Domů     Velká náhoda
Velká náhoda
5 minut čtení

Někdy lidem pomůže k velké lásce velká náhoda. Stalo se to i mně, a přitom celý den začal jako kdyby měl být jeden z těch, který se dají zařadit mezi ty horší.

Ale stejně jak se říká „nechval dne před večerem“, po své zkušenosti bych mohla toto úsloví změnit na „nehaň rána před půlnocí“.

Léto bylo v plném proudu, teploty dosahovaly přes třicet stupňů celsia a já místo toho, abych si užívala opalovačky na terase svojí zahrádky s malou chatičkou, kam jsem velmi ráda jezdila odpočívat, vstala jsem už v sedm ráno na protivné zazvonění budíka, doklopýtala se do koupelny a dala si lehkou sprchu.

V mysli mi ještě dozníval pocit z docela příjemného snu. Zdálo se mi o nějakém cizím muži, který mě provázel po parku plném rozkvetlých azalek a rododendronů. Dotýkala jsem se jednotlivých květů, které se chovaly, jako kdyby byly živé.

Proměňovaly se pod mými doteky v motýli, a když pak najednou zavál lehký letní větřík, všechny květy se vznesly k nebi a vytvořily nádherný růžovofialový mrak, který začal pršet. Ten cizí muž mě vzal za ruku a rozeběhl se.

Utíkal se mnou do blízkého bílého altánku, kde byl připravený svatební oltář se stříbrným podnosem, na němž se blýskaly dva snubní prstýnky.

„Ale já vás přece vůbec neznám!“ namítala jsem, když jsem spatřila, k čemu mě to táhne.

„To nevadí, však se poznáme později,“ řekl a políbil mě. Jeho polibek byl tak sladký, že jsem jen zavřela oči a nechala svým tělem proudit ten líbezný pocit zamilovanosti. A pak zazvonil ten protiva budík a celý krásný sen se rozplynul.

Když jsem si dala v koupelně malou spršku a chtěla si vysušit vlasy, přepálila se mi ve fenu pojistka a bylo po foukané. Rozhodila jsem vlasy do obyčejného rozcuchu a říkala si, že v tom vedru mi účes určitě uschne dřív, než dojdu do práce.

Pak jsem si ještě stačila na sebe rozlít svou ranní kávu, takže jsem si musela převléknout šaty a vzít na sebe ty, které jsem si vůbec vzít nechtěla.

Na konec všech malých ranních katastrof jsem si doma zapomněla klíčky od auta, což jsem zjistila až dole na ulici.

A jelikož se mi nechtělo běžet zpátky do mého pronajatého bytu, který se nacházel ve čtvrtém patře bez výtahu, rozhodla jsem se pro tentokrát jet městskou hromadnou dopravou.

Už když jsem viděla dav lidí stojících na nástupním ostrůvku, začala jsem si nadávat, jak jsem mohla být tak hloupá. A líná skočit si domů pro klíčky. Teplota stoupala snad každou minutu o jeden stupeň nahoru a z lidí se už v tuto ranní hodinu přímo kouřilo.

Naštěstí jsem byla ještě v dostatečné vzdálenosti, abych cítila jejich pot. Ač jsme všichni žili v jedenadvacátém století, někteří jako kdyby se sem propadli ze středověku. Především muži.

Každodenní hygiena jim byla očividně vzdálená jako moje dovolená, natož pak vyprané oblečení a antiperspirant, který pro ně byl jen další cizí slovo, po jehož významu zcela jistě nepátrali.

Stoupla jsem si tedy co nejdál a duševně se připravovala na to, jak přijede tramvaj a já se s nimi budu muset vtěsnat do jednoho ze dvou malých vagónů, kde hezky pěkně tělo na tělo absolvujeme cestu do práce. A pak zpátky.

Jak jsem tak chvíli stála a čekala na tramvaj, najednou jsem vedle sebe uslyšela hlas staršího muže.

„Copak ti je?!“ ptal se starostlivě. Ohlédla jsem se a spatřila ho sedět v prosklené čekací budce, jak cloumá pravděpodobně se svou manželkou. Oba již měli bílé vlasy, mohlo jim být přes sedmdesát.

„No tak, vzpamatuj se!“ třásl s tou paní, ale ta vypadala, že co nejdříve omdlí. Bylo jasné, že se jí z toho strašného vedra udělalo nevolno. První, co mě napadlo, bylo, že potřebuje napít.

Jenomže nikde nebyl žádný kohoutek, studna nebo kašna, kde bych aspoň namočila kapesník a nabídla ho tomu pánovi, aby ho přiložil své paní na čelo a tím ji trochu ochladil. Naštěstí tu byl malý stánek s novinami.

Přišla jsem k němu a zeptala se, zda nemají balenou vodu. Paní za pultíkem mi podala malou lahvičku pramenité, já vytáhla peněženku připravená zaplatit dvanáct korun, ale neměla jsem v ní ani korunu.

„Dopr!“ zaklela jsem, což neušlo mladému muži procházejícímu kolem. Překvapeně se na mě zadíval, trochu se i zamračil, jenomže mně v té chvíli bylo všechno jedno.

„Nemáte dvanáct korun?!“ zeptala jsem se jako nějaká socka. Zamračil se ještě víc, zalovil v kapse a hodil mi kovovou dvacetikorunu. Zaplatila jsem paní v trafice, vzala lahvičku vody a utíkala s ní do tramvajové budky.

Předala jsem vodu starému pánovi. Otevřel ji a dal své ženě napít.

„To bylo pro tu paní?!“ zeptal se mě muž, co ji vlastně zaplatil.

„Ano, promiňte, já vám to vrátím!“ konečně jsem se začala cítit trapně.

„To je dobrý!“ mávnu rukou.

„Ale není!“ podala jsem mu svoji vizitku. „Jen mi napište číslo svého bankovního účtu a já vám ty peníze pošlu!“

„Že byste mi poslala na účet dvacetikorunu?!“ smál se ten muž. „Ale když vám na tom tak záleží, můžete mi ji vrátit třeba večer, když ode mě přijmete pozvání na zmrzlinu.“

Chvíli jsem na něj tupě zírala, než mi jeho slova došla, ale pak jsem možná až příliš horlivě přikývla.

„Tak jo!“ zvolala jsem jako nějaká školačka a utekla mu na tramvaj, kde jsem se vtěsnala mezi horká těla ostatních lidí. Bylo to žúžo. Stejně jako večerní zmrzlina s neznámým, ze kterého se vyklubal docela príma chlap.

Další rande jsme už měli v parku plném rozkvetlých rododendronů. Inu, sny se někdy plní a ne všechny dny, které začínají špatně, tak i končí.

Martina, 29 let, ČR

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Manžel zemřel před pěti lety a děti by mě nejraději viděly jen v křesle u televize. Ale já ještě potřebuju být užitečná! Nebála jsem se chudoby, důchod mi na skromný život stačil. Děsila mě ale ta hlučná samota a pocit, že můj svět končí u dveří bytu a že už mě vlastně nikdo nepotřebuje. Jako bych přestala být pro ostatní důležitá. „Mami, ty ses snad zbláznila,“ kroutila hlavou dcera, když jsem
5 minut čtení
Byla to tichá, plíživá katastrofa, která nepřišla jako blesk z čistého nebe, ale začala takovým příjemným chvěním v mém nitru. A pak se daly věci do pohybu. Říká se, že vášeň je oheň, který hřeje. Jenže v mém případě to byla spíš ledová sprcha nebo jed, který mě pomalu rozežíral zevnitř, až nakonec zničil všechno, na čem mi záleželo. Nuda je dost nebezpečná Ještě před rokem bych o sobě s 
3 minuty čtení
Deset let jsem zasvětila sepisování kroniky našeho městečka. Sbírala jsem příběhy pamětníků, fotky, dopisy. Já sama, ne ona! Moje sousedka Milada o mé práci věděla a dlouhé roky mi fandila. Občas si četla moje texty a povzbuzovala mě, abych pokračovala dál. To, co začalo jako obyčejný koníček, se postupně proměnilo v rozsáhlou kroniku mapující historii našeho městečka. Milada měla kontakty na z
4 minuty čtení
Dcera s kamarádkou mi chtěly za každou cenu najít chlapa. To se jim ale nepovedlo. Monet mě zachránil před osamělostí víc než jakýkoliv člověk. Po smrti manžela jsem měla pocit, že se můj svět zastavil. Dva roky jsem se učila žít sama, až se do toho vložily moje dcera Anna a nejlepší kamarádka Radka. Obě byly přesvědčené, že žena před šedesátkou nemůže zůstat zavřená doma, a tak mi bez mého věd
3 minuty čtení
Na svůj dokonalý pořádek jsem byla pyšná. Nakonec se ale z mého chorobného uklízení stala nesnesitelná nemoc, před kterou každý utíkal. Moje maminka byla posedlá uklízením, což se na mně nepochybně podepsalo.V té dokonalé čistotě jsem se našla. Stal se ze mě snad ještě větší pedant na úklid a na hygienu, než byla ona. Navíc jsem byla odjakživa hrozný hypochondr. Stačí jediná bakterie nebo virus
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Záhadná smrt Christophera Case: Zabil ho strach, nebo kletba odmítnuté ženy?
enigmaplus.cz
Záhadná smrt Christophera Case: Zabil ho strach, nebo kletba odmítnuté ženy?
Mladý Američan se v baru dá do řeči s neznámou ženou, která mu nakonec nabídne sex. Když odmítne, ženu to rozzuří. Začne vykřikovat, že je čarodějnice a sesílá na něj kletbu. Mohla by to po čase být h
Tragédie hraběnky Larischové: Sisi vinila oblíbenou neteř ze smrti syna
historyplus.cz
Tragédie hraběnky Larischové: Sisi vinila oblíbenou neteř ze smrti syna
„Císařovna mne za vámi poslala,“ promlouvá doktor Hermann von Widerhofer k Marii Louise. „Chce mě teta vidět?“ opáčí dychtivě hraběnka Larischová-Wallersee. Doktor zavrtí hlavou. „Ne. Žádá odpověď na otázku, co víte o té nešťastné věci.“ Marie Louisa zklamaně vzdychne.   „Věřte mi, že o tom nevím nic. Řekněte mi, co se stalo,“ naléhá hraběnka Marie
Kvůli aférce jsem zničila celou rodinu
skutecnepribehy.cz
Kvůli aférce jsem zničila celou rodinu
Byla to tichá, plíživá katastrofa, která nepřišla jako blesk z čistého nebe, ale začala takovým příjemným chvěním v mém nitru. A pak se daly věci do pohybu. Říká se, že vášeň je oheň, který hřeje. Jenže v mém případě to byla spíš ledová sprcha nebo jed, který mě pomalu rozežíral zevnitř, až nakonec zničil všechno, na čem mi záleželo.
Ovocný salát s kuřetem a jogurtem
tisicereceptu.cz
Ovocný salát s kuřetem a jogurtem
Suroviny 250 g kuřecích prsou citronová šťáva 1 jablko 1 pomeranč 1 ananas 150 g jogurtu (bílý) majonéza lžička medu sůl Postup Kuřecí prsa si naklepeme, osolíme, opepříme a dáme na s
Znojemské historické vinobraní
epochanacestach.cz
Znojemské historické vinobraní
Historické centrum Znojma ožije 11.–13. září 2026 největší slavností vína a historie v České republice. Znojemské historické vinobraní nabídne čtrnáct multižánrových scén, stovky programových bodů, desítky vinařů, velkolepý historický průvod krále Jana Lucemburského i koncerty známých českých interpretů. Na jeden víkend se celé město promění v živoucí kulisu středověku, kde se historie prolíná se současnou
Opulentní klasika dubajské vily
rezidenceonline.cz
Opulentní klasika dubajské vily
Rezidence navržená studiem Covet House, situovaná v srdci „Města zlata“, je oslavou dokonale propracovaného designu. Mistrná kombinace vznešenosti a sofistikovanosti v ní vytváří prostory, odrážející osvědčenou zdejší tradici v kontextu s aktuální modernou.   Nádheru klasického designu podtrhují mramorové detaily, současný nábytek, osvětlení a doplňky z bohaté nabídky Covet House pak vnášejí do interiérů potřebný
Jaká jste podle čínského horoskopu?
nejsemsama.cz
Jaká jste podle čínského horoskopu?
Zapomeňte na hvězdy, o vašem osudu rozhoduje rok narození. Stejně jako astrologický horoskop má i ten čínský dvanáct znamení, ovšem nezáleží na měsíci, kdy jste se narodila, ale na roce. Jaké zvířecí znamení je právě to vaše? Krysa – 1936, 1948, 1960, 1972, 1984 Zmatkářky, ale zároveň dobré duše, které milují své přátele. Udělají pro ně doslova první poslední. Do všeho
Nejlepší z nejlepších. Čtyři dream teamy, které zanechají stopu v historii
epochaplus.cz
Nejlepší z nejlepších. Čtyři dream teamy, které zanechají stopu v historii
Jeho obličej zná téměř každý, jenže na místo sportovní střídačky teď sedí na lavici obžalovaných. Soud ho viní z dvojnásobné vraždy, to samozřejmě odmítá, a tak si najímá právnická esa. Ty se spojí v jeden tým a svého klienta po několika měsících ze šlamastyky vysekají. Hvězda vedle hvězdy, i tak by se dalo v krátkosti vysvětlit sousloví dream
DS Automobiles ČR vstoupila do světa českého golfu
iluxus.cz
DS Automobiles ČR vstoupila do světa českého golfu
DS Automobiles ČR vstoupila do světa českého golfu jako partner 2. turnaje prestižní série Be Birdie Tour v Royal Golf Clubu Beroun. Účastníci měli příležitost seznámit se s novou vlajkovou lodí značk
Měsíční menu aneb Co měla na talíři posádka mise Artemis II
21stoleti.cz
Měsíční menu aneb Co měla na talíři posádka mise Artemis II
Jídlo pro astronauty řešili vědci už při misích Apollo, o kulinářské zážitky se ovšem tehdy úplně nejednalo. Ale stejně byla jednou z prvních věcí, které Neil Armstrong a Buzz Aldrin udělali po přistá
Obyvatele indické vesnice děsí duchové: Mohou za to zlé síly?
epochalnisvet.cz
Obyvatele indické vesnice děsí duchové: Mohou za to zlé síly?
Obyvatelé vesnice Mariguda v indickém státě Urísa žijí od konce roku 2025 v rostoucím strachu. Několik vesničanů totiž za záhadných okolností umírá a jejich duše nyní údajně straší ve vesnici. Podle některých vesničanů může vše souviset se stavebními pracemi u zdejší řeky, kde se dříve konaly náboženské rituály. Probudila snad stavba zlé síly? Klidná
Schneiderové dopálila přítele, a dostala kopačky?
nasehvezdy.cz
Schneiderové dopálila přítele, a dostala kopačky?
Zatím šlo stále jen o spekulace. Teď se ale zdá, že rozchod herečky známé ze seriálu Místo zločinu Zlín Jitky Schneiderové (53) a designéra Lukáše Pittera (45) je drsnou realitou. Podle člověka z bl