní!

Po úspěšném ukončení vysoké školy dostal nabídku do velké IT firmy a během půl roku ho povýšili do vedoucí funkce s velmi dobrým platem.

Poznali se v práci

Uběhlo pár týdnů a synův hlas v telefonu zněl najednou jakoby šťastně. Hned mě napadlo, že je za tím láska, ale věděla jsem, že nemá smysl z něho cokoliv páčit, a tak jsem čekala až vyjde s pravdou ven.

V den, kdy mi zavolal, že by nám rád někoho představil, jsem byla nejšťastnější matka na světě. Domluvili jsme se, že spolu přijedou na nedělní oběd. S manželem jsme se na to opravdu zodpovědně chystali.

Připravili jsme tři chody a nemohli se dočkat, koho nám syn představí. Už to muselo být vážné, protože to nikdy předtím neudělal. To, co následovalo, by nás ani v nejhorším snu nenapadlo.

Tohle přeci nemyslí vážně?

Jana byla na první pohled velmi sympatická, příjemná a hezká žena. A můj syn k ní obdivně vzhlížel, smál se každému jejímu vtipu, každou chvíli ji políbil nebo alespoň pohladil.

Bylo vidět, jak moc je do ní zamilovaný, a ona do něj. Musím přiznat, že se k sobě chovali opravdu moc hezky. To, co nám s manželem ale vadilo, byl věkový rozdíl! Jana byla očividně starší.

A nejen o nějaké dva tři roky, ale určitě minimálně o patnáct! Odhadovala jsem jí minimálně tak na čtyřicet pět. Synovi neuniklo, jak jsme s tátou zaražení. Nedokázala jsem se soustředit ani na probíhající konverzaci.

Nemá už věk na děti

S palčivou otázkou jsem ale musela až do druhého dne. Hned ráno jsem Ondrovi nedočkavě volala! Ten hned začal: „Voláš, aby ses zeptala, kolik Janě je, viď?“ „Tak kolik?“ otázala jsem se napjatě. „Čtyřicet osm,“ odvětil syn prostě.

Telefon jsem málem upustila na zem. Nedokážu se přes to přenést. Syn má konečně partnerku, ale vnoučata u ní už nehrozí. Neuklidnil mě ani fakt, že Jana už dítě z předchozího vztahu má. Nechci žádné cizí vnouče, chci své!

Jsem zoufalá. Dokonce jsem začala přemýšlet, jak zařídit, aby se ti dva rozešli. Opravdu nevím, jak se nevhodné „skoro snachy“ zbavit. Přece můj milovaný syn nezůstane bez potomka? Však já na něco přijdu!

Dana T. (73) Mladá Boleslav

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé