Domů     Zahýbat jezdím na chalupu
Zahýbat jezdím na chalupu

Domek, dědictví po manželových rodičích, jsme neprodali, jak jsem navrhovala. Naopak. Dva roky jsem každý víkend musela dřít, abychom měli pěknou chalupu. Když jsem si konečně zvykla, začal manžel stávkovat. Prý tam mám jezdit bez něho!

Předpokládala jsem, že domek po manželových rodičích prodáme. Byl jejich jediný syn a tak se nemusel s nikým dělit. „Koupíme si nové auto a poletíme k moři! A také dáme něco dětem!“ plánovala jsem, ale on mě vyvedl z omylu. Jeho rodný dům se prodávat nebude!

jen práce a nepohodlí

Nedbal, že je domek od našeho domova vzdálený skoro sto kilometrů. A nezajímalo ho, že se téměř rozpadá. Domek potřeboval nejen novou střechu, ale snad úplně všechno. Alespoň nám to tvrdil šéf stavební firmy, co se na tu zchátralinu přijel podívat.

„Paní, na ten dům dlouho nikdo nesáhl. Já bych ho rovnou zboural a postavil na tom místě nějakou pěknou moderní dřevostavbu!“ radil, ale můj Jarda jen mávnul rukou. O takovém řešení nechtěl ani slyšet. Naopak, hned se pustil do rekonstrukce.

Místo abych se radovala z dědictví, mi nastalo peklo. V pátek hned odpoledne, po příchodu z práce, odjezd na chalupu. Dřina, nepohodlí, vaření na starých kamnech a spaní v nepohodlných a rozvrzaných postelích. Všude vlhko a zima.

Klouby mě bolely, jen jsem si na víkend vzpomněla! A návrat až v neděli večer!

Málem jsem se udřela

Vždycky jsem se už těšila na pondělí, až si konečně sednu a budu užívat tepla a klidu! Pracovala jsem v takové malé dílně a kompletovala dřevěné hračky. Svoji práci jsem milovala. Vůni dřeva a laku. S ženskými jsme byly sehraná partička a dobře si rozuměly.

Prostě, do práce jsem chodila ráda a poslední dobou čím dál raději. Z mého Jardy se totiž stával čím dál větší zarputilec. Do ničeho si nenechal mluvit, s ničím poradit. Jen poroučel a vydával rozkazy. Pasoval se na stavbyvedoucího a mně na svého podřízeného.

Byla jsem čím dál udřenější, ale musela jsem uznat, že ze zchátralého domku se stala moc hezká chalupa. Nové omítky a střecha udělaly svoje. „Měl jsi pravdu, Jarouši, byla by škoda to tady prodat. Budeme tu trávit víkendy a s vnoučaty prázdniny!

Je tu tak hezky…“ přiznala jsme upřímně, zatím co jsem se dojatě rozhlížela kolem sebe.

Bez manžela

Pěkně zelená travička, starý ořech, keře obalené rybízem, dvorek dlážděný starými pálenými cihlami. Učiněný ráj! „Tak to ses, holčičko, přepočítala. Už se nemohu dočkat klidu. Chalupu mohou využívat děti, ale já budu pěkně doma a užívat si pohodlí.

Z křesla se nezvednu celý víkend!“ oznámil mi, aniž by se na mě podíval. Koukal kamsi do daleka a popíjel pivko. Došlo mi, že cestu zpět budu muset odřídit opět já. Naštvalo mě to. Teď, když bych měla sklízet plody svojí poctivé dřiny, zůstane on doma?

Celou cestu jsem na Jardu nemluvila. Ne, že by mu to vadilo, ale když jsem zastavila před naším domem, prohlásil: „Tak si tam jezdi sama. Jak je libo!“ Měl vlastně pravdu. K ničemu jsem ho nepotřebovala! Klidně odjedu na tu naši chalupu sama! Hned příští víkend jsem vyrazila.

Soused byl krasavec

„Sousedko, sousedko, kde máte manžela?“ hulákal na mě náš soused a v ruce držel nějakou domácí pálenku. Aniž čekal na odpověď, přeskočil plot jako mladík a pozval se ke mně do kuchyně. Povídali jsme si skoro do půlnoci.

Teprve během večera jsem si všimla, jak je ten chlap hezký. Jaké má vyrýsované svaly a nádherně modré oči. Ošlehaná pleť a vějířky drobných vrásek kolem očí z něho dělaly málem krasavce! No, možná v tom hrál trochu roli i alkohol, kterým jsme zrovna nešetřili.

A možná i můj vztek na manžela, který mě v poslední době hodně zanedbával. Soused nakonec odešel až ráno. A nespal u stolu! Dopustila jsem se svojí první nevěry. Po třiceti letech manželství! Samotnou mě překvapilo, jak to bylo lehké. Snadné. A taky moc hezké!

Hřešit bylo tak snadné

Nevěry jsem vůbec nelitovala. Spíš naopak. První, co mě napadlo, byla myšlenka, že jsem si něco tak skvělého měla dopřát už dávno! „Tak zase večer!“ zavolal soused na rozloučenou, ale přišel už odpoledne. Prý se nemohl dočkat!

Z chalupy jsem jela domů značně utahaná. Ale už od pondělí jsem se těšila na další víkend i ten další. Asi po roce mě soused přestal bavit. Bylo to s ním hezké, ale pořád stejné. Takový stereotyp. Jen co přišel, hnal se do ložnice.

A ráno pospíchal domů, nakrmit zvířata a asi taky dospat to, co zameškal v noci. Byl už dost unavený. Začal se vymlouvat na bolesti zad, až jednou nepřišel vůbec. Mrzelo mě to, protože jsem se přece jen na víkendové povyražení těšila.

Doma byla pohoda, ale také velká nuda a stereotyp. „Přece nebudu jen tak sedět sama v prázdné chalupě?“ řekla jsem si a vyrazila do místního hostince.

Oslovil mě sympaťák

Ani jsem netušila, že se tu zrovna koná nějaká zábava. Místní kapela docela hezky hrála a všichni se na mě celkem přátelsky usmívali. Občas na mě dokonce zamrkali. Asi jim můj románek se sousedem nezůstal utajený.

Nebo mě už považovali trochu za svou, a ne za nějakou přivandrovalkyni z velkého města. Rozhlížela jsem se, zda nenatrefím na souseda, přece jen bych si s ním ještě dala říct. Nikde jsem ho ale nenašla.

A to jsem se podívala i pod stůl, přestože ještě nebyla ani půlnoc. Zklamaně jsem si přisedla ke stolu k nějakým mužským a poručila pivo s panáčkem. Na spravení nálady, kterou jsem měla zrovna úplně pod psa.

„Mohu vás pozvat k tanci?“ optal se mě nějaký, mně neznámý, pán. Byl to chalupář, ale já ho tu nikdy neviděla. „Koupili jsme tady s manželkou chalupu, ale ona sem nejezdí. Nelíbí se jí to tady! Tak jezdím sám,“ vysvětloval při ploužáku.

Užitek máme oba dva

Bal milý a tak jsem se mu i já se svým trápení svěřila. Tedy s manželským trápením, ne tím mileneckým! Domů mě samozřejmě ochotně doprovodil. Bylo jasné, na co oba myslíme. Jiskra přeskočila už při tom prvním tanci.

Měl takové pěkně pevné tělo, a jak hezky voněl! Nějakou vodou po holení. Pozvala jsme ho dál. Na štamprličku. „Abys byl povolnější!“ vtipkovala jsem, ale on mě ani nenechal domluvit, jak byl nedočkavý. Odešel až ráno, ale jen na nákup.

Vrátil se s čerstvými houstičkami a zůstal až do mého odjezdu. Domů jsem jela opět příjemně unavená. Těšila jsem se na další a další víkend! Chalupa mi prostě dělá velkou radost. Manžel ani netuší, jakou mě těší, že ji neprodal.

Ale i jemu přinesla chalupa užitek. Má ode mě klid!

Kristýna L. (57), Ústí nad Labem

reklama
Související články
26.5.2024
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi čtyřiatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok utekl jako voda a přišel zase máj, voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla p
25.5.2024
Lhát se opravdu nemá. A to zřejmě ani v případě, kdy člověk chce druhým udělat radost ‒ jako já. I milosrdná lež se totiž může obrátit proti vám. Když jsem ve dvaceti odešla z domova, neměla jsem zrovna moc peněz. Ke své práci v kanceláři jsem si tedy našla ještě další brigády, abych si polepšila. Dělala jsem po večerech za barem. Moc jsem si chtěla tu práci udržet, tak jsem se hodně snažila
22.5.2024
Když jsem se vdávala, bylo mi dvacet. Sladkých dvacet? Netuším. Jen jsem tehdy spíš tušila, že to není to pravé. Vdávat jsem se musela, jak se říká. Čekala jsem miminko a sousedé by mě lynčovali, kdybych jim do vsi přivedla levobočka. S manželem jsme spolu byli 23 let, ovšem klapat to přestalo už po pěti letech. Začal pít, nesnažil se. Ale rozvést se? To by bylo to samé jako s tím levobočkem. T
20.5.2024
Dnes se se soukromými vysokými školami roztrhl pytel. Získat titul už není tak obtížné jako kdysi, kdy vysokou studovali opravdu jen ti nejnadanější. Když nejmladší kolegyně odcházela na mateřskou, sháněli jsme někoho na zástup. Jednou přišel vedoucí provozu s tím, že sehnal mladou a nadějnou zaměstnankyni. Dost nás to překvapilo, protože do personálních věcí se nikdy nepletl. „Je mladá, ještě
20.5.2024
Důvěřovala jsem mu a o jeho slovech nikdy nepochybovala. Nedůvěra se mě zmocnila až poté, co mi nalila jed do žil moje nejlepší kamarádka. O nějaké nevěře jsem vůbec nikdy nepřemýšlela. Ani o svojí, natož o manželově. Nebyl sebemenší důvod. Byl to takový můj méďa do nepohody. Moc krásy nepobral, ale o to víc jsem ho měla ráda. Byl takový retro Pěkně vypasené bříško, pleš začesaná trochou
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Rezidence pro jedenáct veteránů
rezidenceonline.cz
Rezidence pro jedenáct veteránů
Dům postavený v šedesátých letech minulého století prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dočkal se i velkorysého rozšíření. Nyní tahle moderní a elegantní rezidence, nacházející se v regionu Eastern Townships v kanadském Quebecu, nabízí komfort svým obyvatelům i reprezentativní prostor unikátní sbírce. Prvním záměrem majitelů, vášnivých sběratelů, bylo upravit stárnoucí nemovitost tak, aby v ní mohli parkovat
Povaha člověka podle barvy aury
nejsemsama.cz
Povaha člověka podle barvy aury
Podle aury jednoduše poznáte, zda je člověk uvnitř dobrý, nebo skrývá lži a tajemství! Stačí, když se zaměříte na to, co kolem dotyčného, kterého se snažíte přečíst, vidíte. Zvládne to i úplný laik. Aura se skládá ze sedmi vrstev: éterického těla, emocionálního, mentálního, astrálního, éterického negativního, karmického a andělského. Její barva vám o člověku řekne takřka všechno.
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
enigmaplus.cz
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
Ačkoliv titul nejslavnějšího jezerního monstra si pro sebe zabrala lochneska ze skotského jezera Loch Ness, v Kanadě k tomu rozhodně také mají co říci. V tamní provincii Britská Kolumbie se totiž nach
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
nasehvezdy.cz
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
Má snad Hollywood většího hřebce, než je Leonardo DiCaprio (49)? Ten všechny své partnerky obvykle opouští poté, co krásky dovrší 25 let, protože starší ženu vedle sebe nesnese. Že by to s jeho stáv
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
epochanacestach.cz
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
Karlovarský kraj, to nejsou jen světoznámé lázně na seznamu UNESCO. Jeho ráz utváří i bujná příroda, tajuplné podzemí a dechberoucí kulturní památky. Vydejte se s námi do historických měst, odkud můžete podnikat výlety za poznáním dalších magických míst. Cheb – po stopách středověkých kupců Ve městě Cheb najdete nevídanou koncentraci památek. Prohlédnete si unikátní komplex hrázděných
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
historyplus.cz
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
V tratolišti krve leží na „tenisovém dvorci“ v centru Říma 28. května 1606 bezvládné tělo. Patří mladému hejskovi Ranucciu Tomassonimu. O život ho na neobvyklém místě připravil známý malíř. Je pravda, že se umělec pokusil Tomassoniho před smrtí i vykastrovat? Potemnělé vězení v Andělském hradě v srdci Říma má nového „nájemníka“. Je jím Benvenuto Cellini, zřejmě nejzkaženější umělec
Stařenka rozřezala a spálila manžela
epochaplus.cz
Stařenka rozřezala a spálila manžela
Před justiční budovu přiveze taxík jakousi ženu. Když vystoupí, z obličeje jí mnoho vidět není. Na hlavě má šátek a tvář zakrytou rouškou. Co lze ale spatřit dobře, jsou potíže, které jí působí chůze. Z auta se dostane za pomoci příslušníků justiční stráže. To bude jistě oběť! Anebo ne? Na Českolipsku v severních Čechách mají
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
skutecnepribehy.cz
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
21stoleti.cz
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
Podle nové studie nástroj umělé inteligence nejvíce pomohl s kreativními úkoly. Naopak při analytičtější práci zaznamenal spoustu chyb. Když vloni na jaře začal profesor z Harvard Business School Kar