Domů     Těžké rozhodování
Těžké rozhodování
10 minut čtení

Když mě Pavel požádal o ruku, nebylo to až tak romantické, jak jsem si vždycky představovala. Vlastně by se dalo říci, že mě o ruku vůbec nepožádal. Byli jsme tenkrát na nedělním obědě u mých rodičů.

„Kdy si tu mou holku konečně vezmeš, Pavle,“ zeptal se ho můj tatínek, zatímco maminka do něj významně strkala, aby toto téma raději nechal uzavřené.

„Chodíte spolu už pět let a pořád nic! Ani děti nemáte!“ pokračoval dál tatínek a maminky si vůbec nevšímal až do té doby, kdy ho tak šťouchla do žeber, až vyjekl bolestí.

„A ty do mě přestaň strkat, jednou si o tom promluvit musíme,“ usměrnil ji. Maminka byla červená od hlavy až k patě.

„Já si Barborku vezmu klidně hned!“ smál se Pavel a tím bylo rozhodnuto.

„Hlavně že jste se někdo zeptal i mě, jestli si chci Pavla vzít,“ byla jsem mrzutá, že má žádost o ruku proběhla, jako kdyby si ti dva domlouvali nějaký obchod.

„Jestli mě nechceš, neber!“ řekl napůl z legrace Pavel.

„Já si to ještě rozmyslím,“ nechtěla jsem, aby si byl se mnou tak jistý.

„Nepřemýšlej a ber!“ nadiktoval mi můj tatínek, jako ostatně vždycky všechno. „Vždyť je ti už skoro třicet, buď ráda, že si tě ještě vůbec někdo vezme!“ dodal.

„Ale tatínku!“ napomenula ho maminka tvrdě, a pak se otočila na Pavla: „On je náš tatínek ze staré školy!“

„Abych vám natruc nezůstala do smrti na krku!“ upozornila jsem oba.

„To by tak ještě scházelo!“ ohradil se tatínek. „Víš co? Už raději oba běžte! Za chvíli mi začíná můj oblíbený pořad, na svatbě jsme domluvení, už mě nechte v klidu!“ odešel do svého pokoje. A bylo hotovo. Jako vždycky.

„Kdy tu svatbu spácháme?“ ptal se mě Pavel cestou domů.

„Kamarádky říkaly, že termíny bývají obsazené na pět měsíců dopředu,“ řekla jsem mu, co jsem si pamatovala z našich holčičích sedánků.

„Takovou dobu?!“ podivil se Pavel. „Abych si to náhodou nerozmyslel?!“ stále jen žertoval.

„Myslím, že to bude stačit akorát aby se všechno dokonale zorganizovalo. Šaty, kytky, dorty, pozvánky, hostina…“ lehce jsem svému nastávajícímu nastínila, co nás příštích pět měsíců čeká.

„To nechám na tobě,“ dal od naší svatby ruce pryč.

„A kdo mi s tím pomůže?!“ nechápala jsem ho.

„Holky přece takové věci rády organizují, tak si k tomu přizvi nějaké své kamarádky!“ Pavel měl jasno. „Peníze ti na všechno samozřejmě dám,“ dodal.

„A co snubní prstýnek, ten mi dáš taky?!“ nechtěla jsem se vzdát kroužku s diamantem, který nosila už každá moje kamarádka. A který především symbolizoval, že to Pavel s tou svatbou myslí opravdu vážně.

„Nějaký se najde. Dám ti ho k vánocům, chceš?!“ navrhl mi. A mně nezbylo než souhlasit. Co jsem si taky jako skoro třicítka mohla přát víc.

Moje kamarádky mě s přípravami na svatbu pomohly akorát do té míry, že mi daly všechny možné informace, jak to chodí ve svatebních agenturách, za kolik se taková svatba dá pořídit a který fotograf či kameraman je nejlepší, abych měla na svůj velký den hezkou vzpomínku.

Také mi doporučily kadeřnice, vizážistky a salon se svatebními šaty. Měly už své rodiny, nemohla jsem od nich žádat víc. A tak všechno zůstalo opravdu na mě. Nakonec jsem si i ty šaty šla vyzkoušet sama. A když jsem z něj vycházela, potkal mě můj osud.

„Kam pak máte namířeno, krásná slečno?!“ zastavil mě na ulici, když jsem vyšla z půjčovny svatebních šatů. Neměla jsem ráda, když mě takto někdo obtěžoval, ale on byl úplně jiný, než všichni ti chlápci před ním.

Byl vysoký, atletické postavy, měl krásné vlasy, hluboké oči a velmi přátelský úsměv.

„Domů,“ usmála jsem se na něj.

„A nemohl bych vás předtím na něco dobrého pozvat?!“ nabídl mi a dodal: „Chtěl bych se ještě chvíli dívat do vašich krásných očí!“

Takové nabídce jsem prostě nemohla odolat, i když jsem si byla vědoma, že tím vlastně konám první krok k případné nevěře. A já jsem se měla přece za pár měsíců vdávat.

„A co mi chcete nabídnout?!“ řekla jsem přesto.

„Všechno, co budete chtít!“ kleknul přede mnou přímo na ulici a já ztratila hlavu. To mi ještě žádný muž neudělal. Ani Pavel mě takto nepožádal o ruku.

„Chtěla bych souhvězdí Orionu a k tomu pár Sluncí,“ řekla jsem.

„Jste skromná, to jsem poznal hned, jak jsem vás viděl,“ vzal mě za ruku a políbil ji.

„Vím, všichni to říkají,“ smála jsem se.

„Jste krásná a ještě k tomu máte smysl pro humor! To je pro muže, jako jsem já, vražedná kombinace!“ chytil se za srdce. „Řekněte, že nejste zadaná!“ upřel na mě pohled plný očekávání.

„Jsem!“ nemohla jsem mu lhát. „A brzy se budu vdávat!“

„Ještě řekněte, že jste si byla v tom salonu vybrat svatební šaty!“ vzdychl.

„Bohužel,“ přikývla jsem.

„Tak to jsem ztracen!“ sklopil oči. „Tedy pokud si nevezmete mě!“ nabídl mi.

„Když hezky poprosíte, možná ano,“ žertovala jsem. A pak se od něj nechala odvést do nejbližší kavárny.

Představil se mi jako Michal. Povídali jsme si tak dlouho, až jsem málem přišla domů později, než můj nastávající, Pavel. Byla jsem moc ráda, že jsem stihla dorazit dřív, protože jsem mu nechtěla lhát, kde jsem byla. Stačilo, že jsem mu zatajila jisté věci, které se mi přes den staly.

„Co jsi dělala celý den?!“ ptal se mě jako obvykle Pavel.

„Byla jsem v práci a pak jsem si šla zkusit nějaké svatební šaty,“ odpověděla jsem mu podle pravdy.

„Uvařila jsi něco k večeři?!“ bylo vidět, že ho víc nezajímá.

„Ano,“ ulehčeně jsem si oddechla. „V míse máš své oblíbené kuřecí řízečky. A když budeš chtít, udělám ti k nim hranolky,“ zašněrovala jsem si zástěru jako správná hospodyňka.

„To je dobrý, dám si chleba,“ sedl si před televizi a já jsem pro něj přestala existovat. Co bych také chtěla po pěti letech vztahu chtěla.

Ano, náš vztah s Pavlem byl vyčerpán. Znali jsme se už tak dlouho, že jsme byli spíš jako dva přátelé, bratr a sestra nežli muž a žena. A já si ho teď měla vzít a prožít s ním zbytek svého života.

Před pár dny bych nad tím vůbec nepřemýšlela, ale co jsem potkala Michala, najednou jsem viděla, jak by naše láska měla vypadat a co všechno mi Pavel není schopen dát. Byl spíše realista nežli romantický snílek.

Mnoho věcí dokázal zařídit, věřím, že by se postaral o mě i o naše dítě, kdybychom konečně nějaké měli, ale nedokázal mi dát to, co jsem od něj potřebovala ze všechno nejvíc. Lásku. Té měl Michal na rozdávání.

Setkávali jsme se spolu s Michalem na našich tajných schůzkách. Vždycky, když jsme se měli vidět, uvolnila jsem se s nějakou výmluvou z práce a utekla k němu.

„Dnes jsi jako nejkrásnější květinka!“ lichotil mi Michal. Nikdy mi nezapomněl přinést nějakou malou pozornost. Ať už to byla květina, čokoládový bonbon, šperk nebo hračka.

„Tak jsem se na tebe těšila!“ skočila jsem mu kolem krku. Byla jsem do něj bláznivě zamilovaná. Připadala jsem si jako puberťačka a vůbec mi nedocházelo, že se za pár týdnů mám vdát za úplně někoho jiného.

Jednoduše jsem to vypustila z hlavy a užívala si své zamilování. A jak se zdálo, Michal také.

„Kam dneska půjdeme?!“ dal mi volný prostor, abych si sama vybrala, kde s ním chci strávit těch pár minut, které nám byly vyhrazeny.

„Chci si s tebou lehnout pod rozkvetlou třešeň a nechat se od tebe celá zlíbat!“

„To můžu udělat hned teď!“ vrhnul se na mě, i když jsme stáli na peróně a všichni lidi kolem se na nás dívali. Když jsme pak došli do parku a našli si tu svou rozkvetlou třešeň, vzal mě na ramena a vyzvedl mě přímo do její koruny.

Zatřepala jsem větví a na nás oba se snesl sníh bílých poupat, které tak opojně voněly, až jsme celí omámení spadli do trávy a líbali se do setmění.

Tak jsem trávila své dny před svatbou s Michalem, úplně jiným mužem, než jsem si měla brát. Bylo to tak opojně krásné, že jsem vůbec nechtěla myslet na to, co bude. Realita přišla až s telefonátem jedné z mých kamarádek.

„Ahoj Barboro, jak se máš?!“ náš rozhovor začal úplně nevinně.

„Mám hodně práce, to víš, před svatbou,“ snažila jsem se vymluvit už dopředu, kdyby se jí náhodou chtělo se mnou sejít.

„Myslela jsem, že jsi tu svatbu zrušila?!“ zaskočila mě svou větou.

„Proč myslíš?!“

„Viděla jsem tě s úplně jiným mužem?!“ řekla a já najednou nevěděla, co jí mám na to odpovědět.

„To byl můj bratranec,“ vyhrkla jsem bez přemýšlení.

„Ty se líbáš se svým bratrancem?!“ zaskočila mě ještě víc.

„Aha, tak to byl možná můj kamarád ze školy!“ napadla mě spásná myšlenka.

„Tak jo,“ nechala mě při mé lži. „Víš, kdyby sis chtěla se mnou o něčem promluvit, klidně mi zavolej,“ nabídla mi a tím náš rozhovor skončil. Vzpamatovávala jsem se z něj docela dlouho.

Na naší příští schůzce s Michalem jsem už nebyla tak veselá a odvázaná jako vždycky.

„Copak se ti stalo, kopretino?!“ líbal mě na líčka.

„Chtěla bych si s tebou o něčem promluvit,“ naznačila jsem, že téma našeho rozhovoru bude vážně.

„To jsem tedy zvědavý o čem!“ vyzvídal.

„Chtěla bych vědět, jak to mezi námi vlastně je.“

„Mezi námi to je krásné!“ řekl Michal a cvrnknul mě do nosu.

„A jak to vidíš dál?!“ zeptala jsem se ho přímo.

„Nač přemýšlet o budoucnosti, když si spolu můžeme užívat přítomnost?!“ odpověděl mi. Nic jiného bych od něj vlastně ani nečekala.

„Mně bude ale třicet a už bych se ráda usadila, měla děti,“ postavila jsem ho před svou životní realitu.

„Na co děti, když jsme sami ještě nedospělí?!“ zasmál se.

„Ty možná ne, ale já ano,“ řekla jsem a teprve nyní jsem pochopila, jak moc rozdílní s Michalem jsme. On byl dítko štěstí a rozhodně ho za to nechci odsuzovat. Chtěl si užívat bezstarostného života, svého mládí a volnosti.

Nikdy by se mnou dítě neměl a já už nemohla čekat. Pavel rodinu chtěl a já věděla, že se na něj ve všem můžu spolehnout. A tak i když jsem Michala moc milovala, nakonec jsem mu musela dát sbohem.

„Kdy se uvidíme příště?!“ ptal se mě na závěr naší poslední schůzky, o které jsem věděla, že je poslední, jen já.

„Ozvu se ti,“ políbila jsem ho na jeho sladké rty a měla jsem co dělat, abych před ním skryla slzy. Z jeho pohledu jsem vyčetla, že mu je jasné, že to neudělám. Zamával mi na rozloučenou a tím se naše cesty rozešly.

Nekontaktovala jsem Michala ani já, ani on mě. Hodně dní a nocí jsem po našem rozchodu proplakala, ale dodnes si myslím, že jsem udělala správně. Vsadila jsem na jistotu a vzala si Pavla.

I když kdo ví, jestli i on někdy nepotká dívku, do které se bezhlavě zamiluje, jako já do Michala, a nakonec jí nedá přede mnou přednost. Já jsem to neudělala. Vzala jsem si ho a teď s ním čekám druhé dítě.

Cítím, že mě miluje, i když mi to každý den neříká, jako to dělal Michal. Za Pavla hovoří činy. Díky nim vím, že mé rozhodnutí bylo správné.

Barbora, 32 let

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Už jsem toho za svůj život viděla hodně, ale takovou ženskou, jako je Jarmila, jsem ještě nepoznala. Bydlela jsem na malém městě, v klidné ulici, kde se všichni znají a mají tu rádi svůj klid. Ten jsme tu ovšem měli jen do chvíle, než se přistěhovala ona. Byla to žena, která dokázala svým jazykem a chováním rozvrátit celou naši komunitu. A to vše jen pro svoji zábavu. Byla to prostě bezcitná
3 minuty čtení
Možná mi ten dopis mohl změnit život. Pisatel se do mě zamiloval a chtěl mě lépe poznat. Bohužel mu k tomu chyběla kuráž. Ráda bych tímto apelovala na muže, aby, pokud napíší milostné psaníčko dámě svého srdce, nezapomněli na podpis. Ono to potom dělá neplechu, ty nepodepsané milostné listy. Kdysi strašně dávno jsem jeden takový, napsaný na stroji, našla ve schránce. Na obálce chyběla známka, p
3 minuty čtení
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si dokonce čerst­vou vodu z kohoutku. Dlouhých osmnáct let
3 minuty čtení
Dokud mě zvala k sobě domů, líbilo se mi to. Hostila mě a mejdany u ní byly fajn. Jenže pak jednou chtěla totéž po mně. A to se mi nelíbilo. Po skončení střední školy jsme si s kamarádkou Hanou řekly, že se budeme i nadále vídat a navštěvovat se. Ona si záhy našla přítele, ke kterému se nastěhovala. Měl hezký, velký byt na kraji našeho města. Já si našla malou garsonku, kde jsem bydlela většino
2 minuty čtení
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem si někde půjčovala, až jsem konečně v sobě nešla sílu podat žádost o rozvo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rychlé šípy: Který z pětice měl skutečný vzor?
epochaplus.cz
Rychlé šípy: Který z pětice měl skutečný vzor?
Hltáte příběhy pětice kluků zvaných Rychlé šípy? Možná vás napadla otázka, jestli jde jenom o virtuální ideály nebo opravdu existovala takhle slušná a poctivá parta chlapců z masa a kostí. Pojďme se tedy společně podívat, jak to s nimi opravdu bylo. Skautský vedoucí slavného oddílu Dvojka a vizionář Jaroslav Foglar (1907–1999) v temných časech roku
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
iluxus.cz
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
U značky Longines není žádným nováčkem, nyní je však mnohem kompaktnější, smyslnější, ženštější. Redesignovaná kolekce PrimaLuna vystihuje vše, čím je značka Longines dnes a čím byla i před sto dvacet
Nejlepší bramborový salát
tisicereceptu.cz
Nejlepší bramborový salát
Dělat si bramborový salát jen na Vánoce by byla věčná škoda. Hodí se vždy samozřejmě k jakýmkoliv řízkům. Suroviny 600 g brambor 3 vejce 4 sterilované okurky středně velká cibule sůl, pepř,
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
epochalnisvet.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.   Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání
Fungies: Bonbony nesmrtelnosti, které mění svět wellness
21stoleti.cz
Fungies: Bonbony nesmrtelnosti, které mění svět wellness
Houby už dávno nejsou jen součástí kulinářských receptů. Moderní věda potvrzuje, že tzv. funkční houby mají výjimečné účinky na zdraví a vitalitu. Právě na tomto poznání vznikly produkty Fungies – chu
Naštěstí nás brzo opustila!
skutecnepribehy.cz
Naštěstí nás brzo opustila!
Už jsem toho za svůj život viděla hodně, ale takovou ženskou, jako je Jarmila, jsem ještě nepoznala. Bydlela jsem na malém městě, v klidné ulici, kde se všichni znají a mají tu rádi svůj klid. Ten jsme tu ovšem měli jen do chvíle, než se přistěhovala ona. Byla to žena, která dokázala svým jazykem a chováním rozvrátit celou naši
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
epochanacestach.cz
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
Letošní 33. ročník mezinárodního historického festivalu Táborská setkání bude důstojnou připomínkou dvou loňských významných výročí: 600 let od úmrtí nikdy v poli neporaženého hejtmana Jana Žižky z Trocnova a 40 let partnerství Tábora s německým městem Kostnice. http://taborskasetkani.eu
Ustojí Gránský obrovský tlak?
nasehvezdy.cz
Ustojí Gránský obrovský tlak?
Každodenní život na plný plyn se může Davidu Gránskému (33) pořádně vymstít. Natáčí seriál Kamarádi, hraje v několika divadlech a ve volných chvílích se věnuje manželce Nikole (32) a synovi Mateovi (3
Přišel na zem nový spasitel? Australský pár tvrdí, že je převtělením svatých!
enigmaplus.cz
Přišel na zem nový spasitel? Australský pár tvrdí, že je převtělením svatých!
Existuje celá řada lidí, kteří věří na takzvanou reinkarnaci, tedy, že se po smrti jejich duše převtělí do nového těla. Senzaci pak vyvolalo tvrzení jednoho páru z Austrálie, který tvrdí, že je převtě
5 krádeží královských pokladů: Zinscenoval jeden zločin sám panovník?
historyplus.cz
5 krádeží královských pokladů: Zinscenoval jeden zločin sám panovník?
„Ty cetky mají hodnotu sotva šesti tisíc liber,“ směje se Thomas Blood a přítomným padá brada. Na koho však drzý šarm zajatého zloděje královských klenotů zafunguje, je Karel II. Namísto obvyklé mobilizace popravčího tak zločince nejen propustí, ale navíc mu věnuje výnosnou půdu. Chtěl tím anglický král docílit smíru s opozicí, nebo snad byl do
Jak chytře zkrotíte chlapa?
nejsemsama.cz
Jak chytře zkrotíte chlapa?
Kdo vám dá srdce na potkání, kdo je romantik a kdo spíš dobrodruh, s kterým je těžké udržet krok? Máme pro vás skvělé triky, jak muže snadno prokouknete a dostanete z něj to nejlepší. Beran (21. 3. – 20. 4.) Věčný rebel v srdci. Je jako startovní pistole – rychlý, žhavý a nevyzpytatelný. Když se zamiluje, hned to cítíte, a vrhne se do vztahu