Domů     Radost mi už konečně neschází!
Radost mi už konečně neschází!
5 minut čtení

Když mě Vladimír pohladil, uvědomila jsem si, jak moc mi chyběly mužské doteky.

Kdysi jsem měla platonický románek s mým tanečním trenérem, ale od té doby už uplynulo mnoho let. Vdala jsem se, s manželem jsme vychovali dceru a nakonec jsme usoudili, že bude lepší, když se naše cesty zase rozejdou.

Dokud jsme se starali o dceru, tak nám to tak nepřišlo, ale jakmile vylétla z hnízda, došlo nám, že už nemáme nic společného a nemáme si co říct.

Teď jsem, snad dílem osudu, stála před obchodem s instalatérskými potřebami mého bývalého trenéra Vladimíra a přemýšlela, jestli mám vkročit dovnitř. Vladimír vždycky tančil pro zábavu, živil ho právě tento obchod, který už tu fungoval dobrých pětadvacet let.

Příliv vzpomínek

V myšlenkách jsem zabloudila k poslednímu dni, kdy jsme se viděli. Tehdy mi bylo dvacet dva let, on byl mou tajnou platonickou láskou a měli jsme domluvený večerní trénink.

Můj taneční partner nedorazil a já s Vladimírem jsme měli pro sebe celý taneční parket. Já jsem v té době byla nezadaná, ale jemu se na prstu třpytil zlatý kroužek a ještě měl malé dítě.

Když jsme se pak spolu loučili před potemnělým tanečním sálem, Vladimír mě pevně objal a se smutkem v očích zašeptal:

„Zuzko, bude lepší, když už se neuvidíme.“ Z té věty mě strašně zabolelo srdce, ale chápala jsem ho. Ze všech sil jsem se k němu přitiskla a vychutnala si naposledy jeho objetí.

Samota byla mým společníkem

První týdny bez našich pravidelných setkání na tanečním parketě byly těžké. Abych zahnala smutek, zakousla jsem se do tance. Do tance jsem dávala všechny emoce, které mě uvnitř dusily.

Smutek časem přešel a já jsem potkala Honzu. Když mě po roce chození požádal o ruku, souhlasila jsem. Z přemítání mě probral čísi hlas: „Paní, jste v pořádku?“

Zvedla jsem hlavu a zjistila, že se na mě ustaraně dívá asi osmiletý chlapec. „Samozřejmě. Jen jsem se zamyslela,“ usmála jsem se.  „Vypadáte hrozně smutně,“ řekl mi s dětskou upřímností. Měl pravdu, byla jsem smutná. Smutná a opuštěná.

Litování už bylo dost!

Chlapec odešel a já jsem se stále nerozhodla, jestli mám vkročit do Vladimírova obchodu. Naklonila jsem se a nahlédla výlohou dovnitř. Vladimír stál u kasy a něco počítal. Když zvedl oči, schovala jsem se zpátky za zeď.

Jestli by mě vůbec poznal, prolétlo mi hlavou. Ve svých sedmačtyřiceti letech jsem sice vypadala stále dobře, ale takové jako ve dvaceti už to rozhodně nebylo. Nakonec jsem odvahu nesebrala a vydala se zpátky domů.

Tam mě přivítal tichý byt zející prázdnotou. „Přece nebudu sedět doma a litovat se,“ řekla jsem si a zapnula internet. Napadlo mě, že bych si mohla tanec oživit v některém z tanečních kurzů. Jeden mě velmi zaujal, a tak jsem se přihlásila.

Setkání po letech

Přihlášení na kurz mi vlilo do žil novou energii. Konečně jsem udělala všechno, co jsem pořád odkládala. Zašla jsem si ke kadeřnici, na manikúru a oživila šatník.

„Ty celá záříš,“ řekla mi kolegyně. Po práci jsem zaběhla domů, vysprchovala se, převlékla do nových smaragdově zelených večerních šatů a vyrazila jsem do taneční školy.

V sále jsem napočítala deset párů, já jsem tam byla jediná samotná. Ale to mě neodradilo. V osm hodin vkročil za doprovodu hudby na parket taneční mistr. Když jsem zvedla hlavu a podívala se mu do očí, málem jsem šla do kolen. Byl to Vladimír! „Neuvěřitelné, jak mě ten osud zkouší,“ pomyslela jsem si.

Večer jen pro nás dva

Vladimír se na mě podíval a zeširoka se usmál. „Moc ti to sluší. Ty nádherné šaty ti ladí s očima,“ zašeptal mi do ucha, když ke mně přišel a vzal mě za ruku. Vtom jsem si všimla, že už nemá na prstu zlatý kroužek.

Celý večer jsem si připadala jako ve snu. „Nechoď ještě,“ zavolal za mnou, když hodina skončila a já jsem chtěla jít domů.

„Znám jednu zapadlou kavárnu, kde si můžeme popovídat,“ řekl a já jsem cítila, že ani z jeho strany se za ta léta na citech ke mně nic nezměnilo.

Naše city neochladly

Došli jsme do romantické kavárny, kde Vladimír objednal láhev vína. Najednou, jako by bylo těžké najít slova, kterými bychom vyplnili těch posledních dvacet pět let. „Ty ses nikdy nevdala?“ promluvil Vladimír do ticha.

Napila jsem se vína a odpověděla: „Ale ano, vdala. Jen nám to neklapalo. Když dcera dospěla, šli jsme každý svou cestou. A co tvoje žena?“ vyslovila jsem opatrně. „Před třemi lety mě opustila.“

Pak mi pohlédl do očí a dodal: „Mezi námi se nic nezměnilo, viď?“ „Vůbec nic,“ usmála jsem se. „Zřejmě je mi souzeno milovat tě do konce života.“ Pak vzal mou ruku do své a začal ji hladit.

Na společné štěstí jsem museli čekat

Uvědomila jsem si, jak jsem osamělá a jak mi chybí mužské doteky. Strašně moc jsem Vladimíra chtěla. Po dvaceti pěti letech jsem mu konečně mohla dovolit víc, protože už to nikomu neublíží.

„Bydlím tady kousek,“ zašeptala jsem. „Pojďme,“ přijal Vladimír mé pozvání. Zaplatil, pomohl mi do kabátu a vykročili jsme do zimního večera. Do ložnice jsme ani nestihli dojít.

Jakmile se za námi zavřely dveře, Vladimír mě v chodbě opřel o zeď a rukou mi vklouzl pod šaty.

Milovali jsme se skoro celou noc a pak jsme schouleni k sobě usnuli. Druhý den jsem si připadala jako znovuzrozená, protože se mi do života vrátila láska. A ne ledajaká. Teď se naplnila láska, které to nebylo dopřáno před pětadvaceti lety.

Zuzana L. (48), Praha

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Bylo mi osmnáct a na krku jsem měla maturitu. Zrovna v té době jsem potkala v bistru moc hezkého kluka. Byla to láska na první pohled. Začínaly maturity a v rádiu hráli zasmušilou písničku Maturant od skupiny Katapult. Měla jsem přesně promyšlené a rozepsané, co všechno si musím během takzvaného svatého týdne nacpat do hlavy. Bylo potřeba, abych denně vstávala v půl páté a spát chodila po půlno
5 minut čtení
S Kamilem jsme byli manželé třicet let. Myslela jsem si, že je nám dobře a jsme šťastní. Jednoho dne se ale všechno změnilo. Pochopila jsem, že i když někoho známe dlouhá léta a máme ho rádi, tak o něm zdaleka všechno nevíme. I když jsme přesvědčeni o tom, že ho známe dokonale. S některými lidmi zkrátka žijeme dlouhá léta pod jednou střechou a netušíme, že ve své minulosti mají strašné tajemstv
4 minuty čtení
Po rozvodu jsme si šli s bývalým manželem každý vlastní cestou. Roky plynuly a já si na svůj nový život zvykla. Šťastná jsem ale nebyla. Před lety jsem se provdala za svoji první lásku. Byla jsem přesvědčená o tom, že nám to s Milošem vydrží. Když se ale dopustil několika nevěr, rozhodla jsem se rozvést. Oba jsme si našli partnery a žili nové životy. Čas ale ukázal, že to byla chyba. Loni na Vá
6 minut čtení
Po smrti manžela se mi zhroutil svět. Únik jsem v hledala v knížkách. A právě knížky mi jednoho dne přivedly do života spřízněnou duši. Nemohla jsem si přát lepšího manžela, než byl Petr. Seznámili jsme se náhodou během studií, když mě kamarádky přesvědčily, abych šla na večírek. Obvykle jsem si s vrstevníky nerozuměla – připadali mi hluční a dětinští. Petr byl jiný. Jako jediný do sebe nelil a
3 minuty čtení
Bylo stylové zamilovat se, zrovna když se blížil nejkrásnější měsíc v roce. Ale ke svatbě, kterou jsem si tak přála, vedla ještě dlouhá cesta. Nějak jsem neměla na kluky štěstí. Byla jsem tichá a neprůbojná, spíš taková šedivá myška, na rozdíl od kamarádek, které oslňovaly vodopády zlatých či rusých vlasů a energickou povahou. Moji rodiče, a zejména babička, která u nás bydlela, těžce nesli, že
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Průlom ve světě napájeném bateriemi, elastická baterie má konzistenci zubní pasty
21stoleti.cz
Průlom ve světě napájeném bateriemi, elastická baterie má konzistenci zubní pasty
Mnoho moderních přístrojů by nemohlo fungovat bez baterií, které jim dodávají elektrickou energii. Tradiční baterie čelí kompromisu mezi velikostí/flexibilitou a výkonem. To se rozhodli změnit vědci z
Květina ženu vždycky potěší
skutecnepribehy.cz
Květina ženu vždycky potěší
Květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět. Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka,“ říkala mi a já jsem si malovala svou budoucnost.
Skořicová ovesná kaše
tisicereceptu.cz
Skořicová ovesná kaše
Nastartujte svůj den vyváženou snídaní. Ovesné vločky jsou dobrým zdrojem vlákniny a mají vysoký obsah vitamínů a minerálů, snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi. V kombinaci se skořicí a čer
Na Oxfordském slovníku pracoval i šílený vrah
historyplus.cz
Na Oxfordském slovníku pracoval i šílený vrah
V blázinci v Broadmooru už skoro všichni spí. William Chester Minor však stále listuje v knihách. Pročítá každou stránku, na papír si zaznamenává zajímavá slova a pak je seřazuje podle abecedy. Blíží se pondělí – den, kdy svou práci pravidelně posílá do redakce. Už v polovině 19. století se londýnští intelektuálové shodnou, že existující anglické slovníky jsou
Union Glashütte opět mezi luxusními veterány
iluxus.cz
Union Glashütte opět mezi luxusními veterány
Na silnicích, kde se klasická auta měří nikoli podle rychlosti, ale podle příběhů, které za sebou nechávají, není výjimkou vidět vozy v hodnotě milionů korun. Sběratelé veteránů do svých čtyřkolových
Sauna jako osvědčený životabudič
rezidenceonline.cz
Sauna jako osvědčený životabudič
Pravidelné využívání benefitů pobytu v horku pomáhá lidskému organismu s očistou od toxinů i nánosů provázejících každodenní stres. Navíc tak člověk úspěšně bojuje s projevy nemocí a předčasného stárnutí. S ohledem na fyzický stav těla je nutné vybírat typ sauny odpovídající konkrétní kondici. Ne každý totiž snáší vysoké teploty dosahující v horních partiích kabiny 90
Manželství Karla Heřmánka ml. v troskách!
nasehvezdy.cz
Manželství Karla Heřmánka ml. v troskách!
Brali se před deseti lety a dlouho platili za jeden z nejzamilovanějších párů českého showbyznysu. Jenže to je minulost. Podle zákulisních informací se Karel Heřmánek ml. (36) a herečka Nikol Koukl
Úsměvná věda: Proč vědci věší nosorožce vzhůru nohama?
epochaplus.cz
Úsměvná věda: Proč vědci věší nosorožce vzhůru nohama?
Věda nemusí být vždy jen suchá a seriózní. Existuje i její zábavná, absurdní, a přesto často překvapivě přínosná stránka. Víte, proč se udělují Ig Nobelovy ceny a jaký je smysl výzkumů, které nutí vědce polykat rejsky nebo zavěšovat nosorožce hlavou dolů? Připravte se na úsměv i zamyšlení nad hranicemi lidské zvědavosti! Ig Nobelovy ceny ohromují
Hrad Edelstein: Skutečně se peklo dočkalo své odměny?
enigmaplus.cz
Hrad Edelstein: Skutečně se peklo dočkalo své odměny?
V době, kdy se ještě Zlaté Hory jmenovaly Edelstadt a v jejich okolí se rozprostíraly hluboké lesy, vydal se jednoho dne majitel toho kraje na lov. V jeho družině však byl také jeden velmi neoblíbený
LEGENDÁRNÍ IGRÁČCI NA ZÁMKU V BRUNTÁLE.
epochanacestach.cz
LEGENDÁRNÍ IGRÁČCI NA ZÁMKU V BRUNTÁLE.
Putovní rodinná výstava s názvem Fenomén Igráček je od 12. června do 28. září tohoto roku k vidění na zámku v Bruntále. Malé i velké fanoušky této legendární hračky zde kromě stovek figurek potěší i unikátní neprodejní Igráčci v podobě Terezie Kronesové a Evžena Habsburského. Tuto dvojici spjatou s Bruntálem vytvořil pro zdejší výstavu historik
Těžké chvíle nás sblížily
nejsemsama.cz
Těžké chvíle nás sblížily
Představa, že se budu starat o tchyni, mě šíleně vyděsila. Když mi ale začala vyprávět svůj příběh, na vše jsem si udělala jiný názor a snad jsem ji konečně i pochopila. Kdyby mi někdo někdy řekl, že zrovna ona mi změní život, tak bych se mu asi vysmála. Moje tchyně, žena, se kterou jsem za celé
HELP! Kdo vytvořil záhadné volání o pomoc objevené na satelitních snímcích?
epochalnisvet.cz
HELP! Kdo vytvořil záhadné volání o pomoc objevené na satelitních snímcích?
Uživatelé služby Google Earth nedávno upozornili na mrazivé nápisy „HELP“ vyskládané z kusů dřeva a trubek na opuštěném pozemku v Los Angeles. Jsou jich tu celé desítky, což vzbuzuje obavy, že se tu kdosi ocitl v nebezpečí. Různé teorie dokonce spekulují, že nápisy mají co do činění s obchodováním s lidmi!   Od ledna letošního