Domů     Jestli nedám syna do ústavu, ztratím manžela

Jestli nedám syna do ústavu, ztratím manžela


V životě jsme často postaveni před nelehké volby. Některé jsou téměř neřešitelné. Nikomu bych nepřála, aby se ocitl v situaci, do jaké jsem se dostala já.


Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo osmnáct. Byla to hezká svatba, i když jsem se, jak se to ne zrovna hezky říká, vdávat musela.

S Filipem jsme se měli upřímně rádi, oba jsme věřili, že spolu vydržíme a nebyl důvod, proč bych si nepřipadala ve svůj velký den jako princezna. Zpočátku nám to klapalo, jenže když se narodil Filípek, začala brát pohoda za své.

Na dítě jsme prostě byli moc mladí, manžel byl jen o rok starší než já, ani jeden z nás neměl představu, co všechno dítě v našem životě změní. Nejdřív jsme byli naštvaní, pak jsme se začali hádat, přišlo odcizení.

Když jsme se po pěti letech stáli před rozvodovým soudem, byli jsme smutní, ale věděli jsme, že z našeho vztahu nezbylo nic. Rozchod byl nejlepším řešením.

Nikoho jsem nehledala


Zůstala jsem s Filípkem sama. Filip na něj platil, pravidelně si ho bral na víkendy, prostě jsme fungovali jako stovky jiných rozvedených párů. Být matka samoživitelka ale není jednoduché, a ani pro mě nebylo.

Ale zvládala jsem to, nehroutila jsem se a vlastně jsem byla celkem spokojená. Měla jsem dost kamarádů a kamarádek, sama jsem nebyla ale nového tatínka jsem Filípkovi nehledala. Velká rána pro nás oba přišla, když bylo Filípkovi deset.

Táta Filip se zabil při autonehodě. Nerada na to období vzpomínám, ale s Filípkem nás to ještě víc sblížilo. Rozhodně ale nebyl nějaký ustrašený chlapeček závislý na mámě. To jsem nikdy nechtěla.

Byl to chytrý, samostatný kluk, kterému se dařilo ve škole a byl mnohem rozumnější než jeho vrstevníci.Už od základní školy měl talent na všechno, co souviselo s elektronikou.

Ještě na průmyslovce si ho vyhlédla jedna zahraniční firma a když mu bylo osmnáct, odstěhoval se ode mě do Prahy. Moc času neměl, ale denně jsme si volali, a vídali jsme se, kdykoli to bylo možné. A já měla víc času sama pro sebe.


Prožívala jsem pohádku


Podruhé jsem se vdávala v jednačtyřiceti. Bylo to zase z lásky, i když po krátké známosti. S Romanem jsem se seznámila, když jsem byla s přáteli na kolech. Pomohl kamarádovi, který píchnul kolo.

Potom se k nám přidal a když jsme se večer u aut loučili, pozval mě na večeři. Připadala jsem si s ním zase jako princezna. O tři roky mladší než já, finanční analytik, rozvedený, bez závazků s vlastním domem. Prostě hotový slaďák z televize.

Jenže to byla realita. Syn mi nový vztah přál. Byl mi dokonce na svatbě za svědka. S Romanem si rozuměl. Pochopitelně spolu měli vztah spíš jako parťáci, než jako otec se synem, ale tak to bylo v pořádku. Život byl prostě super.

Občas mě napadlo, čím jsem si takovou pohodu zasloužila. Dařilo se mi i jinak, s Romanovou pomocí jsem si otevřela malé kosmetické studio a překvapivě rychle jsem získala dostatek klientek.


Plány mu zkřížila nemoc

Bohužel štěstí většinou trvá jen chvíli. Jenže když jste v pohodě, nenapadne vás, že konec se blíží. Filip k nám občas zajel na víkend. Mluvili jsme spolu o všem. Věděla jsem, že je u něj na prvním místě práce.

Trochu mě mrzelo, že nemá žádný pořádný vztah, ale uklidňoval mě. „Nemusíš se bát mami. Vnoučat se dočkáš. Než mi bude čtyřicet, budu na tom tak dobře, že budu mít práci jen jako koníčka.

Pak udělám konkurz mezi svými dočasnými známostmi a z tebe udělám babičku…“. Vypadalo to jako dobrý plán. Jenomže pak dostal chřipku. Tedy zpočátku to jako chřipka vypadalo. Jako hodně ošklivá chřipka.

Ale když se po týdnu ráno probudil a zjistil, že nemůže hýbat levou polovinou těla, bylo jasné, že to bude něco horšího. 


Diagnóza nás zaskočila


Sám si zavolal sanitku a z nemocnice mi zavolal až za tři dny, když bylo třeba u něj v bytě zalít květiny. Nechtěl mě děsit. Pravda je, že i když mi neřekl zdaleka všechno, vyděšená jsem byla až dost. Na diagnózu jsme čekali měsíc. Roztroušená skleróza.

Uklidňovali jsme se navzájem, že bude určitě patřit k těm, kdo mají štěstí a nemoc u nich postupuje pomalu. Byly to plané naděje. Kdoví proč, z jaké nespravedlnosti osudu, zrovna u Filipa si tahle hrozná nemoc vybrala zatraceně rychlý postup.

Přišlo několik zhoršení za sebou a přes veškerou moderní léčbu se syn ocitl na vozíku. Práci musel nechat být, řady kamarádů prořídly.

Romanovi dochází trpělivost


„Chtěla bych si vzít Filipa sem k nám,“ řekla jsem Romanovi, „nebo se nastěhuju k němu a za tebou budu jezdit. On to sám nezvládá a já nechci, aby se o něj staral někdo cizí.“ Manžel souhlasil.

Upravili jsme jeden pokoj a já se mohla začít o Filipa starat sama. Ze začátku to vypadalo, že to dáme. Jenže postupně se to všechno začalo Romanovi zajídat. Musela jsem nechat práce, neměla jsem na něj čas, pořád jsem byla s Filipem.

Nedivím se mu, když si mě bral, nemohl tušit, že to takhle skončí. Před pár týdny mi Roman řekl, že bych péči o syna měla nechat na odbornících. A že když to neudělám, nemůže mi zaručit, že se mnou vydrží.

Je to o to horší, že Filip něco tuší a sám na mě tlačí, abychom ho dali někam do ústavu. Ale já nechci. I když je dospělý, je pořád mé dítě a já vím, že se o něj nikdo nepostará tak dobře jako já.

O Romana ale také nechci přijít, mám ho ráda a vím, že to co dělá, nemyslí zle. Opravdu nevím, jak z toho ven.

Gabriela (54), Střední Čechy

reklama
Související články
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
26.4.2024
Občas mi šel pořádně na nervy a mnohokrát jsem si říkala, jak bych se měla skvěle, kdybych ho neměla. Prostě jsem manžela už nesnášela. Dokud byly doma děti, nijak jsem svůj vztah s manželem neřešila. Nebyl na to čas a vlastně ani nálada. Prostě jsme si každý plnili svoje rodičovské povinnosti a večer byli rádi, že únavou padneme do postele. Život plynul rychlým tempem a my se mu přizpůsobili.
24.4.2024
U nás doma panovala vždycky přísná výchova, vojenský řád a disciplína! Svou lásku nám tatínek s maminkou projevovali minimálně a já tím trpěla. Celé moje dětství bylo strašné, ani dnes, po tolika letech, na něj nevzpomínám ráda. A můj bratr taky ne. Náš domov nebyl o klidu, rodinném zázemí a něžné náruči. I když nás rodiče asi milovali. Nevím, jak se mohli ti dva najít nebo zda se maminka přizp
16.4.2024
Když jsem slavila šedesáté narozeniny, číšník mi přinesl obálku. Ale nebyly tam peníze. Uvnitř se skrýval můj nejkrásnější narozeninový dárek. Celý život jsem neměla kamarádku. Tedy když nepočítám Bohunku, ale o tu jsem přišla. S Bohunkou jsme byly spřízněné duše. Než ta první něco dořekla, ta druhá se tomu už smála, až se za břicho popadala. Bohunku nikdy nikdo nenahradil. Všechny ty úžasné
16.4.2024
Stala se ze mě matka samoživitelka, na kterou se začaly dluhy hrnout ze všech stran, a já je nedokázala řešit. Bojím se kvůli tomu znovu vdát. Pokud je žena dobrá máma, tak nedopustí, aby její děti někdo šikanoval a bil. Život s mým manželem bylo peklo. Byl to tyran. Tak jsem sbalila tašky, nasedla s dětmi do auta a odjela. První tři měsíce jsem žila z úspor. Moje práce byla špatně placená. Dět
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Biolog prý spatřil záhadnou dračí rybu: Více než devadesát let se o tom vedou spory!
enigmaplus.cz
Biolog prý spatřil záhadnou dračí rybu: Více než devadesát let se o tom vedou spory!
V roce 1932 spatřil William Beebe (1877-1962) okénkem ponorného zařízení – batysféry podivného tvora. Místem mysteriózního setkání byl Atlantský oceán u Bermudského souostroví. Co biolog v hloubce 640
Stále mi píše zamilované básně
skutecnepribehy.cz
Stále mi píše zamilované básně
Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe. Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce. Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem,
Brněnský Open House otevře 116 objektů. Rezervace startují 9. května
epochanacestach.cz
Brněnský Open House otevře 116 objektů. Rezervace startují 9. května
Desítku zbrusu nových podcastů, speciální prohlídky či asistenci pro znevýhodněné návštěvníky a zejména 116 lokací nachystali pro návštěvníky Open House Brno 2024 jeho pořadatelé. Festival architektury a urbanismu se letos zaměří na témata inkluze a přístupnosti města jako jednoho architektonického celku. Součástí dvoudenní akce budou i hudební vystoupení na vybraných lokacích, speciální nabídky brněnské gastroscény
Kuřecí paličky v ohnivé marinádě
tisicereceptu.cz
Kuřecí paličky v ohnivé marinádě
Správně dochucená marináda dokáže obyčejné jídlo vyšvihnout do nebeských výšin. Přesvědčte se sami. Suroviny 8–10 kuřecích paliček sůl, pepř 1 lžíce hořčice 1 lžíce kečupu 1 lžička pálivé ml
Asketismus jako protipól bezuzdného chování?
epochaplus.cz
Asketismus jako protipól bezuzdného chování?
Náboženství a víra provázejí lidstvo již od pradávna. Dodržovat pravidla určená církvemi však často není vůbec jednoduché a zkrotit vlastní mysl je zřejmě jedním z nejobtížnějších úkolů… Myšlenka asketismu byla inspirována starověkou řeckou školou stoiků, kteří tvrdili, že bychom měli popírat své nižší smyslové touhy, aby se naše duše mohla osvobodit. Stoikové se učili potlačovat
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Korejský poloostrov dokázal spojit jen ping-pong
historyplus.cz
Korejský poloostrov dokázal spojit jen ping-pong
Zatímco na bedlivě střežené hranici dál hlídkují vojáci obou zemí, ve sportovní hale je nepřátelství zapomenuto. Dnes existuje jen jedna Korea, a ta se právě chystá udivit celý svět. Na mistrovství světa ve stolním tenisu, které se koná v roce 1991 v japonském městě Čiba, se v kategorii ženských družstev žádné překvapení nečeká. Vždyť už osmkrát za sebou,
Rado opět spojilo své renomé s japonským návrhářem
iluxus.cz
Rado opět spojilo své renomé s japonským návrhářem
V roce 2017 se značka Rado spojila s japonským módním vizionářem Kunihiko Morinagou, aby společně vytvořili limitovanou edici hodinek. Ty kombinují tradiční řemeslné umění značky s inovativní technolo
Bigfoot v Kazachstánu? Tamní farmáři tvrdí, že ho spatřili!
epochalnisvet.cz
Bigfoot v Kazachstánu? Tamní farmáři tvrdí, že ho spatřili!
V odlehlé oblasti východního Kazachstánu si několik obyvatel všimlo něčeho neobvyklého. Farmáři řekli televiznímu kanálu 24.kz, že yetti krade jejich dobytek. Skutečně mají co dělat s legendárním kryptidem? Jeden z místních farmářů na východě Kazachstánu je svědkem něčeho neskutečného. V noci ho vzbudí podivné zvuky a vyženou ven z postele. Dojde až ke své
Umožní umělá inteligence hovory ze záhrobí?
21stoleti.cz
Umožní umělá inteligence hovory ze záhrobí?
Někteří lidé používají chatboty s umělou inteligencí k vytváření avatarů svých zesnulých blízkých. Pro někoho je to zdroj útěchy, ale jiné z toho tak trochu jímá hrůza Doktorka Stephenie Lucas One
Co Krejčíkovou tak moc trápí?
nasehvezdy.cz
Co Krejčíkovou tak moc trápí?
Poslední dobou působí herečka ze seriálu Ulice Aneta Krejčíková (32) smutně, jako kdyby snad v životě prožívala velké trápení. Všímají si toho i její sledující na sociálních sítích. Vznikat pochopit
Za svoji dobrotu jsem těžce zaplatila
nejsemsama.cz
Za svoji dobrotu jsem těžce zaplatila
Chtěla jsem pomoci cizí ženě, ale přineslo mi to nakonec zklamání. Pravidelně chodívám dělat větší týdenní nákup do některého ze supermarketů. Jednoho dne jsem si povšimla mladé ženy s asi šestiletým synkem. Měla s sebou pouze malý košík. Místo do něj si ale pár věcí strčila do kapes bundy. Přemýšlela jsem, jak mám reagovat a jestli chci