Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
6 minut čtení
Soused se jevil jako protiva, navíc mě pomlouval. Nenapadlo mě, že bychom se někdy mohli sblížit. Ale život umí překvapit. Silvestry nemám ráda. V našem baráku probíhají snad ještě bouřlivěji než jinde. Proč, to ráda vysvětlím. Vše je v režii souseda, který mi leze na nervy, a já jemu, to je mi známo. Říká o mně, že jsem stará panna. Zjevně neví o mém dávném krátkém manželství. Proč bych mu
3 minuty čtení
Můj David je mlčenlivý samotář. Nemá rád večírky a oslavy. Já jsem jeho opak. Hvězdou podnikové akce se ale kupodivu stal on. David byl pěkný kluk, který nemusel trpět nedostatkem sebevědomí. Přesto byl plachý, citlivý. Obzvlášť se bál doktorů. Poznali jsme se v ordinaci, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Tu lékařskou prohlídku museli tehdy absolvovat všichni kluci kvůli vojně, byla pov
2 minuty čtení
V nouzi nejvyšší je pomoc boha nejbližší. Myslím, že na této větě je mnoho pravdivého. Na Štědrý den jsme dostali dárek shůry za dobrý skutek. Prožila jsem už mnoho Štědrých dnů, nikdy se nám ale nestal takový zázrak, jako kdysi, když byly naše děti malé. Byly to naše nejchudší Vánoce. Já byla na mateřské s mladším synkem Vojtou, tomu staršímu Jirkovi bylo sedm. Mateřská tehdy nedorazila včas,
3 minuty čtení
Nikdy jsme žádné domácí mazlíčky neměli, až nyní v důchodu si to naplno užíváme. Naše vnoučata se díky nim k nám moc těší. Jen se o ně musíme dělit se sousedem. Já ani můj muž jsme jako děti nikdy doma neměli žádné zvíře. Proto jsme ani neplánovali, že bychom si domů nějakého mazlíčka pořídili. A našim dětem jsme to také vysvětlili, co všechno taková starost obnáší, jak zvíře smrdí, co všechno
2 minuty čtení
Dostali jsme se do finančních potíží. Neuměla jsem si představit Vánoce bez dárků, a tak jsem jako smyslů zbavená začala propadat hazardu. Tohle zkusil asi každý. Čas od času si koupit los a doufat, že to konečně vyjde. Kdykoli jsem to udělala, většinou následovalo zklamání, jen ve výjimečných případech jsem vyhrála směšnou částku. Tu jsem pak proměnila za nový los a zase doufala. Jindy jsem si
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Série Luminox x ICE-SAR 1080: Vůdčí světlo v zemi ledu a ohně
iluxus.cz
Série Luminox x ICE-SAR 1080: Vůdčí světlo v zemi ledu a ohně
Luminox, švýcarské dobrodružné hodinky, které jsou volbou elitních jednotek po celém světě, uvádí na trh nejnovější sérii nepostradatelných modelů pro Islandskou asociaci pro pátrání a záchranu (ICE-S
Miliony obětí holokaustu už mají svá jména! Vědcům pomáhá i umělá inteligence
21stoleti.cz
Miliony obětí holokaustu už mají svá jména! Vědcům pomáhá i umělá inteligence
Nespočet lidských osudů bylo pohřbeno pod nánosy času. Zůstaly jen údaje o počtech – neosobní a anonymní. S tím se ale historici odmítli smířit. Dlouhé dekády strávili tím, aby co nejvíce obětí holoka
Eddie Murphy a Tracey Edmondsová: Dvoutýdenní láska mezi kapkami deště
epochaplus.cz
Eddie Murphy a Tracey Edmondsová: Dvoutýdenní láska mezi kapkami deště
Mohutné dešťové kapky buší do střech a majestátní listy tahitských kaštanů a kokosových palem nabírají ještě svěžejší odstín. Na jednom soukromém ostrůvku atolu Bora-Bora v souostroví Francouzské Polynésie bychom dne 1. ledna 2008 potkali slavného komika Eddieho Murphyho (*1961) a jeho vyvolenou Tracey Edmondsovou (*1967).   Není to jen tak „obyčejná“ dražší dovolená. Hodlají se
Sýrové krokety
tisicereceptu.cz
Sýrové krokety
Tuhle pochoutku Pavla Berkyho můžete podávat jako originální pohoštění pro návštěvu nebo jen tak chroupat při sledování oblíbeného pořadu v televizi. Potřebujete 100 g eidamu 100 g nivy 2 vejc
Z našich sousedů se stali přátelé
nejsemsama.cz
Z našich sousedů se stali přátelé
Život mě naučil, že lidé nejsou zlí, jen zranění. Naši sousedi nás přehlíželi a uráželi, dokud je nezlomila jedna osudová noc. Tehdy jsme jim otevřeli dveře a s nimi i celé své srdce. Opravdu jsem nečekala, že zrovna my s manželem budeme mít problémy se sousedy. Když jsme se s Františkem před deseti lety přestěhovali do našeho malého domku
Tajemné zmizení dětí Beaumontových: Řádil vrah, či nadpřirozené síly?
enigmaplus.cz
Tajemné zmizení dětí Beaumontových: Řádil vrah, či nadpřirozené síly?
Na konci ledna roku 1966 se z pláže Glenelg nedaleko australského města Adelaide beze stopy ztratí tři sourozenci – Jane, Arnna a Grant Beaumontovi. Navzdory rozsáhlému pátrání, které tehdy upoutá poz
Poklad templářů na Slovensku? Poznejte tajemství kostela v Ludrové!
epochalnisvet.cz
Poklad templářů na Slovensku? Poznejte tajemství kostela v Ludrové!
Na víko dopadá drobný déšť. Šest mužů nesoucích rakev a oblečených do kroužkové zbroje kráčí pochodovým krokem v čele smutečního průvodu. Bojová vlajka a okraje plášťů zdobených křížem vanou ve větru. Cílem jejich cesty je blízký kamenný kostelík obklopený zdí… V kostele čeká na rytíře kněz mávající kadidelnicí a otevírající vstup do krypty v blízkosti
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Všichni spolu jsme u jednoho stolu…
skutecnepribehy.cz
Všichni spolu jsme u jednoho stolu…
Vánoce pro mě nejsou jen svátky klidu, ale je to splnění všech mých přání, která si plníme jen v kruhu rodiny, kdy zapomínáme na všechna naše trápení. Už z dětství mám Vánoce spojené s vůní cukroví, františků i prskavek. Vzpomínky se mi vryly do paměti jako teplé objetí. Když zavřu oči, cítím skořici z perníčků, vanilku z rohlíčků, hřebíček ze svařáku
Neshody! S právníkem se žene Nesvačilová do průšvihu?
nasehvezdy.cz
Neshody! S právníkem se žene Nesvačilová do průšvihu?
Hvězda seriálu ZOO Nové začátky Denisa Nesvačilová (34) se řítí do problémů! Přiznala, že to v jejím vztahu s právníkem Michalem Vikem (38) vůbec není ideální. Její druh má tak trochu deformaci z po
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Zbláznil se básník po smrti ženy?
historyplus.cz
Zbláznil se básník po smrti ženy?
Postel je zbrocená krví. „Zavolej lékaře, něco je špatně,“ naléhá mladičká Emílie na manžela Josefa. Ten ji chytne za ruku a utře jí pot z čela. „Neboj se,“ zašeptá. „Maminka taky rodila dlouhé dva dny. A nakonec všechno dobře dopadlo.“ Budoucí literát Josef Václav Sládek (1845–1912) se narodil ve Zbirohu jako nejstarší z pěti dětí do rodiny