Domů     Mého manžela mi poslal sám osud
Mého manžela mi poslal sám osud
5 minut čtení

Existují lidé, kteří si myslí, že náš svět je jen to, co vidíme. Že se dá změřit, zvážit a vědecky popsat, aniž by zbývalo cokoli magického a neprobádatelného. Já k nim však nepatřím.

Od raného dětství jsem byla mimořádně senzitivní a nyní plně věřím léčivé moci drahých kamenů a vím, že vše je jen směsí různých energií, ze kterých jsme utkáni i my. Tento přístup se mi také skvěle osvědčuje.

Díky šňůře jantarů ani jedno z mých dětí nebolely první zoubky a mého hyperaktivního synka skvěle zklidnilo štěrchátko z třešňového dřeva. To však předbíhám. Ráda bych vám totiž pověděla, jak se vůbec stalo, že jsem mohla mít své báječné děti. I v seznámení s mým manželem totiž sehrál hlavní roli osud.

Tak jako každý mívám i já spoustu snů, které nic neznamenají. Skáču v nich po schodech tak dlouho, až nakonec vzletím, vybírám si z vysokých hromad nádherných šatů či prožívám divoká dobrodružství.

Čas od času mě však navštíví vize, která se mi snaží něco sdělit. Takového nositele tajemného poselství vždy bezpečně poznám, protože namísto abych ho postupně zapomínala, vybavuje se s větší a větší intenzitou. Podobné sny jsou jasné a ostré, což však neznačí, že by byly jednoznačné.

Podobný sen mě navštívil i první léto po Sametové revoluci. Zdálo se mi, že vstupuji do obří okachlované místnosti, kde stojí nádherný muž ve světlém oblečení.

Když ke mně zvedne obličej, září mu z tváře zvláštní síla a já najednou vím, že mi byl souzen a že jsme stvořeni jeden pro druhého. S pocitem úleku jsem se tenkrát probudila a až do rána nedokázala usnout. Celkové vyznění však rozhodně nebylo negativní.

Naopak, která dívka by se hněvala za příslib krásného doktora? Já jen dumala, zda se jedná o energického chirurga nebo citlivého pediatra. Jenže čas běžel a já žádného úžasného muže v bílém plášti nepotkala.

Když mě pak máti poslala za tetičkou do Prahy, byl sen již zatlačen hluboko do mého podvědomí.

Přišlo horké léto a v nádražní kantýně zakoupená limonáda mě záhy zahnala na toaletu. Když jsem si pak umývala ruce napadlo mě, že využiji chvilku klidu a upravím svůj vedrem značně poznamenaný make-up.

Přece jen jsem v hlavním městě nechtěla vypadat jako nevzhledná venkovanka.

Když jsem však na ústa nanášela další vrstvu rtěnky a pudrovala lesklý nos, zahlédla jsem v zrcadle pohyb. Byl to uklízeč, který pečoval o čistotu WC, a mě nepříjemně překvapilo, že je to muž. Ten přece na dámských záchodcích nemá co dělat!

S nelibostí jsem na něj zaostřila a krve by se ve mně nedořezal. Bylo totiž nad slunce jasné, že nejde o nikoho jiného, než o tajemného krasavce z mého snu, navíc byl opravdu celý v bílém. Zalila mě vlna zklamání. Tak takhle to je? Ne chirurg, ale hajzldědek?

Tohle má být můj budoucí život? Prudce jsem se otočila a setkala se s bezelstným úsměvem a zářivým pohledem zelených očí. Mladík vysílal všechny myslitelné pozitivní signály, ale já se rozhodla být k nim hluchá.

Něco jsem zlostně zasyčela, prudce smetla kosmetiku do kabelky a vyrazila pryč. Můj úprk však byl až příliš rychlý a mokrá podlaha udělala své. Už při třetím kroku mi podjela noha a prudké schody dolů jsem již zdolala hlavou napřed.

Ucítila jsem náraz, zatmělo se mi před očima a vše prostoupila ostrá a bodavá bolest. Mladík na nic nečekal, odhodil mop a opatrně a něžně mě zvedl do náruče.

Z čela mi tekla krev, vsakovala se do světlé látky jeho erárního oblečení a já cítila únavu a malátnost. Motal se  mi žaludek a hlava. V bdělém stavu mě držela jen bolest, která jako horká rudá vlna zase a znova vystřelovala z rychle otékajícího kotníku.

Zachránce mě opatrně usadil do svého auta a vyrazili jsme do nemocnice. Já cestou sténala na každém hrbu, kterých bylo bohužel více než dost.

Byla jsem tak zabraná do vlastního utrpení, že jsem si ani nevšimla, že můj anděl spásy parkuje na místě pro zaměstnance a vnáší mě dovnitř služebním vchodem. Až po chvilce mi došlo s jakou jistotou se po areálu pohybuje.

Mou nevšímavost snad částečně omluví rozbitá hlava a fakt, že jsem si v náručí toho krásného cizího muže připadala rozrušená a klidná zároveň. Neobvyklá kombinace vzhledem k tomu, v jaké situaci jsem se to nacházela!

Netrvalo dlouho a mou zlomenou nohu ozdobila úchvatná bělostná sádra. Pomalu jsem se vzpamatovávala a snažila se vysílat co nejvíc úsměvů a vstřícných gest ke svému zachránci. Narazila jsem však na nečekaný chlad. Když jsem se ho pokusila vzít za ruku odtáhl se a zabručel:

„Vida, uklízeči nejsou v kurzu. Je potřeba proměnit se v budoucího pana doktora.“ Měl svatou pravdu a mně bylo strašně stydno. Nyní jsem se s ním však nemohla rozloučit. Byl tak krásný, za tolik jsem mu vděčila a hlavně, poslal mi ho sám osud.

Do očí mi vhrkly horké slzy a se staženým hrdlem jsem se mu omluvila za své předsudky. Tolik jsem se bála, že jsem vše pokazila a že už mě nebude chtít. Krasavec mě poslouchal trochu rozpačitě, ale nakonec se usmál a podal mi velký pruhovaný kapesník.

Zatímco jsem si utírala ubrečené oči, hřejivě mě objal a zašeptal, že osudu se přece nemůžeme bránit. Netušil, jak hlubokou má pravdu. Dnes už jsme spolu víc jak dvacet let a za celou tu dobu jsem ani jednou nezapochybovala o tom, že jen on je pro mě ten pravý. Jediný, pravý a osudový.

Aneta, 46 let, Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Že se na prahu důchodu nemůže člověk zamilovat? Kdepak! Můj táta je příkladem toho, že láska kvete v každém věku. Ještě jako malá holka jsem často svému tátovi říkala, že ho nikdy nikomu nedám. A myslela jsem to vážně. Upínala jsem se k němu jako květina ke slunci, znamenal pro mě největší jistotu a bezpečný přístav mého dětství. Moje opora Maminka nám odešla, když mi bylo sedm let. Díky
3 minuty čtení
Vypravila jsem se před Vánocemi na hřbitov tak, jako to dělávám každý rok. Tehdy jsem se ale nevrátila domů sama. Přinesla jsem si zraněného společníka. Od chvíle, kdy jsem nastoupila do důchodu, jsem se zařekla, že musím každý den chodit na procházku, abych se stále držela v kondici. Vzhledem k tomu, že trpím celou řadou zdravotních potíží, to není vždy jednoduché. Jak čas ubíhá, je to pro mě
3 minuty čtení
Manžel se rozhodl, že bude svou minulost tajit. Když jsem se potkala s jeho první ženou, nevěřila jsem svým uším. Byla jsem pět let vdaná, můj muž byl o dvanáct let starší než já, už rozvedený. Vlastně jsem vůbec nepochopila, proč mi neřekl hned na začátku našeho vztahu pravdu, že má se svou bývalou manželkou syna. Lhal, snad aby působil jako pan Dokonalý! Řekl mi, že jeho první manželství byl
3 minuty čtení
Advent je krásné období plné lásky a pohody, motivuje nás k tomu dělat něco pro druhé. Pak si nás našel osud sám a nestojí nás to ani korunu. Pokaždé, když nastane čas adventu, cítíme s manželem nutnost dát nějaké peníze na charitu. Když ale vidíme, jak toho některé nadace zneužívají, bere nám to chuť dělat dobré skutky. Před pár lety jsme se dokonce shodli, že žádné nadaci, která lidi jen cito
3 minuty čtení
Když jsem balila dárky a chystala večeři, bylo mi všelijak. Dětský smích tu tolik chybí! Není nám dáno. Netušila jsem, jak brzy se to změní. Bylo mrazivé ráno. Bydleli jsme na samotě, dnes bych se tam bála. Vyšla jsem ven ve starém kabátě přehozeném přes pyžamo. Na nohou manželovy vysoké boty, dost jsem v nich plavala. Vzduch byl mrazivý a ostrý. Nesněžilo, ale v noci nejspíš ano, čerstvý sníh
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jak si jednoduše vybudovat chytrou domácnost?
epochaplus.cz
Jak si jednoduše vybudovat chytrou domácnost?
Chytrá domácnost už dávno není sci-fi pro geeky. Dnes si ji může postavit prakticky každý, stačí pár dobře vybraných zařízení a chuť propojit běžné rutiny do systému, který myslí za vás. Ať jde o úsporu energie, pohodlí nebo bezpečí, chytrý domov může fungovat stejně nenápadně jako spolehlivě. Tady je návod, jak ho začít budovat krok
Etzler zase pěkně naštval svoji přítelkyni?
nasehvezdy.cz
Etzler zase pěkně naštval svoji přítelkyni?
Miroslav Etzler (60) si hraje s ohněm! Možná by někdo hádal, že se nyní jeho partnerce Heleně Bartalošové (43) uleví, když mu manželku v seriálu Polabí už nebude hrát jeho exmanželka Vilma Cibulková
Višňový džem v čokoládě
tisicereceptu.cz
Višňový džem v čokoládě
K nastávající sezóně třešní a višní je tu pro vás recept na skvělý domácí džem. Co potřebujete 800-900 g vypeckovaných višní JamFix 2:1 Labeta 500 g cukru polévková lžíce rumu hořká čokoláda
Perníčkové stromečky
nejsemsama.cz
Perníčkové stromečky
Krásná a jedlá dekorace na vánoční stůl. Připravíte ji jednoduše z perníkového těsta, které postupně vykrajujete do tvaru hvězd a ozdobíte podle své fantazie. Potřebujete: ✿ 400 g hladké mouky ✿ 120 g medu ✿ 160 g cukru moučky ✿ 60 g tuku ✿ 3 vejce ✿ 1 lžičku kakaa ✿ 1/2 lžičky jedlé sody ✿ 1 lžičku perníkového koření Poleva: ✿ 2–3 lžičky citronové šťávy ✿ 1 bílek
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Barvy spotřebičů jako součást harmonického interiéru
iluxus.cz
Barvy spotřebičů jako součást harmonického interiéru
Kuchyně se v posledních letech proměnila z ryze praktického prostoru v plnohodnotnou součást obytné zóny. Její vzhled je dnes stejně důležitý jako její funkčnost. Právě proto nabývá na významu celkové
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
epochanacestach.cz
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
Toužíte po skutečné vánoční atmosféře? Vydejte se do Německa, kde mají adventní trhy dlouhou tradici a patří k těm nejpůvabnějším v Evropě. Ty nejbližší českým hranicím najdete v Drážďanech – začínají 26. 11. 2025 a potrvají do 24. 12. 2025. A stojí za to je zažít na vlastní kůži. S norimberským Christkindlesmarktem se drážďanské vánoční trhy
Museli jsme napravit své děti
skutecnepribehy.cz
Museli jsme napravit své děti
S mým manželem jsme spolu už čtyřicet sedm let. Bydlíme v malém domku s kouzelnou zahrádkou plnou růží. Náš dům je plný věcí. Starých fotek, knížek i hrnců po babičce. A taky plný lidí. Našich dětí. Tří dospěláků. A pořád je máme na krku. Nejstarší je povaleč Nejstarší je Petr. Čtyřicet dva let. Když mu bylo dvacet, přišel domů s tím, že
Šlechtic-dobrodruh fingoval turecký útok
historyplus.cz
Šlechtic-dobrodruh fingoval turecký útok
V Jeruzalémě přislíbil vést umírněný život. Dodrží to, byť se mu mnoho šlechticů směje, protože odmítá pít alkohol. Janovi je to jedno. Věří v návrat ideálu křesťanského rytíře a nápravu zkažené společnosti, což považuje za nejlepší zbraň proti turecké hrozbě! V dětství ztratil otce i strýce, a postarat se tak o něj museli vzdálení příbuzní
Nové stavby ze starých odpadů: I stavebnictví může být udržitelné…
21stoleti.cz
Nové stavby ze starých odpadů: I stavebnictví může být udržitelné…
Odpady nemusí být vyloženě jen problém, ale i příležitost. Cemex, jeden z největších producentů stavebních materiálů, ukazuje, jak proměnit odpad v cenný zdroj energie i materiálu. Díky inovacím v rec
Tajemství Velké sfingy v Gíze: Střeží ztracenou moudrost lidstva?
enigmaplus.cz
Tajemství Velké sfingy v Gíze: Střeží ztracenou moudrost lidstva?
Na západním břehu řeky Nil v Gíze se nachází socha Velké sfingy, která má podobu lva s lidskou hlavou. Je vyrobená z přírodního vápence a nikdo dodnes neví, koho vlastně znázorňuje. Badatelé se neshod
Neandertálci: Co přispěje k jejich konci?
epochalnisvet.cz
Neandertálci: Co přispěje k jejich konci?
V létě roku 1856 objeví dělníci z lomu v jeskyni Kleine Feldhofer Grotte v Německu části lidské kostry i podivně vypadající lebku. Tehdy ještě netuší, že jde o naše blízké příbuzné, kteří vyhynuli před asi 40 000 lety. Teď už o nich víme hodně. Ale jedna otázka zůstává: co stojí za jejich zánikem?   Neandertálci