Domů     Minulost a přítomnost se protnuly
Minulost a přítomnost se protnuly
10 minut čtení

Byla už tma, když jsem do toho města přijela. Nalézalo se asi sto kilometrů od místa, kde jsem strávila řadu let a prožila věci, na které jsem se nyní snažila zapomenout.

Osud mi naštěstí nahrál do karet: moje babička z otcovy strany už nezvládala starat se o sebe sama a rodiče si ji tedy vzali k sobě. Tím se uvolnil byt, kde doposud žila. Připadalo mi, že jsem v dostatečné vzdálenosti pro uzavření jedné kapitoly svého života.

Chtěla jsem být sama, dát se dohromady, nadechnout se, než začnu další boj s nepřízní štěstěny. Sama, oproštěná od všeho a od všech. Hlavně od mého bývalého manžela.

Doufala jsem, že se mi na Adama podaří zapomenout, vytěsnit ho ze svých každodenních obav a nálad – že se zbavím nočních můr s ním spojených. A kdo ví, možná se v novém působišti najde někdo, kdo mi vrátí víru v lásku a ve šťastnou budoucnost.

Ještě před stěhováním jsem se pokoušela najít v novém městě práci. Měla jsem nějaké peníze schované stranou, kdyby se mi to hned nepodařilo. Abych se napevno usídlila, byla jsem ochotná dělat i pokladní v místním supermarketu – a takhle to nakonec i dopadlo.

Pro mě to sice znamenalo určitý profesní pád, protože předtím jsem pracovala na významné pozici v marketingovém oddělení jedné firmy… ale když už musela přijít změna, tak ve všem a důkladná.

Toho večera, kdy jsem definitivně dorazila do svého nového bydliště, jsem měla v hlavě prázdno a v srdci úlevu. Už nebudu potkávat Adama, nic mi od něho nehrozí. Jsem daleko… daleko od všeho špatného. Začíná jiný život.

V sedmadvaceti letech, s bolestnou minulostí, ale optimismem v duši jsem se do něho v těch jarních dnech vrhla po hlavě. Práce pokladní byla sice nic moc placená a svým způsobem ubíjející, ale mně to takhle vyhovovalo.

Když se člověk rozhodne zapomenout, je náročná a stereotypní práce tím nejlepším řešením. Za nějaký čas jsem si zvykla a pomalu se rozhlížela kolem sebe.

Přece jen jsem nebyla taková samotářka, aby mi vyhovovaly telefonické rozhovory s rodiči a kamarádkami z bývalého působiště. Potřebovala jsem si najít někoho nového, přímo tady.

Neuvažovala jsem o vztahu s nějakým mužem, na to jsem byla ještě příliš citově rozjitřená. Stačila by mi kamarádka nebo kamarád. Našla jsem nakonec jak muže, tak ženu. Počítala jsem nákup sympatickému mladému páru asi v mém věku, s malým dítětem.

Dítě bylo asi dvouleté, nezbedné a podařilo se mu roztrhnout obal od čočky. Ta se rozsypala po pokladním pásu i po zemi. Muž a žena se omlouvali, mně to přišlo spíš zábavné. Za pomoci jednoho brigádníka se mi podařilo udělat pořádek.

Odešli i s dítětem, ale po chvilce se ta žena vrátila a přinesla mi malou čokoládu jako pozornost. Poděkovala jsem: „Raději bych ale našla někoho, kdo by mě tu trochu provedl po městě. Bydlím tady krátce…“ Znělo to jako výzva a bylo to tak i myšleno.

Žena ji přijala a domluvily jsme se, že si některé odpoledne udělá čas na procházku se mnou. Tak začalo mé přátelství s Patrikem a Vilmou.

Na té procházce jsme se Vilmou zjistily, že máme hodně společného. Příště jsem přišla už na návštěvu k nim domů a pak už jsem tam chodila pravidelně. Právě u Vilmy a Patrika jsem se poprvé setkala se Zbyňkem.

Přišel tam neplánovaně, byl to Patrikův dávný kamarád. Hned jak jsme se jeden druhému podívali do očí, věděla jsem, že se do Zbyňka buď zamiluji – nebo na něho budu alespoň myslet. Z jeho strany jsem pocítila také okamžitou náklonnost.

Zdržel se jen chvíli, ale později si na mě vzal od Vilmy telefonní číslo a také informaci, kde pracuji. Vilma mu to číslo dala bez váhání, protože už věděla o mém zájmu. Vyptávala jsem se na Zbyňka tak „nenápadně“, že se mě přímo zeptala:

„Tobě se líbí, Kamilo, viď? Tak ti rovnou řeknu, že je svobodný a hrozně fajn. A dovedu si vás dva představit jako dvojici.“ Hned jsem se sice bránila: „Přeháníš, Vilmo.

Viděla jsem ho deset minut a přiznávám, že se mi jako chlap líbil, ale to je všechno…“ V duchu mě však potěšilo, že Zbyněk nikoho nemá a zadoufala jsem, že se s ním zase brzy uvidím.

Přišel za mnou do supermarketu, krátce před zavírací dobou. Spojil příjemné s užitečným a udělal si zároveň malý nákup – typický obsah košíku osamělého muže. Cítila jsem, jak se červenám a bylo mi jasné, že Zbyněk tu není náhodou.

Vilma mu vyprávěla o našem seznámení, protože řekl: „Jak to mám udělat, abych vás taky mohl pozvat na procházku? Čočku jsem nekupoval a tak nemám co rozsypat…“ Zasmála jsem se a odvětila, že rozsypaná čočka není podmínkou.

Domluvili jsme se, že se sejdeme za hodinu na náměstí, kde jsem se už docela dobře vyznala. Spěchala jsem domů a bylo mi po tvrdých manželských letech znovu pěkně u srdce. Šlo vlastně o moje první rande po rozvodu.

Vnímala jsem v sobě změnu… možný vztah se Zbyňkem, který se rýsoval, mi vrátí moji ztracenou ženskou sebedůvěru a důstojnost.

Všechno bylo hezké, kráčeli jsme vedle sebe jarním večerem, povídali si o dnešním dnu, o filmech, o hudbě… Pak jsme se posadili do jedné kavárny a Zbyněk mi začal vyprávět o sobě. Nebyl to žádný zvláštní nebo dramatický příběh.

Pár lásek prožil, jedna ho zradila krátce před svatbou, s jinou se zase rozešel on a dodnes jsou z její strany činěny pokusy vrátit vztah zpátky.

Bydlí sám, má poměrně slušně placenou práci v obchodní společnosti a nyní, po rozchodu s poslední přítelkyní, hledá už definitivně ženu na celý život. Domluvil a významně se na mě podíval.

Čekal, co prozradím já o sobě, jenže mně se vůbec o minulosti mluvit nechtělo. Bála jsem se toho, připadalo mi, že by všechny špatné vzpomínky znovu vyplavaly na světlo.

Nechtěla jsem si kazit večer tím, že bych přivolávala zpátky všechno, co mě dusilo, ubíjelo, ničilo. Omezila jsem se proto na konstatování: „Musí ti stačit, že jsem rozvedená, volná a chci se odpoutat od své minulosti.

To je všechno, co zatím o sobě můžu a chci prozradit.“ Ta odpověď ho příliš neuspokojila, ale nedal na sobě znát zklamání a dál vedl hovor jiným směrem. Seděli jsme v té kavárně asi ještě hodinu, pak mě doprovodil domů. Před vchodem jsme si podali ruce.

Na polibek ještě jaksi nebyla ta správná atmosféra. Vyhovovalo mi to tak. Chtěla jsem prožívat novou lásku pomalu, krůček po krůčku, jako kdysi tu první, když mi bylo patnáct.

Od Vilmy jsem se za dva dny dozvěděla, že se na mě Zbyněk vyptával. Moje minulost, o které jsem nechtěla mluvit, ho evidentně hodně zajímala. Vilmě jsem naštěstí o sobě také příliš neprozradila a ona i o tom málu, co jsem jí řekla, dokázala mlčet.

Na dalším rande se ale Zbyněk k mé minulosti už nevracel. Usoudil patrně, že je to otázkou času, kdy se rozpovídám. Přesto jsem ty nevyřčené otázky mezi námi stále vnímala.

Po měsíci, kdy náš vztah už nabral vyšší obrátky a občas jsme jeden u druhého přespávali, mi Zbyněk řekl: „Stejně bych toho rád o tobě věděl víc, Kamilo. Nechci tě brát jako záhadnou ženu, jejíž život začal až naším setkáním.

Každý máme nějakou osobní historii, které jsme výsledkem. Znám tě jako milou, hezkou, sympatickou mladou ženu, trochu křehkou, trochu sebejistou a odhodlanou a tuším, že s sebou neseš nějaké tajemství.

Rád bych to tajemství sdílel s tebou.“ Dlouho jsem mlčela a pak jsem Zbyňkovi řekla: „Není to ani tak tajemství, jako spíš věci, ke kterým se nerada vracím. Poznamenaly mě, byla to nepříjemná etapa mého života.

Dnes už je za mnou a já se od ní chci oprostit… s tvojí pomocí, miláčku. Pochopíš, prosím, že o tom zatím nebudu mluvit?“ Zbyněk mě pohladil, přitiskl mě k sobě a svůj postoj dal najevo tím, že se k tématu opravdu už nevrátil – ani toho večera ani později.

Týdny plynuly. Já ukončila práci v supermarketu, protože Zbyněk mi našel něco lepšího, co více odpovídalo mým schopnostem a vzdělání. Byla z nás skoro dokonalá dvojice, ve všem jsme si rozuměli.

Nemuseli jsme často ani promluvit a přece jsme věděli, co si ten druhý myslí.

Měla jsem sice teprve relativně krátce po rozvodu – při kterém jsem si slibovala, že se rozhodně hned tak znovu neprovdám – ale Zbyňkova existence a jeho láska mě přesvědčovaly, abych tento slib porušila.

Občas jsme se scházeli dohromady s Vilmou a Patrikem a já jsem byla vděčná osudu, že jsem ve svém novém domově našla lidi, kteří se stali důležitou součástí mého světa. Minulost po boku Adama se zdála být jakýmsi špatným snem, co se mi zdál kdysi dávno.

Po půlročním vztahu mi Zbyněk navrhl, abychom spolu bydleli už trvale a příští rok se vzali. O něčem takovém jsem už rovněž přemýšlela, přesto mě ta slova překvapila, potěšila a dojala.

Oznámili jsme to pak i Vilmě a Patrikovi a společně naše „zásnuby“ oslavili. Když jsme se toho večera vrátili ke Zbyňkovi do bytu, kde jsme měli přespat, posadila jsem se do křesla a navrhla, abychom si udělali černou hodinku.

Nyní přišel čas otevřít bránu vzpomínek a říct svému budoucímu životnímu partnerovi, co jsem prožila.

Mluvila jsem dlouho… o tom, jak šťastná a naivní jsem byla, když jsem si Adama brala… o jeho násilnické povaze, která se začala zanedlouho projevovat… o tom, jak mě bil, ponižoval, znevažoval moji roli manželky i hospodyňky… o tom, jak mě dohnal až na psychiatrii.

Zbyněk poslouchal a přitom mě držel za ruku. Ve chvílích, kdy má slova doprovázely slzy, mě hladil a utěšoval. Pověděla jsem mu úplně všechno včetně nepříjemných podrobností. Dusila jsem to v sobě strašně dlouho. Nyní to bylo venku. Cítila jsem úlevu.

Nahlas jsem se rozplakala. Minulost a přítomnost se protnuly. Zbyněk mě nechal vybrečet, jen mi stiskem ruky dával najevo, že je tu se mnou. Věděla jsem, že se o tom bavíme jen dnes a nikdy víc už ne.

Bylo to jako zpověď… jako akt, který mi definitivně umožňoval žít nový život. Od toho večera jsem se změnila. Všechno, co mě ještě podvědomě trápilo, se rozplynulo jako sníh na slunci… a tím sluncem byla Zbyňko láska, která nepřestávala hřát…

Kamila (29), severní Čechy

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Už jsem ani nedoufala, že mě něco tak krásného potká. Až v pětapadesáti jsem zažila lásku na první pohled. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Oba jsme byli mladí a byl to tak říkajíc sňatek z rozumu. Rodiče nás dali dohromady, Toník byl dobře zaopatřený mladý muž. Manželství nám oběma moc nesvědčilo, brzy jsme zjistili, že máme oba úplně odlišné zájmy. Toník se dal na kariéru a náš vz
3 minuty čtení
Seznámila jsem se s Láďou na babiččině zahradě, kam přišel pomáhat s porážením stromu. Babička mě před ním ale varovala... Babička se mě často ptávala, kdy se už konečně vdám. Dost mě to deptalo, protože mi bylo, dejme tomu, sedmnáct nebo osmnáct a na vdavky jsem nemyslela ani za mák. Z dnešního pohledu to chápu, přála si dočkat se pravnoučátka, ale tehdy mě to rozčilovalo. Odsekávala jsem b
3 minuty čtení
Dlouho jsem byla zamilovaná do jednoho slavného zpěváka. Ovšem jen platonicky. I tak jsem ale ostatní kluky přehlížela. Až na jednoho... Muzikanta Víťu Vávru, jsem tehdy zbožňovala. Jeho fotky a plakáty dominovaly mému dívčímu pokojíčku, samozřejmě jsem měla na kazetách všechny jeho písničky a u gramofonu vzorně srovnané jeho desky. Starší sestra prorokovala, že se sotva seznámím s nějakým kluk
3 minuty čtení
Na pionýrský tábor se mi nechtělo, nebyla jsem kolektivní typ. Plánovala jsem útěk, ale dnes jsem moc ráda, že se mi nepodařil. Začalo léto, naši mě poslali na pionýrský tábor. Brečela jsem kvůli tomu. Bylo mi čtrnáct a byla jsem hodně samotářská, rodiče to nerespektovali a stále se mě snažili zapojovat do nejrůznějších kolektivů. Táta se bál, že kdo má rád samotu, spěje do blázince. Byla to
3 minuty čtení
Po maturitě jsme s kamarádkou Lenkou přemýšlely, kde a jak najít lásku. A pak najednou jsme je uviděly. Dva neobyčejné fešáky. Seděly jsme takhle jednou s kamarádkou Lenkou v zahradní restauraci, bylo nám tehdy osmnáct. Měly jsme čerstvě po maturitě a doufaly jsme v nějakou prázdninovou lásku. Jenomže kde ji vzít? Venkovská hospoda čtvrté cenové skupiny byla plná starších, břichatých pánů, řekn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Poznejte údolí Desné: od Dlouhých strání po termální prameny
epochanacestach.cz
Poznejte údolí Desné: od Dlouhých strání po termální prameny
Jen málokteré místo v České republice nabízí tolik rozmanitých zážitků na tak malém území jako údolí řeky Desné v srdci Jeseníků. Během jediného dne můžete nahlédnout do útrob jedné z nejvýznamnějších vodních elektráren v Evropě, vydat se na horské hřebeny, projet se na koloběžce a den zakončit poznáváním památek ve Velkých Losinách nebo v termálním
Jahodová bruschetta
tisicereceptu.cz
Jahodová bruschetta
Předkrm, který v sobě spojuje jemnost jahod s ostrostí balzamikového octa, vás příjemně překvapí nenadálou lahodností. Potřebujete 1 bagetu (nebo 4 krajíce bílého chleba) 250 g jahod 1 lžíci b
Jak jít do boje s celulitidou a jasně vyhrát
nejsemsama.cz
Jak jít do boje s celulitidou a jasně vyhrát
Ano, jde to! Vrhněte se do lítého boje s nevzhlednými ďolíčky všemi způsoby – úpravou stravy, cvičením, krémy a lymfatickými drenážemi, a úspěšný výsledek se dostaví. Přistihla jste se, že si v zrcadle prohlížíte své hýždě, stehna a v duchu si říkáte – už to není, co to bývalo? Nač skládat zbraně. S nahromaděnými podkožními tukovými buňkami, které způsobují nevzhledné ďolíčky či hrbolky,
Skončí Solaříková s přítelem kvůli dítěti?
nasehvezdy.cz
Skončí Solaříková s přítelem kvůli dítěti?
Karty se opět zamíchaly? Ještě donedávna vše nasvědčovalo tomu, že herečka ze seriálu Specialisté Patricie Solaříková (37) hoří celým svým srdcem pro přítele, tvůrce videí Alexe Grigorieva (38). Teď
Našla jsem ji v čekárně
skutecnepribehy.cz
Našla jsem ji v čekárně
Do nemocniční čekárny jsem přišla o něco dřív. Byla tam jen jedna žena. A toto setkání mi změnilo život. Sedla jsem si naproti ní. Krátce jsme se na sebe usmály a každá se začetla do svého časopisu. Od první chvíle jsem měla zvláštní pocit. Ta žena mi byla něčím povědomá. Nebylo to tím, že bych ji znala, spíš
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
Emirates proměnila části Airbusu A380 a Boeingu 777 v ikonický symbol Arsenalu
iluxus.cz
Emirates proměnila části Airbusu A380 a Boeingu 777 v ikonický symbol Arsenalu
Společnosti Emirates a Arsenal odhalily na Emirates Stadium unikátní sochu The Aircrafted Arsenal Crest, která propojuje svět letectví a vrcholového sportu. Osvětlený znak vysoký 2,4 metru vznikl ručn
V přírodě je zranitelným druhem, v Zoo Praha se mláděti zoborožce kaferského daří
21stoleti.cz
V přírodě je zranitelným druhem, v Zoo Praha se mláděti zoborožce kaferského daří
Zoborožec kaferský je bez jakýchkoli debat impozantním ptákem s rozpětím křídel až 170 centimetrů. Přirozeným prostředím jsou mu africké savany, kterými si zpravidla vykračuje - drží se totiž spíše př
Muž, který prodával Brooklynský most: Podvod, kterému uvěřily desítky lidí
epochaplus.cz
Muž, který prodával Brooklynský most: Podvod, kterému uvěřily desítky lidí
Koupit si slavný Brooklynský most? Dnes to zní absurdně. Na přelomu 19. a 20. století ale podvodník George C. Parker přesvědčuje řadu přistěhovalců i důvěřivých investorů, že právě on je jeho právoplatným vlastníkem. A není to jediná památka, kterou dokáže „prodat“. Jeho neuvěřitelný příběh se stává jednou z největších legend světových dějin podvodů. New York
Tajemství hradních studní: Černé hlubiny, které rozhodují o životě i pádu hradu
enigmaplus.cz
Tajemství hradních studní: Černé hlubiny, které rozhodují o životě i pádu hradu
Na první pohled je to jen otvor v zemi. Ve skutečnosti patří hradní studna k nejdůležitějším a zároveň nejzáhadnějším místům celého hradu. Bez vody se posádka dlouho neubrání, proto stavitelé hledají
Mapa, která neměla existovat: Piri Reis a tajemství předpotopních map světa
epochalnisvet.cz
Mapa, která neměla existovat: Piri Reis a tajemství předpotopních map světa
V roce 1513 nakreslil osmanský admirál Piri Reis mapu, která podle mnohých měla vzniknout až o dvě staletí později. Na kusu gazelí kůže se totiž objevuje pobřeží připomínající Antarktidu bez ledového příkrovu, tři sta let před jejím objevením. Odkud čerpal? Existovala snad civilizace se znalostmi, jež historie dosud nezaznamenala? Píše se rok 1513, osmanský
Císař Traianus rozšířil římskou říši na maximum
historyplus.cz
Císař Traianus rozšířil římskou říši na maximum
Decebalus obnovuje zbořené pevnosti a vyzbrojuje svoji armádu. Porušil tím mírovou dohodu, což ale Traianovi příliš nevadí. Aspoň má záminku k nové válce. Brzy opět vtrhne s vojskem do Dácie a za pár týdnů přitáhne až k její metropoli. Dobýt dobře opevněné město však bude pořádným oříškem. Byl prvním římským císařem, který se nenarodil na