Domů     Práce snů
Práce snů
6 minut čtení

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc.

Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do naší školy přijeli vybrat vhodné studenty. Prošla jsem, a tak mě v červnu čekal odlet směr slunečné Řecko.

Byla jsem nadšená, že mi prázdniny začínají o něco dřív a navíc že budu celé tři měsíce u moře a to bez rodičů. Škola ještě před naším odletem vyslala několik pedagogů, aby místo, kde budeme ubytovaní, zkontrolovali.

Díky tomu jsme všichni získali jistotu, že se nic nemůže stát a že nás čeká nejlepší pracovní dovolená v životě.

To jsme ovšem netušili, že všechno bude úplně jiné, než jak jsme si to malovali.

Ubytování se neslo ve znamení malých buněk, kde nebyla slibovaná klimatizace a místo nově zrekonstruovaných koupelen a toalet na nás čekali špinavé sprchové kouty plné pavouků a všemožné další havěti.

Od studentů z jiných částí republiky, kteří dorazili na místo o několik dní dříve, jsme se dozvěděli, že jejich školy už tento problém s vedením hotelu řeší. Co nám to ale bylo platné?

Nedokázala jsem pochopit, kde naši profesoři byli a jaké ubytování jim bylo ukázáno. Bohužel, už jsme byli v Řecku a nedalo se nic dělat. Rozdělili jsme si tedy pokoje a snažili se je alespoň trochu zútulnit.

Ubytovala jsem se s kamarádkou Anetou, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí, protože společně s ní jel na praxi i její přítel Tonda. Pro mě to znamenalo volný pokoj po většinu dlouhých nocí.

Byla jsem ráda, že se můžu na dvoulůžku roztahovat a svoje věci si rozložit po celé místnosti. Po problémových začátcích jsem se se situací v hotelu smířila a začala prožívat splněný sen.

Ve volných chvílích jsem s holkama chodila na pláž, koupala se a relaxovala na lehátkách, která patřila k místním barům. Řečtí číšníci nám kupovali jeden drink za druhým, mrkali na nás a mazali nás opalovacím krémem. Cítila jsem se jako princezna.

Práce byla sice náročná, ale bavila mě. Tři dny v týdnu jsem pracovala jako barmanka, zbylé dny jsem pak rozdělovala mezi hlídání dětí, údržbu bazénu a prodávání v malém krámku se suvenýry. Jakmile práce skončila, zůstávala jsem se spolužáky vzhůru.

Hodně jsme se sblížili a já mohla konečně říct, že jsem získala opravdové přátele, kteří mi pomohou i v těžkých chvílích. V noci jsem se však cítila smutná a osamocená.

Aneta stále přespávala u Tondy a v našem pokoji se ukázala jen, když se potřebovala převléct nebo osprchovat. Jakmile jsem se uložila ke spánku, vzpomínala jsem na rodiče, jak asi tráví dovolenou a co dělá bráška. V tu dobu jsem neměla žádného přítele, takže na mě doma ani nikdo jiný nečekal.

Jednou večer jsme opět vysedávali před naším oblíbeným barem a kluci se mi marně snažili vysvětlit pravidla pokeru. Dobrou zábavu překazila až bouřka, která se strhla úplně znenadání.

Spolužáci se začali pomalu trousit do svých pokojů, když se ke mně zničehonic přitočil Tonda a podíval se na mě prosebným pohledem:

„Nemohl by u tebe dneska přespat můj spolubydlící Roman? Chtěl bych mít s Anetou trošku soukromí,“ zamrkal a vyčkával, jak se rozhodnu. Zadívala jsem se na Romana. Jak to, že jsem si ho nikdy pořádně neprohlédla?

Do toho večera jsem ho vnímala jako příjemného kluka, ale při druhém pohledu z něj vyzařovalo něco víc. Příjemná krása. Byl ostříhaný na ježka, v opálené tváři mu zářil bílý úsměv a pomněnkově modré oči a pod černým tričkem se mu rýsovalo pevné tělo.

Přesto se mi do noci, kdy budeme sdílet jedno dvoulůžko, moc nechtělo. Vždyť ho vůbec neznám. Za jeho zády jsem však spatřila Anetu, jak spíná ruce a neslyšně ústy naznačuje slovíčko „prosím“.

Na nečekanou otázku jsem tedy kývla a šla tomu krasavci ukázat pokoj, který se mu pro jednu noc stane útočištěm.

Usnul přesně v tom okamžiku, kdy položil hlavu na polštář. Já však nemohla oka zamhouřit. Budilo mě jeho chrápání a také vedro, které mě obklopilo pokaždé, když přese mě automaticky přehodil ruku a přitáhl si mě do objetí.

Ráno jsem ho nechala spát a potichu se vytratil na ranní směnu připravit snídaně pro hotelové hosty.

Když skončila s aranžováním talířů s jídlem, měla jsem až do dalšího dne volno, a tak jsem se vypravila na pokoj, tam se převlékla do plavek a vyrazila na pláž.  Den u moře utekl rychle a najednou byl zase večer.

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se ozvalo lehké zaťukání. Ve dveřích se zjevil Roman s prosbou, zda u mě nemůže znovu spát. Zalila mě radost. Druhou společnou noc jsme spali v objetí.

Ráno, po konci směny, jsem se vrátila na pokoj, ale Romana tam nepotkala. Místo něho na mě na posteli čekalo pár místních květin a lísteček se vzkazem, abych přišla na pláž.

Rychle jsem se převlékla a vyrazila. Našla jsem ho hned u prvního baru, jak s Anetou a Tondou čeká na pití. Koupil i mě, vzal mi tašku a odvedl mě k lehátkům ve stínu. Odpoledne jsme strávili ve vodě a dováděli jako malé děti.

Roman si mě v jedné nestřežené chvíli vzal stranou a šeptem mi sdělil, že Aneta bude u Tondy spát až do konce pobytu.

„Nevadí ti, když budeme mít teď víc takových nocí, jako byla ta včerejší?“ začervenal se a objal mě kolem pasu.

„Když nebudeš chrápat“ zasmála jsem se a políbila ho přímo na rty. Po zbytek dovolené jsem měla kamaráda, spolubydlícího a partnera a doufala, že to tak i zůstane, až se vrátíme domů.

Markéta, 20 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Když žena nemá partnera ani děti, žije jen prací, tak se z toho nakonec zblázní! Pohltil mě strach a těžké deprese. Nevěděla jsem, jak z toho začarovaného kruhu ven. Před patnácti lety jsem pracovala v zahraniční firmě jako manažerka a pobírala jsem fantastický plat. Nadměrná psychická zátěž, kterou toto zaměstnání přinášelo, se ale začala podepisovat na mém zdraví. Stále častěji jsem užívala l
3 minuty čtení
Byl to největší sukničkář v okolí, těch srdcí, co zlomil, bylo už příliš. Bohužel mezi nimi bylo i srdíčko mé sestry. A Maruška to nenechala jen tak. Byl to zkrátka pořádný prevít. Vážně si nepamatuji, že bych za celý svůj život potkala většího. Zklamaných žen a pošlapaných dívčích srdcí byly nejméně dvě desítky. Když to začal Vilda zkoušet i na mou sestru Marušku, tušila jsem, jak to dopadne.
2 minuty čtení
Nikdy nevíte, kde potkáte toho pravého. Vdávat jsem se nechtěla. Kolegyně mě požádala, abych jí šla za svědka, a nakonec se naše role obrátily. Svatby jsem nesnášela. Jednu jsem absolvovala, když mi bylo dvacet, a manželství se ukázalo jako totální fiasko. Něco takového jsem už nechtěla nikdy znovu zažít. Můj muž mě opustil, když byly synovi dva roky. Na čas jsem zavrhla všechny muže, na samotu
2 minuty čtení
Vedoucí v naší prodejně vymyslel soutěž mezi námi prodavačkami. Musela jsem být nejlepší, třeba i podvodem. V důchodu jsem nastoupila na částečný úvazek jako prodavačka. Celý život jsem pracovala v tiskárně, moc mě ta práce bavila, mělo to ale jednu vadu – plat tam byl malý. V průběhu života mi to nevadilo, protože manžel měl výplatu slušnou. Jenže pak zemřel a já dostala vdovský důchod. Dodnes
7 minut čtení
Znaly jsme se skoro třicet let, než vyšlo najevo, jak málo mě má ráda a závidí mi snad úplně vše, co se v mém životě stane. Žasla jsem. Když jsme se s Hankou poznaly, bylo mi sotva pětadvacet a jí o tři roky víc. Obě jsme tehdy nastupovaly do stejného podniku a rychle jsme si padly do oka. Byla to ta typická ženská sympatie. Věděly jsme o sobě všechno, probíraly muže, práci, rodiče, i to, co ná
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
epochalnisvet.cz
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
Projektily z kulometu tříští prezidentovu limuzínu. Muž skrytý uvnitř ale jako zázrakem vyvázne nezraněn. Ani tento ze 30 atentátů není úspěšný a Francie o svého hrdinu nepřijde.   Mladík z přísně věřící rodiny Charles de Gaulle (1890–1970), absolvent jezuitské koleje, touží po kariéře v armádě. Vojenskou akademii ukončí jako třináctý z 211 kadetů. Ve 24 letech vstupuje do
Dýňový cheesecake
nejsemsama.cz
Dýňový cheesecake
Oblíbený cheesecake (čti: čískejk) má spoustu variant. Zkuste tento s dýňovou náplní. Potřebujete: ✿ 250 g dýňového pyré ✿ 230 g máslových sušenek ✿ 120 g másla ✿ ½ lžičky kardamomu ✿ ¼ lžičky zázvoru ✿ 350 g tvarohu ✿ 100 g cukru ✿ 2 lžíce smetany ✿ 1 vejce 1. Sušenky rozdrťte v robotu nebo v plastovém sáčku válečkem. Máslo rozehřejte, přisypte rozdrcené
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
enigmaplus.cz
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
Historie jednoho z nejzáhadnějších archeologických nálezů v České republice se začala psát ve druhé polovině července roku 1966, kdy byla v oblasti zvané Mrchovláčka ve východní části Čelákovic naleze
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
21stoleti.cz
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
Co by mu tak mohli dokázat? Byl si jistý, že nic. Určitě ne to, že skvrny na jeho oblečení jsou od krve, a ne od mořidla. To ale netušil, že nedlouho předtím, než ho policisté zadrželi, objevil přední
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
iluxus.cz
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
V srdci italské tradice a precizního řemesla vznikají šperky, které mluví jazykem emocí, vášně a nadčasové elegance. Roberto Coin představuje statement klenoty, které jsou víc než jen doplňkem — jsou
Batátová krémová polévka
tisicereceptu.cz
Batátová krémová polévka
Tahle hustá polévka vás dostane směsicí různých chutí, které spolu dokonale souznějí. Potřebujete 700 g batátů 1 petržel 1 mrkev 1 l vývaru 1 lžičku čerstvého tymiánu olivový olej sůl, pep
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
epochaplus.cz
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
Obě metropole disponují propracovaným systémem vodovodů a kanalizací i splachovacích toalet, tedy prvků, jejichž společným jmenovatelem je voda, která nahrává nejenom fyzické očistě, ale také té duchovní. Uctívali snad kult vody? Chybí tu totiž jakékoli stavby, které odkazují na provozování náboženských či duchovních rituálů. V Mohendžodaru se paradoxně chrámu nejvíce podobá bazén zvaný Velká lázeň.
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
nasehvezdy.cz
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
Během natáčení seriálu Ulice možná začíná být „na place“ pořádně hustá atmosféra! Herečka Tereza Brodská (57) tam hraje jednu z hlavních postav Báru Jordánovou, majitelku chráněné dílny, a v ději jí
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
skutecnepribehy.cz
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
V dešti jsme se tehdy ukryly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost, která na sebe čas od času upozorní. Staré mlýny patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Alespoň podle pověstí. Jedním z takových starých mlýnů, kde mi naskočila husí kůže, jsou ruiny Dolského mlýna v Českém Švýcarsku. Ten výlet
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
historyplus.cz
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
„Velké bílé vězení,“ tak Harry Truman popisuje Bílý dům – budovu, v níž strávil dvě volební období coby prezident Spojených států amerických. Může se zdát, že život v rozsáhlém paláci se stovkami pomocníků nemá daleko k ráji. Truman ovšem není jediný, kdo si na život uvnitř jeho zdí stěžuje. Podobně hovoří i Ronald Reagan nebo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i