Domů     Láska neumírá
Láska neumírá
8 minut čtení

Stále ještě věřím, že láska kvete v každém věku. I když, jak slýchám, upřímný vztah mezi ženou a mužem je v dnešní době u vypočítavých mladých lidí spíše vzácností. Pro mě vždy byla a i nadále je láska synonymem elixíru životní svěžesti a radosti.

Jsem dokonce přesvědčena – a v praxi jsem si to i ověřila- že ten, kdo se zamiluje v pozdním věku, zaručeně omládne.

Tak například moje matka si musela vzít muže, kterého jí, jak tehdy bylo ještě v mnohých rodinách zvykem, domluvili její rodiče s rodiči jejího budoucího manžela – namísto toho, aby šla hrát divadlo, jak toužila.

Je pravdou, že otec byl bohatý, tudíž výhodná partie, ale jejich manželství nebylo nikdy příliš šťastné. Žili sice spolu, zdánlivě i celkem poklidně, ale já viděla, že oni žijí ne spolu, ale vedle sebe. Jako dva cizí lidé. A nebyl to jen můj dojem.

Přestože se o tom mezi námi, jejich dětmi, nikdy nemluvilo, zaslechla jsem to sem tam, když to uniklo z úst mým sestrám. Jediné, co je spojovalo, jsme byly my děti. Bylo nás pět. Pět holek. Možná se dá říci, že naštěstí pro mámu můj otec záhy zemřel.

Tak záhy, že já jako nejmladší z jeho dcer jsem si ho nepamatovala. Byla jsem tehdy ještě opravdu moc malá. Ale i potom, kdy už jsme byly bez otce, a máma na nás byla sama, se o otci nikdy nemluvilo špatně. Ze slušnosti, ze zvyku…

Nevím, ale máma mi nikdy neodpověděla přímo na přímou otázku o jejich vzájemném vztahu. Vždy mě jen slušně odbyla nějakou více méně frází o tom, že o mrtvých jen dobré, a že to byl můj otec a otce je třeba si vážit. Nic víc jsem se od ní ani od sester vlastně nikdy nedozvěděla.

Když jsme pak postupně dospěly, a jedna po druhé vylétly na všechny strany z hnízda, zůstala naše matka v rodinném domku sama. Najednou se jedinou její domácí starostí stalo starat se o zahradu. A také se o ní starala, jen co je pravda.

Ani jedna z nás nebyla zase tak nevděčná, abychom si na mámu nevzpomněly. Proto jsme ji po jedné se svými nápadníky, pak našimi muži a nakonec dětmi navštěvovaly celkem pravidelně a někdy se nás tam sešlo dokonce víc.

To když máma měla narozeniny nebo byly Vánoce. Ale proto, že máma osobně vlastně nikdy žádnou velkou lásku nepoznala, a i o těch malých mám své pochybnosti, neměla v sobě dost citů na rozdávání. Byla k nám v podstatě docela odměřená.

To se nezměnilo ani v době, kdy už jsme si žily každá po svém. Snad to bylo i příčinou, že jsme vlastně žádná doma nezůstaly. Jediné, na co matka zaníceně dbala, bylo, abychom měly vzdělání.

A to nám dala, my ho začaly používat a živit se tím, co jsme se naučily, a tím jakoby matka považovala svoji mateřskou roli za uzavřenou. Z naší strany byl přesto vztah k ní o poznání vřelejší.

Shodou okolností jsme zase postupně, jedna po druhé dospěly ve svých životech do takového stavu, že jsme mohly kterákoli vzít matku k sobě. A také jsme jí to nabídly. Možná víc ze vstřebané slušnosti než z lásky k ní, ale nabídly. Marně.

Neměla zájem bydlet u některé z nás. Nechtěla dokonce ani bydlet postupně u nás všech a těšit se tak s vnoučaty. Ne, o tohle ona zájem neměla. Myslím, že to ani nepotřebovala.

Byla ráda, že má tuhle etapu svého, pro ni nesporně zpackaného života za sebou a byla z toho smutná a uzavřená. Navíc, a v tom byl jistý a pochopitelný handicap nás všech, jsme se každá ocitly ve městě – ač jsme původně vyrostly na venkově.

A venkov a příroda, a tudíž i ta zahrada, byly asi jediné, co matku těšilo a kde jsem ji vídala alespoň trochu šťastnou. Měla ten svůj venkov raději než město. Měla tudíž i zdvořilostní argument k odmítání našich nabídek… a vlastně asi pravdivý.

Vzdor poněkud odtažitému vztahu k nám, s postupujícím časem jako by tál její chlad k jiným, pro nás vesměs cizím lidem. Matka, jak jsem se dozvídali, mnohem více než dřív přijímala návštěvy. Lidé k ní chodívali jen tak na přástky, jak tomu říkala.

Postupně se z nich vytvořil určitý okruh, snad jakási parta, a ti měli u ní dveře otevřené – dokonce o poznání srdečněji, než je otvírala nám. Ale budiž, dělalo-li jí to dobře, tak ať.

Mezi její stále častější a stále srdečněji vítané hosty začal patřit, k mému překvapení a mé radosti, jeden z nich, starší vdovec Jindřich. Jak jsem ho poznala, tak byl veselá kopa. Zvykl na naši matku a naše matka k údivu nás dcer na něj.

Došlo to tak daleko, že jí jednou při jejich sólo „přástkách“ navrhl: „Víte co, Vendulko,“ tak se matka jmenovala, „mně se tak moc líbíte, že si říkám, na co že jako čekáme. Věku nám stejně moc nezbývá, tak co kolem sebe chodit jako že nic.

Napadlo mě, že bych vám mohl pomoci s domácnosti, s barákem a se zahradou. Chlapská ruka by se vám mohla hodit, ne? Co tomu říkáte? Není to hloupý nápad, že ne? Zkuste to se mnou, horší už to být nemůže!“

A světe zboř se, matka na to přistoupila. Jak byla zvyklá, zprvu víceméně chladně, ale přece.

Jenže její chlad postupně roztával, když ti dva lidé na sklonku svého podzimu spolu začali jezdit na výlety – a co se dalo pochopit, ale ne tomu uvěřit, založili spolu i místní ochotnické divadlo.

Po čase hráli představení při místních událostech a občas i vyjeli na nějakou tu okresní přehlídku. Ne nevzali se, to ne, to v jejich věku ani nebylo třeba – ale ožili. On přestal truchlit nad svou nebožkou manželkou a matka očividně pookřála.

A nejen to, ona se přímo celá změnila. Najednou jí to začalo slušet měla plno elánu a my jsme mohli spatřit její smích. Dosud tichý domek se náhle proměnil v oázu radosti a pohody.

Na svou pomyslnou svatební cestu se ti dva vydali až do Itálie – k moři. Skromně, spartánsky, ale vydali. A moc se jim tam líbilo.

Po návratu měli oba najednou takový přetlak dojmů, že si o tom pořád dokola vyprávěli nejen spolu, ale i nám – a to ještě mnoho měsíců po návratu. Měli o čem.

Prožili tam totiž shodou okolností i malou – jak říkali – tsunami, kdy mocný dešťový příval zatopil jejich přímořské letovisko tak, že se tam pak všichni obyvatelé projížděli v uličkách na lodičkách jako v Benátkách, a zadarmo.

Smáli se tomu a dokonce zauvažovali, že by si tam nejraději koupili byteček a žili tam natrvalo po celý rok.Prostě matka se nám na stará kolena zamilovala a začala konečně, v cílové rovince svého životního maratónu, žít.

Svět a život je už ale takový, že nic není zadarmo. Chceš trošku štěstíčka, dobře, ale tak za něj zaplať. Bohužel to jejich štěstí trvalo jen pár let.

Pan Jindřich totiž poměrně náhle, těžce onemocněl a matka už ho jenom mohla doprovodit ke hrobu v naší rodné vísce.

Domnívali jsme se, že to bude matčin konec – že to neunese, že zchřadne a půjde za Jindřichem dřív, než se nadějeme. Avšak k našemu překvapení si sice svůj bol oplakala, ale jinak z ní prožitá láska na poslední chvíli sálala jak teplo ze stáložárných kamen.

Dokonce se zdálo, že jí nabila do budoucna, takže zářila dál, stejně jako za Jindřichovy přítomnosti. Stále na něj s láskou vzpomínala, mluvila o něm a dopustit na něj nedala:

„Jsem ráda, že jsme se s Jindřichem setkali,“ řekla mi jednou, „tvůj otec byl tak strašně studený… Viděl pořád jenom peníze a nic než peníze. No a co, vzal si je do hrobu? Nevzal. Nikdo si do hrobu nic nevezme. Bídu jsme, díky němu, pravda netřeli.

Všechny máte vzdělání, ale to by se tenkrát nějak zvládlo i bez peněz. K životu je třeba víc než jen ty zatracené peníze, k životu je třeba láska. A třebas i taková ta kamarádská….“

Zírala jsem celá překvapená, neboť na takovouhle otevřenost jsem u ní nebyla zvyklá a vlastně ani připravená. Nebyla jsem náhle mocna odpovědi. Ale ona ji snad ani nečekala. Vyslovila si své a byla zjevně ráda, že to vůbec dokázala vyslovit.

A pak už – až do konce svých dnů – nebyla nikdy tak uzavřená. Dokud mohla hrála divadlo, držela – abych tak řekla – svůj umělecký a kulturní salón u ní doma. A světe zboř se, začala si na stará kolena hrát i s vnoučaty.

Škoda že ta první už to vzhledem k svému věku nedocenila. Jen moje děti si jí ještě užily jako roztomilé babičky.

Dožila se vysokého věku a všech dvanáct vnoučat spolu s námi pěti dcerami jí zařídilo překrásný pohřeb. Ne takový, jaký je zvykem v dnešní době, bez obřadu, ale takový, jaký se dělal za jejích časů všem, které jsme měli opravdu rádi…

Marta (50), Vysočina

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží. Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo. Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila t
3 minuty čtení
Mé dětství bylo plné dramatických událostí a děsivých zážitků. Přišla chvíle, kdy jsme s maminkou utíkaly z domu a hledaly záchranu. Moje dětství bylo smutné. Vyrůstaly jsme se sestrou v děsivých podmínkách. Táta byl bezcitný chlap, který ve chvílích zlosti častoval mámu nejhoršími nadávkami a v podroušeném stavu, když se v noci vracel ze svých tahů, jí neváhal jednu vrazit. A stejně pádnou ruk
3 minuty čtení
Historie naší rodiny je zamotaná. Přebrat bráchovi holku, to se přece nedělá. A když už se to náhodou stane, dopadá to všelijak. Máme divnou rodinnou historii, skoro by se dalo říct až praštěnou. Máma se ze všeho nejdřív zamilovala do strejdy Bohumila, což byl, ale to vím jen z fotografií, vysoký, štíhlý chlap, krasavec. Seznámili se na vesnické tancovačce. Chodili spolu nějaký čas, tancovačka
4 minuty čtení
Naši rodinu poznamenala těžká nemoc i závislost. Kdybychom si nedokázali stát bok po boku, nevím, jak bychom ty zlé časy překonali. Naše rodina je velká a stmelená. Samozřejmě i u nás to občas zaskřípe. Jsme jako starý, dobře promazaný stroj, který pořád jede dál. Pospolitá rodina S manželem Josefem jsme se brali skoro před padesáti lety. Žijeme v malém městě na Vysočině, kde se všichni z
3 minuty čtení
Babičky už dnes nejsou, co bývaly. Jsou moderní, mají nejrůznější záliby, cestují, sportují. Ne každá skáče nadšením, když ji poprosíte o hlídání vnoučat. Všude se dočítám, že doba je moderní a panuje trend, že spousta babiček se již nepovažuje za babičky hlídací. Chtějí si užívat života. Dřív babičky nosily tepláky a zástěry, pekly koláče, dělaly marmelády a nezlobily se, když k nim mladí strč
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Proč je rakovina srdce naštěstí velmi vzácná?
21stoleti.cz
Proč je rakovina srdce naštěstí velmi vzácná?
Rakovina se může vyvinout kdekoliv v těle, protože každá tkáň či orgán se skládá z miliard buněk a jejich nekontrolovatelným dělením může dojít k rozvoji rakovinného bujení. Existují však části těla,
Tajemství agrosymbolů: Od jednoduchých kruhů ke složitým systémům
enigmaplus.cz
Tajemství agrosymbolů: Od jednoduchých kruhů ke složitým systémům
V 70. letech minulého století začínají lidé monitorovat agrosymboly. Tehdy jsou v polích zaznamenávány především jednoduché útvary ve tvaru kruhu nebo elipsy. Z nich se však agrosymboly postupem ča
Orient Express zaparkoval v Římě
epochalnisvet.cz
Orient Express zaparkoval v Římě
Slavná železniční značka, jež vozila špičky aristokracie i hvězdy filmového plátna, se poprvé v historii pustila do hotelového byznysu. A jak se dalo předpokládat, výsledek vás nenechá chladnými. V barokním paláci s překrásnými apartmá se i vaše sny budou chtít zdržet o pár nocí navíc.   Místo, které si pro svůj hotelový debut vybral Orient
Žárlivost mi ničí štěstí!
skutecnepribehy.cz
Žárlivost mi ničí štěstí!
Znaly jsme se od školy a byly jsme kamarádky na život a na smrt. Nikdy by mě nenapadlo, že mi nepřeje můj kousek štěstí. Seděly jsme spolu od základky a hned jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Protože měla přísné rodiče, kteří ji nikam nechtěli pouštět, dělala jsem jí často alibi. Udělala ze mě spolupachatele Když jednou moji
Melounový džem
nejsemsama.cz
Melounový džem
Džem z vodního melounu je netradiční pochutinou, která překvapí svou skvělou chutí. K zavařování je nejvhodnější ještě nedozrálý meloun. Potřebujete: ✿ 2 kg melounové dužiny ✿ 400 g třtinového cukru ✿ 2 citrony ✿ 4 balení ovocného pektinu ✿ hrst malin 1. Z melounu vydlabejte dužinu, zbavte ji jadérek a nakrájejte na menší kousky. Odvažte 2 kg, dejte je do
Batáty jako zdravá mňamka na talíři
tisicereceptu.cz
Batáty jako zdravá mňamka na talíři
Určitě jste je v některém obchodě už zahlédli. Nevypadají zase tak lákavě, ale možná, až je vyzkoušíte, nebudete litovat. Sladké brambory (povijnice batátová) pocházejí ze Střední Ameriky z oblasti
Tradwifes: Návrat „dokonalých“ hospodyněk aneb Nový trend, který ovládl sociální sítě
epochaplus.cz
Tradwifes: Návrat „dokonalých“ hospodyněk aneb Nový trend, který ovládl sociální sítě
Na sociálních sítích, především TikToku, se šíří trend, který velebí roli tradiční manželky. Ta se stará o domácnost, děti a manžela, vaření a uklízení ji dokonale naplňují, a ještě přitom perfektně vypadá. Fenomén vyvolává obdiv milionů sledujících, stejně jako kritiku. Dorazí i k nám do České republiky, nebo je jeho podstata příliš vzdálená naší realitě?
Faraoni v oáze Fajjúm: Vybudovali tu i obří labyrint?
historyplus.cz
Faraoni v oáze Fajjúm: Vybudovali tu i obří labyrint?
Faraon se rozhlíží po okolí a kochá se výhledem na oázu Fajjúm. To, co zde spolu s předky dokázali vybudovat, je neskutečná nádhera. Nejenom pozlátko je však důležité. Zdejší půda navíc dokáže zasytit hodně hladových krků, a to ještě mnoho let po Amenemhetově smrti.   Nezkrotný Nil každoročně ukazuje svou sílu. Rozbouřené vody se nezastaví
Bydlení s pocitem volnosti mořeplavců
rezidenceonline.cz
Bydlení s pocitem volnosti mořeplavců
Skalnaté pobřeží Indického oceánu inspirovalo tvůrce ze studia SAOTA k vytvoření rezidence, jež svým tvaroslovím i použitými materiály ctí krásu tamější neporušené přírody. Fascinující luxus, sochařská dokonalost, strohost interiéru 3. tisíciletí – to vše nás napadá, když vstupujeme do rezidence vybudované na skalním útesu na pobřeží Indického oceánu. Panenský pozemek v zátoce nazvané prostě Cove
Sicílie, tam se žije!
epochanacestach.cz
Sicílie, tam se žije!
Láká vás vyrazit na Sicílii? Už staří Římané věřili, že právě tam, v jícnu sopky Etny, bydlí bůh ohně – kovář Vulcanus. Buší do kovadliny a tím vyvolává zemětřesení, které pak zase utišuje. Udělejte si sem výlet a přesvědčte se na vlastní oči. Navzdory občasným otřesům země se na Sicílii výborně uchovaly starověké antické památky. Třeba
Obrat a veselka Pawlowské na spadnutí?
nasehvezdy.cz
Obrat a veselka Pawlowské na spadnutí?
Platí snad i v tomto případě rčení „každé zlo k něčemu dobré“? Spisovatelka a moderátorka Halina Pawlowská (70) bojuje s obrovskými zdravotními problémy. Nyní dokonce má být závislá na kyslíkové ma
Aplikace Molecula usnadní orientaci v lécích
iluxus.cz
Aplikace Molecula usnadní orientaci v lécích
Česká technologická skupina Channel Lab uvádí na trh aplikaci Molecula. Nástroj má usnadnit užívání a dávkování léků v rodině, ohlídá i nežádoucí interakce. Brzy nabídne i kontrolu kvality potravinový