Příteli jsem se zdála tlustá a tak mi koupil permanentku do fitka. Naštval mě. Místo namáhavého cvičení jsem dala přednost jinému pohybu. Našla jsem si milence!
S přítelem žiji už hezkých patnáct let. Nejme už nejmladší, děti už dávno vylétly z hnízda – každé z toho svého, protože společné jsme neměli. Myslela jsem si, že si budu moct žít konečně po svém, bez věčných starostí o domácnost a nákupy.
Pár let to skutečně fungovalo. S přítelem jsme si jezdili po výletech, měli pěkných pár dovolených u moře a společně si dokonce našetřili na malou chaloupku. Byla to taková rozpadlá ruina, ale přes víkendy jsme to tam postupně zrenovovali a tak máme kam jezdit.
Někdy pozveme i přátele, grilujeme a prostě si hezky žijeme. Tedy, do nedávna. Přítel si totiž najednou všimnul, že jsem přibrala. Dobíral si mě dokonce i před společnými kamarády, což mě štvalo ze všeho nejvíc.
Přítel mi koupil permanentku do fitka
Smutné bylo, že měl pravdu. Pár kilo se mi už dlouho nedařilo shodit, ale nijak jsem se tím netrápila. Vždyť kolem padesátky je to celkem normální, že ženská nevypadá jako Twiggy.
Ten můj Čeněk taky nebyl zrovna žádný manekýn a pravidelné popíjení pivka se mu na bříšku projevilo pěkným pivním mozolem. „Měla bys zhubnout, Boženo, jsi jak Macek!“ plácnul mě jednou po zadku a mě to naštvalo. „Nápodobně!“ odvětila jsem.
Teď se zase naštval on a následovala na pár dnů tichá domácnost. Potom mi Čeněk přinesl kytku na usmířenou a nějakou obálku. Myslela jsem si, že to jsou peníze na nějakou kosmetiku nebo šaty, on to tak dělával, protože nerad chodil po obchodech. Ale ne.
Byla to permanentka do fitness centra! A pěkně drahá. Naštvalo mě to. Tak on si bude chodit s kámošema do hospody na pivko a já se budu dřít v nějakém vydýchaném fitku, Aby na mě všichni zírali a kritizovali moje faldy?
Hned jsem zavolala kamarádce a domluvily jsme spolu návštěvu vinárny. Byla to náhoda, ale seznámily jsme se s takovýma dvěma maníky. No, byli to takoví lovci ženských, ale nevypadali vůbec zle. Hned jsme si je rozdělili a odešli s nimi na pokoj.
Nebudu to rozvádět, ale zacvičila jsem si. Určitě lépe a příjemněji než v tom fitku. Doma mě hned Čeněk vyzpovídal: „Tak co, jaké to bylo?“ Ani jsem nemusela lhát. Bylo to super! A tak si chodím pravidelně dvakrát týdně zacvičit.
Je to příjemné a vždycky přijdu domů s dobrou náladou. A můj partner Čeněk? Je nadmíru spokojený. Zhubla jsem už skoro pět kilo. A to za trochu námahy stojí, že?
Pavla M., Lysá nad Labem