Vždycky mě přitahovali starší muži. Ani ne tak kvůli jejich vzhledu nebo zajištění, ale prostě proto, že mi přišli chytřejší než mí vrstevníci.
Když odhlédnu od fyzična, tak mně u muže ze všeho nejvíc záleží na inteligenci. Po maturitě jsem nastoupila na vysokou školu v Praze, kde to pro mě byl úplný ráj.
Ve společnosti šarmantních učitelů, jejichž jména byla doplněna někdy i několika akademickými tituly, jsem se cítila báječně. Nejvíc mě však hned v prváku zaujal učitel filozofie.
Byl krásný, skvěle přednášel a ani nebyl moc starý (jak jsem se později dozvěděla, bylo mu 30, když jsem ho poprvé viděla). Hned jsem věděla, že toho chlapa chci. Dnes nechápu, jak mě taková hloupost mohla napadnout.
Asi to bylo tím, že jsem přijela z menšího města na studia do Prahy, kde jsem byla zprvu sama. Začala jsem být věčně přítomná na jeho konzultačních hodinách a dost rychle jsem se opravdu zamilovala.
Dalo my to fušku a trvalo to skoro dva semestry, ale nakonec jsme se trochu spřátelili a on pochopil, že ho balím. Pak mě konečně pozval na večeři. Ale tam přišel šok.
I když já byla celá nažhavená (dokonce jsem byla i domluvena se spolubydlící, že ji možná odvolám z bytu), on mi oznámil, že akademická kariéra je pro něj důležitá, a proto si nic nechce začít se studentkou.
Dnes ho za to obdivuji, ale tenkrát mě tím hodně naštval. Nakonec jsem s mým učitelem nikdy nic neměla…
Radka W., Přerov