Nikdy nevíte, koho kde potkáte a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že ženich na svatbě bude tím pravým mužem pro mě.
Svatby nemám v lásce. Když mě tehdy na jednu pozvali, nebyla jsem nadšená. Dokonce jsem přemýšlela, jak se z ní vykroutit. A právě takové akce bývají zvlášť vyvedené! Hned na začátku mě zaujalo, že je nevěsta nenaladěná, a ženich taky nevypadal šťastně.
Museli se brát, očividně by to jinak asi neudělali. Podvědomě jsem u těch dvou cítila velký nesoulad. Poté, co jsme přestáli manželský slib, knedlíčkovou polévku i svíčkovou, začala být svatba konečně záživná.
Jak nám stoupala hladinka alkoholu v krvi, začali jsme se bavit s každým, kdo byl po ruce. A tak se najednou stalo, že jsem šla na panáka se ženichem. Najednou mě chytil kolem pasu a až do rána jsme spolu tančili a povídali si. Kde byla nevěsta, jsem netušila.
Nejspíš si šla jako těhotná brzy lehnout. Dopoledne jsem odjela a tím jsem si myslela, že naše setkání se ženichem skončilo.
Našel si mě
Uplynuly dva měsíce a já pospíchala z práce domů. Byla jsem myslí na výletě, který mě o víkendu čekal. Grilovačka na chalupě. S kým tam pojedu? A najednou slyším: „Ahoj!“ zvednu oči a přede mnou ženich. Padli jsme si do náručí, až jsem se zastyděla.
Najednou jsme seděli spolu v kavárně a opět nastalo to zvláštní magické souznění obou našich duší. Pozdě jsem si vyčítala, že jsem ho pozvala na tu chatu. Pěkně jsme v tom lítali a nevěděli, co s tím. Tajně jsme se scházeli každou volnou chvilku.
Patrik to měl o dost těžší. Čekal se svojí manželkou dítě. Podat návrh k rozvodu bezprostředně po svatbě by bylo drsné. Čím ale více stály našemu společnému soužití v cestě překážky, tím silněji jsme po sobě toužili.
Nakonec sebral Patrik odvahu a své ženě se přiznal. Byla z toho zaskočená, plakala, ale nakonec přiznala, že ani ona svého manžela nemiluje tak, jak by svého muže milovat chtěla.
Jedna velká rodina
Když je dobrá vůle, nakonec se všichni dohodnou. Nemohu uvěřit tomu zázraku, který se tehdy stal. Bára se povznesla nad to ponížení, a já na oplátku jí chodila občas hlídat malou Anetku.
Časem si našla hodného muže, a je s ním určitě víc šťastná, než by byla s Patrikem. Už má druhé dítě a já se na to své taky těším, i když jsem nemohla dlouho otěhotnět a podařilo se to až umělým oplodněním. Doufám, že navždy zůstaneme dobrými přáteli.
Žaneta (41), Brno