Nečekaná událost převrátila celé rodině život vzhůru nohama. V pozdním věku jsem čekala miminko a moje dcera také!
S manželem jsme nedávno oslavili třicáté výročí svatby. Vdávala jsem se v osmnácti a v necelých devatenácti porodila první dceru. Bylo toho na nás tehdy docela dost. Vlastně úplně nejvíc!
Nebyli jsme na příchod miminka připraveni, bydleli u rodičů a oba studovali. Já měla před maturitou a manžel byl čerstvý vysokoškolák. A naše malá Eliška jen plakala a plakala. Nevěděla jsem si s ní rady!
Další už jsme nechtěli
Ani Bořek na tom tehdy nebyl o moc lépe. Neudělal pár zkoušek a měl z toho deprese. Nechtěl zklamat svoje hodně náročné rodiče! „Bořku, takhle to dál nejde.
Musíme naši situaci nějak řešit, nebo se nakonec rozvedeme!“ domlouvala jsem manželovi a on jen utrápeně kývnul. Začal se živit jako řidič kamionu. Byl vždycky týden na cestách, ale potom pár dní doma. Vždycky jsem se na něho bláznivě těšila!
Jeho rodiče vše dávali za vinu mně. Zařekli jsme se, že už další dítě mít nebudeme. Eliška nám bohatě stačila. Když jsem zjistila, že jsem nečekaně těhotná, moc mě to nepotěšilo. „Co mi řekne Bořek?
Před nějakou dobou se totiž přihlásil k dálkovému studiu na vysokou školu. Považoval to za dluh, který musí hlavně otci splatit. A teď tohle!
Neplánované dítě nás stmelilo
„Bořku, mám pro tebe dost špatnou zprávu. Čekám dítě!“ řekla jsem mu opatrně a skoro se krčila, jak jsem se bála jeho reakce. On ale nadšením vyskočil ze židle. Objal mě. „Jsem moc šťastný! Ani nevíš, jak po dítěti toužím.
Konečně bych si všechno kolem toho malého užil. Ne jako u Elišky! Za sedm měsíců se mi nám narodila Maruška. Miminko jako malované. Od sestry ji dělilo téměř dvanáct let.
Z druhé dcery jsme byli nadšení úplně všichni Dokonce i manželovy rodiče, kteří se stali těmi nejvzornějšími prarodiči pod sluncem. Já ty svoje už dávno neměla a tak jsem se s nimi hodně sblížila. Z nechtěného a nečekaného dítěte se stalo požehnání.
Stmelilo rodinu a rozdávalo radost. Maruška skoro vůbec neplakala a pořád se jen usmívala. Říkali jsme jí Sluníčko.
Přestala jsem o sebe dbát
„Mami, nejsi tak stará, neměla bys změnit účes? Mami, nechtělo by se to se mnou společně trochu zhubnout?“ vyptávalo se mě to naše Sluníčko a pořád se usmívalo jako kdysi, přestože mu už bylo skoro osmnáct.
Trochu mě tím ta naše Maruška štvala, ale v duchu jsem musela uznat, že má pravdu. Tak říkajíc, usnula jsem na vavřínech. Samou spokojeností jsem o sebe trochu přestala dbát. Nestálo mi za to, namáhat se někde v tělocvičně.
A proč se týrat na podpatcích, když rovné polobotky jsou tak pohodlné? Manžel mě stále miloval a děti, i když už velké, mě zaměstnávaly na sto procent. Elišce táhlo na třicítku a stále ještě studovala. Už druhou vysokou.
Já bych raději viděla nějaké to vnouče, ale holka byla asi po dědečkovi a toužila po titulech. Maruška byla její pravý opak. Tak tak se vyučila, nevynechala žádnou tancovačku a kvůli jejím zářivým úsměvům se prali kluci široko daleko.
Snaha se mi vyplatila
„Mami, jsem těhotná!“ oznámila mi, aniž by sdělila jméno otce. Později se dokonce přiznala, že na otce dítěte má dva kandidáty a neví, kdo je ten pravý. „Ostuda,“ vydechla jsem. Čas oslavy našeho třicetiletého výročí svatby se blížil.
Hosté byli pozvaní a hostina zamluvená. „Nikdo se o tom nesmí dozvědět. Nechci zodpovídat všetečné otázky! A také se nechci obhajovat před dědou a babičkou!“ prosila jsem Marušku, ale ona se jen smála. Holka bláznivá!
Výročí jsme oslavili s manželem ve velkém stylu. „Sluší ti to!“ špitl mi večer na zahradě a zamilovaně dodal: „Jsi nějaká jiná. Hezčí!“ Za ta slova bych pro něho, svého Bořka udělala cokoli na světě!
Také mě to stálo mnoho úsilí, abych zhubla, jak mě žádala Maruška. Měla jsem být šťastná, že oslava tak dobře dopadla. Ale opak byl pravdou.
Strýček si se synovcem dělají bábovičky
Od oslavy jsem se necítila dobře. Vlastně úplně špatně! Ráno mi bylo nevolno a v kříži mě bolelo tak, že jsem se nemohla ani narovnat. Břicho jsem měla jako meloun, i když jsem skoro nejedla. „Jsi úplně zelená.
Neotrávila ses nakonec na té oslavě nějakým jídlem? Tolik lahůdek by zničilo i otrlejší žaludky, než je ten tvůj. A držela jsi dietu…“ přemítala Maruška a nakonec mě donutila jít k lékaři. Vlastně mě tam dotáhla.
Šla se mnou, prý abych na poslední chvíli necukla. „Jste těhotná!“ oznámil mi doktor a já šla do mdlob. Stačil jednoduchý test, který později stvrdil i nějaký složitější a přesnější. Maruška byla nadšená. Nečekanou novinku se dozvěděla jako první.
„Mami, ty porodíš mému synkovi strýčka! Ha ha!“ Manžel byl z novinky nadšený. Byl si jistý, že tentokrát to bude kluk. A byl. Malý Boříček si hraje se strýčkem na písku a my si užíváme s dcerou mateřské.
Drahuše V. (50), Ústí nad Labem
