Domů     Málem jsem obětovala rodinu kvůli kariéře
Málem jsem obětovala rodinu kvůli kariéře

Vždycky jsem toužila vyniknout ve své práci. Kdo ne? A byla jsem ochotná zničit si i rodinné štěstí. Dokonce obětovat lásku vlastního dítěte. Probuzení přišlo včas.

Nebyla jsem v naší škole jediná, která nosila brýle a měla pár kil nadváhy. Jenže zrovna já jsem byla oběť. Trápilo mě to. Na to, že se mnou nikdo nekamarádí, jsem si zvykla.

Ale že se mi někdo vysmívá, nadává mi Buřte a občas mi ukradne penál, na to si zvyknout nešlo. A ještě horší bylo, že doma jsem moc zastání neměla. Poslouchala jsem přednášky rodičů, kteří mi dávali za příklad starší sestru Jitku.

Jenže jak jsem mohla soutěžit s Jitkou, která byla blonďatý andílek a jediný její úsměv by obměkčil i skálu? Všechno jí procházelo už jenom proto, že udělala oči nebo se slaďoučce usmívala. Zrálo ve mně rozhodnutí, že to jednou všechno změním.

Že si mě všichni budou vážit. Že jednou všem ukážu.

Musím se změnit

Odešla jsem na střední školu dost daleko od domova a bydlela na internátě. Během prázdnin jsem zhubla, brýle vyměnila za čočky a najednou ze mě byl někdo jiný.

Nevím, jestli to bylo tou proměnou nebo tím, že jsem se ocitla mezi lidmi, kteří nevěděli nic o mé minulosti. Já jim nic nevykládala a oni se ani moc neptali.

Když se někdo přece jenom zeptal na dětství, se smíchem jsem jim vyprávěla smyšlené historky, Nic o ponižování a slzách. Ostatní se se mnou normálně bavili, chodila jsem s partou kamarádek do kina a na diskotéky.

Ve škole jsem patřila mezi nejlepší studenty a učitelé mě přemlouvali, abych šla na vysokou. Jenže s tím jsem doma nepochodila. „A co bys tam asi dělala, to je pro chytřejší, než jsi ty.

Nemáme peníze na rozhazování, tak si koukej najít pořádnou práci,“ odbyl mě táta. Zapomněl ale říct, že Jitce platí podnájem i útraty. Já byla ale na takovou reakci připravena. Po maturitě jsem odešla z domova nadobro. Když mě nechcete, tak jdu, řekla jsem si.

Byla jsem dost dobrá

Přes prázdniny jsem bydlela u kamarádky a dřela na brigádách. Našetřila jsem si nějaké peníze a vyrazila do Prahy. Našla jsem si práci a začala pracovat v reklamní agentuře jako holka pro všechno.

Šéfové oceňovali mou pracovitost a ochotu, a když zjistili, že mluvím anglicky a španělsky, pověřovali mě i zodpovědnějšími úkoly. V práci jsem také poznala svého muže, který tam pracoval jako grafik.

FJirka byl o deset let starší a netajil se tím, že by měl rád dítě. Na teplo rodinného krbu jsem ale neměla ani pomyšlení.

Těhotenství mi zkřížilo plány

Naskytla se mi příležitost studovat dálkově. Jirkovi jsem řekla, že pokud na mě nechce čekat, pochopím to. Ale on vydržel. Po dokončení školy jsem dostala v agentuře na starost několik velkých klientů. A pak jsem otěhotněla.

Uvažovala jsem o potratu, ale nedokázala jsem to udělat. Především kvůli Jirkovi, kterému se blížila čtyřicítka. Těhotenství jsem zvládala bez problémů a do poslední chvíle pracovala.

Kamarádky mě děsily popisem vlastních porodů, ale ten můj byl tak rychlý, že jsem si ani neuvědomila, že se něco děje. Narodil se nám krásný kluk, ovšem od první chvíle to u nás doma vypadalo, že maminkou je Jirka a ne já. V hlavě jsem měla jen a jen práci.

Práce a zase práce

Když byly Daníkovi skoro tři roky, dostala naše firma skvělou příležitost pracovat pro významného mezinárodního klienta a ředitel mě pověřil dohledem nad kampaní.

V tu dobu začal Dan chodit do školky, kterou náš do té doby bezproblémový synek od první chvíle nenáviděl. Proplakal celé hodiny, ubližoval ostatním dětem a stal se postrachem vychovatelek. Skončil u psycholožky, kam s ním pochopitelně šel Jirka.

Po návštěvě u psycholožky se mi manžel snažil vysvětlit, že podle jejího názoru by naše dítě potřebovalo péči obou rodičů a že bych se měla konečně začít chovat jako matka. Poprvé v našem manželství to vypadalo na rozvod.

Neměla jsem čas

Uprostřed týdne, kdy jsme měli mít u klienta rozhodující prezentaci, mi odpoledne zavolal Jirka. Byl úplně k smrti vyděšený. Daníka odvezla ze školky sanitka do nemocnice s těžkým astmatickým záchvatem.

Chtěl po mně, abych za nimi přijela, ale já musela dodělat prezentaci. Vztekle jsem práskla telefonem. Po desáté večer mi Jirka znovu volal. Byl na pokraji zhroucení a mně došlo, že Daníkovi jde o život. Zaklapla jsem notebook a objednala si taxíka.

V nemocnici jsem našla Jirku, který na mě koukal jako bubák a zarytě mlčel. Naštěstí se brzy objevila paní doktorka, která nás uklidnila, že Dan už je mimo nebezpečí.

Rodinu jsem zachránila

Prezentace u klienta byla naprosté fiasko. Šéf si mě zavolal a řekl mi, že už delší čas se mnou není spokojený. Pokud se nesrovnám, budeme se muset rozloučit. Překvapilo mě, jak mi to bylo jedno. Vrátila jsem se do naší tiché domácnosti za Jirkou.

Připomněl mi, že i on má práci, kterou má rád. Ale já s Danem jsme pro něj vždycky znamenali to nejlepší, co ho v životě potkalo. Teď se chtěl rozvést a získat syna do péče. Zhroutil se mi svět. Najednou mi začaly věci docházet.

Jak jsem svou urputností válcovala jiné, jak jsem všem jenom kazila život. A proč vlastně?

Práskla jsem dveřmi

Ráno jsem se vydala do kanceláře. Uklidila jsem si stůl, připravila věci k předání a bez ohlášení vtrhla k šéfovi. „To snad počká,“ zakřičel. Zrovna se bavil po telefonu se svou ženou. „Ne, tohle nepočká!“ řekla jsem dost důrazně.

Radši se své ženě vymluvil na důležitou věc a zavěsil. Odcházela jsem s výpovědí v ruce a se slastným pocitem. Doma jsem našla Jirku, jak si balí věci. Vyrvala jsem mu kufr z rukou a přinutila ho poslouchat. Mluvila jsem dlouho.

Pak jsme se vydali za Danem do nemocnice. Tam na nás čekala psycholožka, která nám vysvětlovala, že synkovi chybí péče jednoho z rodičů. Jeho astma mělo psychické příčiny.

Našla jsem si práci na poloviční úvazek a Jirka se přiznal, že by nejspíš stejně nedokázal odejít. Od té doby uběhlo hodně let, ale já se sama sebe občas dodnes ptám, jak jsem mohla být tak hloupá a myslet si, že práce má větší cenu než láska těch nejbližších.

Irena V. (56), Olomouc

Další článek
reklama
Související články
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
1.5.2024
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem si, že to je láska na celý život. Když jsem otěhotněla, úmyslně jsem našim neřekla n
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,