Domů     Romantické setkání
Romantické setkání
9 minut čtení

Vždycky jsem toužila po romantickém vztahu a osud mi ho v mých dvaceti letech skutečně dopřál. Způsob, jakým jsem se seznámila s Jakubem, byl přinejmenším zvláštní.

Jela jsem zrovna na kole od babičky. Ta bydlela v osm kilometrů vzdálené vesnici. Už po cestě jsem viděla, že zmoknu. Černé bouřkové mraky visely nízko nad krajinou a já měla strach.

Přemýšlela jsem, že se někde schovám, ale pak jsem si řekla, že to určitě ještě domů stihnu. Jenže v polovině cesty se spustila průtrž mračen s kroupami. Typický jarní slejvák. Rychle jsem zamířila k plechové boudě, která sloužila jako autobusová zastávka.

Zapadla jsem dovnitř i s kolem a zjistila, že tam nejsem sama. Byl tam už nějaký kluk. „Ahoj,“ pozdravila jsem. Z vlasů mi kapala voda a asi na mě byl pohled jako na nějakou trosečnici, protože kluk si mě prohlížel s neskrývaným pobavením. „Ahojky,“ odpověděl na pozdrav, „vidím, že jsi špatně odhadla své možnosti.“

„Ještě jsem to náhodou stihla, mohlo to být horší,“ zatvářil jsem se dotčeně. Vzápětí jsem se hrozně polekala, protože silně zahřmělo. Instinktivně jsem hledala ochranu v náručí kluka a kolo se přitom poroučelo na zem. „No tak, vždyť je to jenom bouřka,“ konejšil mě kluk.

Trochu jsem se zastyděla, ale strach mě stejně nepřešel. Jen nerada jsem se odtáhla a zvedla kolo. „Když je to jenom bouřka, tak před čím se tu schováváš?“ podívala jsem se na svého společníka. „Klidně vyjdu ven, jestli myslíš,“ pokrčil rameny.

Nasadil trochu frajerský výraz a skutečně vykročil směrem do hustého deště. „Přede mnou se předvádět nemusíš,“ křikla jsem na něho. Trochu jsem se bála, aby se mu něco nestalo. Dělal, že mě neslyší. Kráčel po silnici dál a byl už promočený až na kost.

Vyběhla jsem za ním, abych ho zastavila. Doběhla jsem i s kolem skoro až k němu a snažila se nemyslet na to, že budu také úplně zmáčená.

V tu chvíli okolí prozářil blesk, ozvalo se další zahřmění… a v následující chvíli se velký strom vedle zastávky skácel přímo na plechovou boudu, kde jsme předtím byli. Vykřikla jsem hrůzou.

Stáli jsme s tím klukem v průtrži mračen, tiskli se k sobě a mysleli na to, že jsme mohli být mrtví. „Vidíš to, tvoje frajeřinky nám zachránily život,“ řekla jsem mu a on odpověděl: „Asi je to znamení osudu, že máme být spolu.“

Nijak jsem mu to nevyvracela.

Jako zázrakem se déšť začal utišovat a za chvilku se bouřka vzdálila úplně. „Nastydneme,“ konstatovala jsem. Pak jsem se rozesmála. „Vždyť je to vlastně jedno, když uvážím, co se nám mohlo stát.“ „Jak se vlastně jmenuješ?“ zajímal se kluk.

„Simona,“ podala jsem mu ruku. „Já jsem Jakub,“ stiskl ji. „A teď se honem musíme někde osušit,“ prohlásil. Obloha se vyjasňovala, dokonce vyšlo sluníčko. „Dojedu to na kole, třeba po cestě uschnu,“ řekla jsem. „A kdy se uvidíme?“ zajímal se Jakub.

Řekla jsem mu své číslo na mobil. Momentálně jsem ho neměla u sebe, ale slíbila jsem, že budu na příjmu hned, jak přijedu domů. „Kde ses tady vůbec vzal? Ty jsi zdejší?“ chtěla jsem vědět.

„Jsem tady na návštěvě,“ odpověděl a jako své bydliště uvedl nedaleké město. Ačkoliv jsem byla mokrá od hlavy až k patě a zimou mi drkotaly zuby, moc se mi od Jakuba nechtělo. „Jeď rychle domů a pak hned zavolej,“ sám mě popoháněl.

„Přece jsem tě nezachránil před rozmačkáním stromem jen proto, abys umřela na zápal plic.“ Usoudila jsem, že má pravdu a pospíchala domů. Tam jsem si dala horkou sprchu, pak jsem se pořádně vysušila a zabalila se do teplé deky. Cítila jsem se dobře.

Teprve nyní jsem si uvědomovala, jak blízko jsem dnes byla smrti – skutečně a bez přehánění. A ani trochu jsem nepochybovala, že mi Jakuba přivedl do cesty osud a že se naše cesty mají spojit.

Zapnula jsem mobil. Zapípal, že přišla textovka. Věděla jsem, že bude od Jakuba a také že ano. Psal, že mě chce vidět co nejdřív. Půjčí si kolo od kamaráda, za kterým přijel. Mám mu prý napsat, kde přesně bydlím – až se převlékne, přijede za mnou.

Původně chtěl odjet zpátky do města, ale rozmyslel si to a u kamaráda přespí, aby se mnou mohl ještě dnes mluvit. Potěšilo mě to. Zavolala jsem Jakubovi, že jsem v pořádku dojela a hrozí mi maximálně nějaká ta jednodenní rýma.

Vysvětlila jsem mu podrobně, kde mě najde. Domluvili jsme se, že přijede kolem sedmé večer. Celý zbývající čas do schůzky jsem se na Jakuba těšila a nemohla se ho dočkat.

Dala jsem se trochu do gala, aby si nemyslel, že jsem jen nějaká obyčejná vesnická holka, která neví, co se sebou. Jakub to ocenil: „Pane jo, ty jsi prokoukla.

Ne že bys nebyla krásná i v té bouřce s promáčenými vlasy, ale teď jsi opravdová princeznička.“ „Půjdeme na procházku? Provedu tě po okolí,“ navrhla jsem. „Tak jo,“ souhlasil.

Vzala jsem ho za ruku – vždyť jsme přece už k sobě patřili – a on se nechal poslušně vést.

Zamířili jsme do lesa. Tam už bylo šero. Chtěla jsem se žertem Jakuba zeptat, jestli se potmě nebojí, ale pak jsem si vzpomněla na odpolední provokování ohledně bouřky a raději jsem mlčela. Nedaleko okraje lesa byl velký seník.

„Jednou jsme tam tajně spaly s kamarádkou. To mi bylo asi patnáct. Naši o tom nevěděli. Utekla jsem oknem a ráno se vrátila, než se probudili,“ vzpomínala jsem. „Něco mě napadlo… hádej co,“ řekl Jakub. Okamžitě jsem to věděla.

„To ne,“ odmítla jsem nevyřčenou myšlenku přespání v seníku dnes zopakovat. „Nejsem žádná holka, kterou bys mohl mít hned první noc,“ pokárala jsem ho. Bránil se: „Takhle jsem to ale vůbec nemyslel. Prostě jen jako dobrodružství.

Maximálně tě budu držet za ruku.“ Cítila jsem, že říká pravdu a najednou mi to také připadalo jako zajímavý nápad. „Tak dobře, věřím ti,“ řekla jsem. „Jak to uděláme?

Ráno bývá zima.“ „Mám s sebou spacák, dojedu si pro něj a ty si zatím dojdeš pro své věci,“ plánoval Jakub. Jak jsme řekli, tak jsme i udělali. Vrátili jsme se zpátky do vesnice, Jakub nasedl na kolo a slíbil, že se vrátí co nejdříve.

Mně už ve dvaceti letech naši dávno nehlídali a tak jsem se dostala z domu snadno. Čekala jsem pak na Jakuba u seníku a myslela na to, jaký nádherně bláznivý den dnes prožívám. Jakub měl pravdu: takový den musel mít patřičné zakončení.

Kde by mě dopoledne napadlo, že potkám pěkného a sympatického kluka, se kterým si budu rozumět, že mi v podstatě zachrání život a že s ním budu ještě tutéž noc usínat v seníku.

Ať tomu někdo věří nebo ne, tu noc jsme společně probděli, ale k ničemu mezi námi nedošlo. Jakub dodržel svůj slib a tím v mých očích získal ještě větší cenu. Vydali jsme se dokonce na strašidelnou výpravu doprostřed lesa.

Tam mi na chvíli zatrnulo, když se mi Jakub schválně ztratil. Zachovala jsem ale duchapřítomnost a nedala najevo strach ani poté, co náhle vyskočil zpoza stromu. „Jen se přiznej, že kdybys tady byla sama, křičela bys,“ smál se.

„Náhodou…“ kasala jsem se, „po dnešku už se jen tak ničeho neleknu.“ Znovu jsme si oba připomněli ten spadlý strom.

Ráno mě Jakub doprovodil domů. Než nasedl na kolo, aby se vydal zpátky za kamarádem, dal mi pusu a řekl: „My dva se určitě spolu nudit nebudeme. Jsem moc rád, že jsem tě poznal. Chci s tebou být zase co nejdřív.

Vymyslím nějaké další dobrodružství… nebo můžeš i ty.“ Lámala jsem si pak hlavu, co bychom mohli s Jakubem zažít. Přišla jsem na to, že vlastně cokoliv. S ním bych se nebála jet ani na cestu kolem světa – a to jsme se znali teprve den!

Toho roku jsme opravdu prožili ještě spoustu věcí. Jeli jsme na raftu. Skákali jsme padákem. Podnikli jsme dlouhou, několikadenní túru na kolech. Vždycky jeden z nás přišel s nápadem a druhý s ním bouřlivě souhlasil.

To nejkrásnější dobrodružství nás ale teprve čekalo. Za rok a půl jsme se vzali. Svatba kupodivu proběhla normálně, bez jakýchkoliv výstřelků. Krátce po sňatku jsem přišla do jiného stavu.

Když jsem měla dva týdny před termínem, trávil se mnou Jakub veškerý čas. Vzal si na to dovolenou, protože chtěl být u porodu. Měl od kamaráda půjčené auto a byl připravený kdykoliv vyrazit směr porodnice. Bolesti na mě přišly jedné noci.

Bylo jasné, že už to přijde a nejedná se o planý poplach. Všechno potřebné už jsme měli dávno sbalené a připravené v autě. Vyrazili jsme… jenže v polovině cesty auto odmítlo poslušnost.

Zůstali jsme trčet na okresní silnici, kde naděje na to, že se objeví jiného projíždějícího automobilu byla minimální. A dítě už se hlásilo na svět. „Odrodím to sám,“ prohlásil Jakub sebevědomě. Neměla jsem ani sílu protestovat. Prostě jsem mu věřila.

Prostudoval předtím o porodu spoustu knížek a i když to samozřejmě nic neznamenalo, alespoň ty základní věci věděl. Zvládl to na jedničku, což mu později potvrdili i v porodnici.

Ukázalo se, že umí život nejen zachraňovat jako tenkrát v té bouřce, ale i přinášet…

Simona (22), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Byla jsem zvyklá na učitelky, ale na gymplu jsme měli profesora. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to fešák. Nenapadlo mě, že bychom na gymnáziu dostali třídního profesora, chlápka. Byla jsem zvyklá na paní učitelky. Tohle ale žádná paní učitelka nebyla, spíš znepokojivě hezký mladý kluk, který nedávno promoval. Nejen já jsem z něj byla celá pryč. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to si
4 minuty čtení
S manželem jsme prožili hlubokou krizi. Manžel se zamiloval jinde a já chtěla rozvod. Nakonec jsem se ale rozhodla dát nám druhou šanci. S Markem jsme prožívali od samého začátku pohádkovou lásku. Byla jsem si jistá, že spolu strávíme zbytek života. Jenže i náš vztah nakonec zasáhla krize. Strašně jsme si přáli dítě, ale naše snaha zůstávala bez úspěchu. Místo radosti z rodiny jsme tak museli ř
5 minut čtení
Po smrti maminky jsem chtěla její dům vyklidit a prodat. Ale objevil se tam Petr a mně se najednou už nechtělo pryč. Když mi zemřela maminka, vrátila jsem se do domu, kde jsem vyrůstala. Počítala jsem s tím, že jen trochu uklidím a možná dům časem nabídnu k prodeji. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že se tam cítím dobře. A kromě vzpomínek jsem zde našla i něco, co jsem nečekala – lásku. Vzp
3 minuty čtení
Čekal mě neobvyklý Štědrý večer. Věděla jsem, že až pod stromečkem promluvím a cosi prozradím, budou se dít všelijaké věci. Proto jsem se bála. Naštěstí jsem na to nebyla sama! Hrůzou se mi třásla kolena. Vánoce jsou mimo jiné i časem nejrůznějších tajemství, vymýšlíme překvapení, koumáme, jaké koupit dárky, a kam je schovat. Jenomže to moje tajemství bylo trošku jiného kalibru, něco jako ruční
3 minuty čtení
Před lety jsem prožívala komplikované životní období, chodila jsem i po doktorech, všichni byli bezradní. Ale nakonec mě vyléčilo něco úplně jiného než bílé pláště. Láska! V mládí jsem onemocněla mentální anorexií, zavinila to nešetrná poznámka režiséra, že jsem tlustá. Přitom sám vážil asi tak sto kilo, patrně si myslel, že to u chlapa nevadí. Byl to režisér-amatér, hráli jsme ochotnické divad
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Díky dronům analyzují vědci velrybí dech
21stoleti.cz
Díky dronům analyzují vědci velrybí dech
Používání dronů je v moderní době velmi rozšířené, a to v různých oblastech lidské činnosti. Spoléhají na ně i odborníci, kteří se zabývají zdravím keporkaků a dalších velryb v arktických vodách. Bezp
Montblanc přeje Veselé Vánoce
iluxus.cz
Montblanc přeje Veselé Vánoce
Montblanc vnáší do letošních Vánoc atmosféru zimních dnů, kdy se člověk na chvíli zastaví, vezme do ruky pero a nechá myšlenky plynout po papíru. Ruční psaní je jedním z nejkrásnějších způsobů, jak
Věděla, že jsem v nebezpečí
skutecnepribehy.cz
Věděla, že jsem v nebezpečí
Byla to jen taková hra na schovávanou a mě nenapadlo nic lepšího, než se ukrýt do zakázané dědečkovy truhlářské dílny… V  dětství jsem často trávila prázdniny a také volné víkendy i se svým bratrem u babičky a dědečka na vesnici. Dědeček byl šikovný stolař a s babičkou si ještě přivydělávali zdobením už hotových rakví v odlehlé dílně. Přikázali nám, abychom do této
Ardbeg House: Legenda z Islay vítá první hosty
epochalnisvet.cz
Ardbeg House: Legenda z Islay vítá první hosty
Slavná palírna Ardbeg, spadající pod skupinu LVMH, poprvé vstoupila do hotelového světa…Na ostrově Islay otevřela Ardbeg House, stylové boutiqové útočiště propojující charakter své legendární produkce s prostředím ostrova, který je proslulý dlouhou tradicí a jedinečným rukopisem místních palíren. Dvanáct pokojů a apartmá, z nichž každý má svůj vlastní příběh, vás vtáhne do atmosféry, která působí jak
Tichá domácnost u Burešové kvůli třetímu dítěti?
nasehvezdy.cz
Tichá domácnost u Burešové kvůli třetímu dítěti?
Dostává bezbřehá láska trhliny? Na veřejnosti se hvězda seriálu ZOO Eva Burešová (32) a její partner, šéfkuchař Přemek Forejt (38), prezentují jako dokonalý pár. Podle našeho zdroje to má však za dv
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čočková polévka s klobáskou
tisicereceptu.cz
Čočková polévka s klobáskou
Ať už ji máte raději se smetanou, nebo jemně kyselou, ze silného domácího vývaru bude jedinečná. Ingredience 250 g čočky 1 mrkev kousek celeru 2 stroužky česneku 300 g brambory 1 cibule 1
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
8 nejslavnějších gladiátorů: Skláněli se před nimi i římští císaři?
historyplus.cz
8 nejslavnějších gladiátorů: Skláněli se před nimi i římští císaři?
Svalnatý bijec v rukách pevně svírá kopí a jeho hrot má namířen na blížící se nebezpečnou šelmu. Jediný špatný krok, jediné zaváhání a skončí roztrhán na kusy. Diváci v aréně sedí na krajích svých sedadel a ani nedutají. Vtom šelma zaútočí. Pohotový gladiátor však stihne uskočit a zasadit jí smrtící ránu. Carpophorus údajně za jediný
Zima je drsná, ale vaše ruce být nemusí
nejsemsama.cz
Zima je drsná, ale vaše ruce být nemusí
S příchodem zimy dostávají pořádně zabrat. Mráz, vítr a suchý vzduch jim dávají lekci z otužování. Ale nebojte, stačí pár kroků, a budou jako v bavlnce. Kůže na rukou patří mezi nejméně chráněné, ale nejvíc namáhané části těla. A i když se o ni snažíte pečovat promazáváním, někdy to nestačí. A to zvlášť v zimě. Jak tedy předcházet suchosti a popraskání
Přišlo od Panny Marie varování proti covidu?
enigmaplus.cz
Přišlo od Panny Marie varování proti covidu?
Mohou být některá náboženská zjevení tak konkrétní, aby nás varovala před nadcházejícími událostmi? Italka jménem Gisella Cardia tvrdí, že ano! [gallery size="full" ids="162348,162350,162349"] V
Láska versus přátelství: Řídí je stejné procesy v těle?
epochaplus.cz
Láska versus přátelství: Řídí je stejné procesy v těle?
I když to nezní moc romanticky, žádná láska by na světě nebyla bez obyčejné chemie! Jaké třaskavé reakce za ní stojí, už vědci tuší. Ale jak to s přátelstvím, které k lásce nemá zas tak daleko? Pokud si představíme tělo jako chemickou laboratoř, tak v sekci, kde se míchá láska, intimita a partnerské soužití, je