Domů     První schůzku jsme měli na hřbitově, svatbu na Dušičky
První schůzku jsme měli na hřbitově, svatbu na Dušičky
7 minut čtení

Dostala jsem přezdívku Pytlákova schovanka. Nikdy bych nevěřila, že se do mě zakouká nejhezčí kluk ze školy, ten, kterého chtěly všechny holky.

Vždycky jsem věřila na duchy. Když jsem byla malá, slýchala jsem je na půdě, celé noci tam šramotili. Babička sice tvrdila, že jsou tu kuny, ale já věděla své.

Na Dušičky, anebo když se tenhle tajemný svátek blížil, jsem existenci onoho světa vnímala vždy velice intenzivně. Babička mě učila úctě k zesnulým.

Pravidelně týden před uctěním jejich památky jsme spolu chodily na hrob, drhly ho, vymetly z něho listí, omyly náhrobní desku a zapálily svíčku.

Také za okno jsme daly světýlko, to se prý dělá, aby zesnulí, jejichž duše se v tento jediný den smí vrátit mezi živé, lépe našli cestu domů. Maminka v té době už také patřila k nim, k zesnulým, tátu jsem nikdy nepoznala, vychovala mě babička.

Vyrůstala jsem na polosamotě, v domku s obrovskou zahradou, v osadě, kde žilo stálých obyvatel jako šafránu. Není divu, že ze mně vyrostlo uzavřené děvčátko, samotářské a nedůvěřivé. Co mi ovšem zůstalo do dospělosti, byla láska ke hřnitovům.

Zalézt si mezi kříže, sednout si na lavičku, poslouchat, jak v tújích cvrlikají vrabci a jen tak si přemýšlet, to jsem měla ráda.

Sama na světě

Ve třídě jsem nebyla oblíbená, byla jsem plaché děvčátko, takové vylekané, žádná duše kolektivu, vedle upovídaných veselých spolužaček jsem působila jako zjevení. Učila jsem se dobře, ale na to, abych si ostatní děti získala, jsem byla příliš uzavřená.

Ne snad, že by mě šikanovaly, na to tehdy nebyla doba ještě zralá, ale jednoduše si mě málo všímaly. Chodila jsem k mámině hrobu a všechno jí vyprávěla. Babička zemřela, když do mých osmnáctých narozenin zbývalo pár dní. Tak tak jsem unikla děcáku.

Neunikla jsem však černočerné hrůze. Najednou jsem byla úplně sama na světě. Nevěděla jsem, co si počnu. Chodila jsem do třetího ročníku gymnázia a neměla nikoho. Nikdo z dětí, které jsem znala, v takové situaci nebyl.

Spolužačky byly obklopeny početnými rodinami, staraly se o ně milující mámy. Žádná z nich si neuměla představit, co prožívám.

Nedělní oběd

Měla jsem však štěstí v neštěstí. Třídní profesorka byla citlivá žena, viděla jsem na ní, že mě upřímně lituje. Sem tam mě pozvala na nedělní oběd, prý se nemůže dívat na to, jak jsem pořád sama. Měla syna, byl o rok starší než já, maturant na našem gymnáziu.

Až když jsem s ním díky jejímu šlechetnému pozvání poprvé v neděli obědvala, uvědomila jsem si, že to její syn. Ano, byl to David, ze kterého bylo úplně vedle celé gymnázium, respektive jeho dívčí část. Krásný David, tak se mu říkalo.

Několik spolužaček na něj mělo zálusk. Krásný David se mnou u stolu! Nábožně jsem ho sledovala. Ušklíbl se a ucedil: “Á, Pytlákova schovanka!” Jeho matka na něj zasyčela, ať se uklidní. Překvapeně jsem zvedla oči:

“Pytlákova schovanka?” Neochotně mi vysvětlil, že tak mi říká celá škola. Snad prý kvůli tomu, že jsem úplně sama a bydlím v baráčku u lesa. “Žádného pytláka neznám,” pokrčila jsem rameny a třídní profesorka upozornila syna, že by se ke mně měl chovat slušně.

Zeptal se přehnaně sladkým hlasem: “A co děláte ve volném čase, slečno Veroniko?” Odpověděla jsem, že chodím na hřbitov. “A budete tam i zítra po škole, slečno Veroniko?” pokračoval v salónní konverzaci. “Davide,” okřikla ho jeho matka, “už toho šaškování bylo dost.”

Jako víla

Na to: A budete tam i zítra po škole, slečno Veroniko, jsem samozřejmě nezapomněla. Byla jsem tam. Otevřela jsem vrzající černou kovovou branku a ocitla jsem se ve svém světě, blízko maminky i babičky.

Bylo půl čtvrté odpoledne, na venkovském hřbitůvku nikdo nebyl, ale několik svíček hořelo. Sedla jsem si na lavičku pod lípu. Bylo ještě hezky, ale pomalu se hlásil o slovo říjen.

Babí léto ustupovalo dušičkovému počasí. V údolí se ráno válely mlhy, poprchávalo, kdekdo měl rýmu a kašel. Teď se mezi mraky prodralo slunce a namířilo hřejivé paprsky přímo na hřbitov.

“Krásný David,” řekla jsem nahlas, protože tu nikdo nebyl, myslím nikdo z živých. “Ve snu by mě nenapadlo, že na mě někdy promluví.”

Mraky překryly slunce a moje maminka, se kterou jsem si tímhle způsobem často povídala, odpověděla: “A proč by nepromluvil? Vidělas někdy zrcadlo?” Babička dodala: “Vypadáš jako víla, Verunko. Nejhezčí z celé školy.

Ale ty o tom nic nevíš, co?” Obě se zasmály a zavrzala branka. Vešel David a nejistě se rozhlédl: “Ty si povídáš s mrtvejma?”

To se nesmí?

Neuvěřitelně mu to slušelo. Mohla jsem na něm oči nechat. A dokonce se zdálo, jako by to bylo vzájemné. Kývla jsem: “Ano, často si tady povídám s babičkou a s mámou. To se nesmí?” Vykulil oči:

“Pytlákova schovanka, a ještě k tomu čarodějnice.” Byla jsem ráda, že si ho babička s mámou mohou prohlédnout. Doufala jsem, že na ně udělá dobrý dojem, ač v jednom kuse šaškoval a všelijak se pitvořil. Ale když s tím přestal, vypadal jako princ z pohádky.

Jako princ, který vysvobodí princeznu a vezme si ji za ženu. Nemohla jsem uvěřit, že by mě chtěl. Zrovna mě, s tou směšnou přezdívkou, podivnou samotářku bez peněz, a to ještě ani nevěděl, že chodím k psychiatrovi.

Tehdy to nebylo zvykem a v módě už vůbec ne, do módy to přišlo až teď. V dobách minulých to lidé o sobě tajili. Kdo chodil k psychiatrovi, byl cvok. Že jsem se zhroutila z babiččiny smrti, to by nikoho nezajímalo, dali by mi nálepku blázna.

Nejhezčí den

David byl na hřbitově nesvůj, šli jsme se tedy projít do údolí. Když nešaškoval, byl docela příjemný společník. Dokonce ho napadlo zeptat se mě, jestli mi není smutno. V té chvíli mi zrovna výjimečně smutno nebylo.

Courali jsme úzkou cestičkou lemovanou šípkovými keři. Drobně se rozpršelo, David mi půjčil bundu. V dálce šuměl splav možná víc než ten Šrámkův. Nejhezčí den v mém životě, řekla jsem později babičce a mámě. Jen se o něm nikdo nesmí dovědět.

Holky by mě roztrhaly, kdyby zjistily, že jsem strávila odpoledne s idolem celého gymnázia, aniž jsem se o to jakkoli snažila. A přitom třída 3.A, tedy její dívčí část, se mohla přetrhnout, aby dosáhla takové cti.

“Musíme to utajit,” řekla jsem Davidovi, když už jsme se scházeli málem každý den. “Copak tady se dá něco utajit?” namítl. Měl pravdu. Několik dní nato nebylo už naše tajemství tajemstvím.

Po maturitě

“Ty podrazačko!” nenávistně na mě syčela Ingrid, průbojná blondýna vypadající ne na osmnáct, ale na sedmadvacet, majitelka největšího hrudníku v kraji a okolí. “Davida jsem si zamluvila já. Jak si dovoluješ mi ho krást? Nemluvím s tebou. Holky, nemluvíme s ní!” zavelela.

Třída se jí bála. Poslechly ji, ignorovaly mě. To bylo ale hrdinství, nebavit se s někým, kdo je úplně sám a čas od času by potřeboval slyšet lidskou řeč. “O ní se dobře ví, jaká je to kráva,” informoval mě David.

K mé hrůze za Inkou zašel o velké přestávce a přede všemi jí řekl: “Lituji, madam, ale já letím spíš na éterické dívenky, mašina jako vy není můj typ.” Ingrid zezelenala a hodně holek se rozesmálo. Já už jsem ale nikoho nepotřebovala.

Po maturitě jsem se provdala za Davida, svou životní lásku. Brali jsme se na Dušičky a mojí tchyní se stala moje třídní učitelka.

Veronika J. (53), západní Čechy

Související články
5 minut čtení
Neviděla jsem ho snad třicet let a skoro vůbec se nezměnil. Stále ten stejný kluk s udiveným pohledem a nesmělým úsměvem. Stále přede mnou a já nevěděla, jak se zachovat. Mám se zlobit nebo se mu vrhnout do náruče? Oslovil mě před mým domkem a v ruce držel kytku. Žádné honosné růže s mašlí a lesklým papírem. Jen malou kytičku růžových gerber, mých nejmilovanějších květin. Pamatoval si to z minu
5 minut čtení
Po manželově smrti jsem byla vyčerpaná. Nemyslela jsem si, že se ještě někdy budu radovat ze života, a už vůbec ne, že najdu znovu lásku. Prožila jsem těžkou životní ztrátu, kterou bych žádné ženě nepřála. Po dlouhé nemoci mi zemřel manžel Hynek, se kterým jsme byli více než třicet let. Byla jsem po jeho smrti jako tělo bez duše, pak jsem ale náhodou potkala dávného spolužáka a znovu jsem našla
6 minut čtení
Když jsem zdědila starší zahradu, vůbec jsem netušila, co s ní budu dělat. Nakonec mi ten kousek půdy změnil život a přinesl lásku. Musím přiznat, že jsem neskákala radostí, když jsem zjistila, že mi má sousedka Marie odkázala zahrádku. Pravděpodobně mi chtěla poděkovat za to, že jsem se o ni starala, když byla nemocná. Dlouho jsem jí pomáhala každý den – připravovala jsem jí jídlo, chodila na 
3 minuty čtení
Rodiče se seznámili na střední škole, od té doby byli nerozluční. Jen jednou to zaskřípalo, všechno jsem vnímala a vyděsilo mě to. Naši se hádali. Bylo mi čtrnáct. Zakrývala jsem si uši. Mysleli si, že to do mého pokojíčku nedolehne, ale spletli se. Bylo to hrozně slyšet. Brečela jsem do polštáře. Jednou jsem mámě řekla, ať už toho proboha nechají, že se to nedá snést. Zbledla: „Ty to slyšíš? M
8 minut čtení
To, co jsem prožívala, nebyl sen. Bylo to do­opravdy a odvíjelo se to jako v té pohádce O Popelce. Krásné šaty i střevíčky vyčaroval Ježíšek. Z okna našeho maličkého bytu v přízemí jsem sledovala, jak tančí sněhové vločky pod lampou, tají na římse anebo se schovávají v napůl zamrzlých loužích. Vánoce! Ani nedokážu vypovědět, jak moc jsem se na ně pokaždé těšila. Přitom dárky, které jsem dostáva
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Formaldehyd, dioxiny, arsen. Po ohňostrojích zůstává v ovzduší rakovinotvorný koktejl
21stoleti.cz
Formaldehyd, dioxiny, arsen. Po ohňostrojích zůstává v ovzduší rakovinotvorný koktejl
Byť mnozí už od odpalování silvestrovských ohňostrojů upouštějí, stále se na přelomu roku řada měst akusticky promění v místo v přední frontové linii. Látky, které přitom po ohňostrojích v ovzduší zůs
Krvavý konec Jindřicha IV. Navarrského: Kdo vyvolal zmatek v ulicích?
epochaplus.cz
Krvavý konec Jindřicha IV. Navarrského: Kdo vyvolal zmatek v ulicích?
Francouzský král Jindřich IV. Navarrský umírá. Jeho smrt je odvetou outsidera. Vraha Ravaillaca si při popravě mučitelé vychutnají, do ran mu lijí například roztavené olovo nebo hořící vosk, neunikne čtvrcení koněm. Francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553‒1610) sice konvertuje ke katolicismu, aby vyhověl většině v zemi, ale náboženské poměry ve Francii tím nesjednotí. Outsider z chudé
Příliš staří na lásku? S tím nesouhlasím!
nejsemsama.cz
Příliš staří na lásku? S tím nesouhlasím!
Neoblékám tepláky, zástěru a šátek uvázaný na babku. Není to můj styl. Nejsem typická babička. Jsem moderní a mám i úžasného kavalíra. Nejsem až tak stará bába, jak si nejspíš myslí moje dcera a vnuci, kteří na mě pohlížejí, jako bych se narodila ve stejný den jako hlavní postava románu Babička Boženy Němcové. Myslím, že jsem docela moderní. Barvím
Okurkové rolky s uzeným lososem
tisicereceptu.cz
Okurkové rolky s uzeným lososem
Chutné zeleninovo-sýrové rolky noulinké plátky. Chce to trochu určitě zachutnají i dětem. Ingredience 1–2 velké salátové okurky 4 trojúhelníčky taveného sýra 3 lžíce nastrou
Nové zjevení v irském městečku: Předpověděl ho mladý cestovatel?
epochalnisvet.cz
Nové zjevení v irském městečku: Předpověděl ho mladý cestovatel?
V irském svatostánku Knock se má v roce 1879 odehrát zázrak, při němž se údajně zjeví Panna Marie, svatý Josef a Jan Evangelista. Od té doby je lokalita vyhledávaným poutním místem, na další údajný zázrak si ale musí počkat až do roku 2017. Tehdy se prý na nebi opět zjeví Panna Marie, což navíc údajně
Znali husité jen spěch, hlad a modlení?
historyplus.cz
Znali husité jen spěch, hlad a modlení?
V křižácích je malá dušička. Tak mohutně na ně působí zprávy o blížícím se husitském vojsku. Když pak zaslechnou chorál Ktož jsú boží bojovníci, už na nic nečekají a dávají se na zběsilý úprk. Husitští válečníci ale k životu nepotřebovali jen děsivou pověst… Armáda nastálo Husitský sněm rozhodl o dalším válečném podniku. Každý, kdo s
Rozchod Janáčkové s partnerem po patnácti letech
nasehvezdy.cz
Rozchod Janáčkové s partnerem po patnácti letech
Letošní Vánoce měly úplně jiný nádech, než byla herečka ze seriálu Ordinace v růžové zahradě Kristýna Janáčková (43) dlouhé roky zvyklá. V rozhovoru se totiž přiznala, že se jí rozpadl dlouholetý vz
Mrtvá kamarádka mi zachránila život
skutecnepribehy.cz
Mrtvá kamarádka mi zachránila život
Kdysi jsem přišla o dlouholetou přítelkyni. Ještě než zemřela, mluvily jsme spolu o tom, že mi Jitka dá znamení z „onoho světa“. Jitka byla stejně stará jako já, ale předčasně nás opustila. Nevěřila jsem, že nemoc neporazí, a tak jsem se s ní klidně bavila o posmrtném životě. Když jsme se pak každá ocitla na jiném břehu, přišlo
Arcanaut: Hodinářská značka pro milovníky inovace a originality v nabídce ateliéru Chronoshop
iluxus.cz
Arcanaut: Hodinářská značka pro milovníky inovace a originality v nabídce ateliéru Chronoshop
Arcanaut, nezávislá hodinářská značka z Dánska, přináší svěží pohled na design a výrobu luxusních hodinek. Založená skupinou nadšenců, jejichž cílem bylo přetvořit tradiční vnímání hodinek, se rychle
Nové Město na Moravě: Trať pro mistry světa
epochanacestach.cz
Nové Město na Moravě: Trať pro mistry světa
Nejznámější lyžařskou oblastí Vysočiny je nepochybně okolí Nového Města na Moravě, které za příznivých sněhových podmínek představuje jednu z nejzajímavějších běžkařských lokalit v Česku. Všechny tratě jsou upravovány rolbou pro klasický styl v běhu na lyžích několikrát týdně. Cesty jsou důmyslně značeny oranžovými směrovkami a v místech křížení jsou umístěny rozcestníky. Běžkařská stopa vás často zavede i mimo lesní
Moderní tapety v odvážných barvách
rezidenceonline.cz
Moderní tapety v odvážných barvách
Jako neodmyslitelná součást interiérového designu podléhají i tapety panujícím trendům. Ty aktuální se nesou v duchu odvážných barev a vzorů, které obytnému prostoru dodají osobitý styl. V současné nabídce je patrná jistá barevná rozpolcenost – vedle jemných pastelových odstínů se objevují i intenzivní syté tóny od hluboké námořnické modré po živou červenou, k oblíbeným patří
Očkování nebo biologické zbraně? Vězni jsou levnější než opice…
enigmaplus.cz
Očkování nebo biologické zbraně? Vězni jsou levnější než opice…
„Patuxent je tak trochu jiný hotel, stojící u silnice číslo 175 vedoucí do amerického Marylandu. Nabízí ubytování 987 hostům a stará se jim o ochranu před vnějším světem.“ Zhruba takhle vtipkuje jeden